Sladkosti vašeho mládí: Co jste jako děti minulého režimu mlsaly nejraději?

Pedro bylo žvýkačkovou klasikou, Donald vedl
Zdroj: Facebook/Socialismus
Ovocnou dřeň jsme milovali všichni, tehdy v ní totiž bylo ovoceVýběr bonbónů byl celkem pestrýKdo nežvýkal Donalda, jako by nebylDesign těchto retro tatranek se dělá dodnes+ 3 fotky+ 4 fotky

Cukrovinky jsou zejména pro děti velkým lákadlem a nejinak tomu bylo i za minulého režimu. Kam jsme chodili mlsat, co jsme si dávali a jaká vůbec byla kvalita sladkých dobrot?

Redaktor
Redaktor 17. 10. 2018 14:07

Jestli za socialismu bylo něčeho dost a obvykle v dobré kvalitě, byla to čokoláda. Čokoládové výrobky, zejména ty z Čech a Moravy, měly skvělou pověst i v zahraničí a představovaly významný exportní artikl. Oblíbené byly bonboniéry Lidka, podobné renomé měly také čokolády Libuše, Rusalka a Šárka. Nebyly moc levné – tabulka tehdy stávala zhruba 11 korun – ale i tak šly na odbyt.

Čokoládové opojení

Vyhlášené čokolády se vyráběly až do začátku 90. let pod značkou privatizovaného Orionu. Dětem chutnaly kromě standardních čokolád třeba čokoládové mince či kočičí jazýčky, prodávané za 5 korun. Velké oblibě se u nich těšily i lentilky a různé čokoládové tyčinky, jako byla například Deli. Překvapivě přibližně stejně bohatý sortiment pochoutek obsahovaly za socialismu i regály s bonbóny, jejichž balení dostávala různé názvy – drops, roks, furé či dražé. Jistou popularitu měly bonbóny Sparta, Slavia či Hašlerky. Chutné byly i mléčné, kakaové či ovocné karamely, které se parádně lepily na zuby. A byl by hřích nezmínit například i Bon Pari, Antiperle či Lipo.

Žvýkám, žvýkáš, žvýkáme

Převratným mezníkem v dějinách výroby socialistických cukrovinek bylo rozhodnutí hygieniků, že žvýkání není škodlivé. Výroba první žvýkačky se rozjela ve Velimi, v jejichž podniku vznikla bezejmenná mentolová žvýkačka. Až o několik let později se k nám dostaly žvýkačky holandské firmy Maple Leaf, které obsahovaly komiksové stripy ze studia Walta Disneyho. A činila se i Velim, která vyprodukovala ovocnou žvýkačku Pedro, jež je populární dodnes.

Oplatkový ráj

Své místo na stole v československé domácnosti měly pochopitelně sušenky a keksy. Základní sestavu tehdejších výrobců představovaly pražský Meteor, mariánskolázeňská Kolonáda, královéhradecká Jitřenka, pardubické perníkárny, opavská Opavia, lovosická Deli či olomoucká Zora. Nejpopulárnějším oplatkem byla Tatranka, která měla prapůvodně tvar trojúhelníku. Na původně lískooříškové Tatranky navázaly arašídové Horalky a velký boom zaznamenaly Disko sušenky. Řada oplatek se dala pořídit i do koruny – nejlevnější byly griliášové Vlnky, Svěženky, Sportky či tyčinka Vanda.

V teplých letních měsících obyvatelé Československa navštěvovali cukrárny, kam se chodilo zejména na točenou zmrzlinu. V automatu se točila nejčastěji vanilková, čokoládová, nebo míchaná. Kopečková zmrzlina se prodávala jen tam, kde byl výrobník na zmrzlinu a pult, do něhož se mohly nádoby se zmrzlinou dávat. Velmi oblíbené byly i zmrzlinové poháry, na které se chodilo nejčastěji v Praze do Světozoru. A kam jste na zmrzlinu či dortík rádi chodili vy? Vzpomenete si, které cukrovinky patřily mezi vaše nejoblíbenější?

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články