Dvě Česky, jedna Slovenka a tři velké příběhy lásky. „Kdo ve spřízněnou duši nevěří, o mnoho přichází,“ vzkazují

8. Srpna 2017
Hledat a najít spřízněnou duši není utopie. Ani v dnešním zkaženém světě.
Zdroj Profimedia.cz
Když jsem na Facebooku poptávala jedince, kteří věří v opravdovou lásku a našli svou spřízněnou duši, byla jsem hned v první komentáři označena za „blázna“. Ve zkratce: láska na celý život je utopie, lepší se držet zpátky a počítat s tím, že se to pokazí. Ačkoliv na tom něco pravdy zřejmě bude, nenechala jsem se zastavit. A přece další „blázínky“ našla.

PŘÍBĚH PRVNÍ

Michaela Kývalová (26, project manažerka, Frýdek-Místek)

„Já svou spřízněnou duši našla, chodila s ní 3,5 roku. Pak jsme oba ,zapomněli‘ na to, že jsme spolu propojeni a v jádru duše se milujeme. Rozešli jsme se. A po 4 měsících jsme se zase našli. Pořád to tam bylo, podruhé jsme se zamilovali. S nikým jiným se necítím tak dobře jako s ním. Přijde mi, jako bychom se nikdy nerozešli.“

Jak „uspíšit“ příchod spřízněné duše

„Nalezení spřízněné duše vychází ze člověka samotného. Musela jsem se vrátit k sobě samé, říct si, co chci a očekávám. Celý ten rozchod byl kvůli tomu vlastně třeba. Došli jsme k nějakému milníku, kde bylo třeba zabojovat, vzít za jeden provaz a nějak to překonat.

V té době jsme ale už několikátý měsíc cestovali po Asii. Bylo to dost náročné. Člověk se nachází daleko od rodiny a v cizím prostředí. Setkává se s lidmi, co ho chtějí ošidit. Spí pořád někde po hostelech (každé tři dny jsme se přesouvali). Nemá čas na intimní chvíle s partnerem... Měli jsme hodně co dělat sami se sebou, a tak nám chyběla síla za ten provaz tahat. Po 4,5 měsících jsme se opět setkali – a jako by se nic nezměnilo.“

Jak spřízněnou duši poznat a udržet si ji po svém boku

„Teď už neřeším takové věci, co předtím, ty blbosti. Teď jsem vděčná za to, že můžu být s ním. Co je spřízněná duše? Přesně to, co mi dává Eliot – že můžu být sama sebou. Že spolu děláme věci, které máme rádi. Že si pomůžeme, že se utěšíme a povzbudíme. Že nemyslíme jako „já“ a „ty“, ale jako „my“. Že mu můžu říct všechno a on mě neodsoudí. Že se od sebe učíme... Nikdy nebude vztah jako z pohádky, pokud na něm nebudou ti dva pracovat. My jsme si řekli, že budeme.“

Bez práce nejsou koláče. Ani vztah, co přečká léta.
Pixabay.com

***

PŘÍBĚH DRUHÝ

Magdaléna (27, novinářka a fotografka, Liptovský Mikuláš)

„Ačkoliv jsem na lásku až za hrob nikdy nevěřila, s Matějem ji zažíváme, dovolím si tvrdit, oboustranně. Za to, jak náš vztah vypadá, vděčím hlavně jemu. Takových mužů, jako je on, je na světě opravdu už jen málo. A to je asi to, co mladé ženy nechtějí slyšet…

Můj muž je taková zvláštní osobnost. Jako by měl to nejlepší z ženského a mužského pohlaví – je hrozně inteligentní, vzdělaný, silný, pracovitý, organizovaný. Na druhou stranu je velmi společenský, miluje lidi a má silný vztah k rodině. I jako partner si všímá, co potřebuju – pomáhá mi, naslouchá mi, dokáže se omluvit, děkuje mi za každou maličkost a dává mi najevo, že si mě váží. Myslím, že jsem byla dobrou partnerkou v předchozích vztazích. Ale on je o mnoho lepší než já. Ve spoustě věcech se od něho učím, ještě teď, po těch pěti letech…

Jak potkala svou spřízněnou duši

„Matej vždycky říká, že mě našel ,u popelnic‘. Vyprovázel jednu společnou známou a viděl, jak vyhazuju odpadky. Ptal se na mě, ale ona mu doporučila, abychom se nescházeli. A to víte, zakázané ovoce nejvíc chutná, takže mě kontaktoval. Já jsem jeho přání respektovala, ale když jsme si asi půl roku dopisovali, bylo mi to už takové trapné a zašli jsme na víno. Legrační bylo, že jsme si oba mysleli, že ten druhý má partnera, takže jsme na tu schůzku šli bez jakýchkoliv očekávání.

Skončili jsme v pět ráno, kdy nás vyhazovali z posledního otevřeného podniku, nějaké diskotéky. A protože jsme si celý večer jen tak povídali, Matej navrhl, ať si jdeme zatancovat na poslední písničku. Hráli – Piece of My Life od Monkey Business. Tu jsme si nechali zahrát jako první tanec na svatbě.

Proč váš nejlepší kamarád může být osudovým mužem vašeho života

Proč se lidem nedaří nalézt svou spřízněnou duši

„Vím, že jsem měla štěstí na partnera. Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že mnoho lidí, kterým se dlouhodobě nedaří najít partnera, mají prostě jen nereálná očekávání a chtěli by ze vztahu pouze brát, přičemž zapomínají do něj sami něco vložit. Pro mě není dlouhodobý vztah ani tak o lásce, ale hlavně o respektu a velké náloži kompromisů. A lidé dnes nechtějí tolik dělat kompromisy.“

„Vždycky jsem dala šanci projevit se různým typům mužů. A častokrát jsem byla překvapená, co se skrývá pod obalem.“

O tom, jak se změní vztah po narození dítěte

Mateřství je velký zátěžový test pro vztah. Není to vždycky jen růžové, protože se třeba desetkrát denně objeví stresové situace, se kterými jste se předtím vůbec nesetkali. Potom už jen láska nestačí. My jsme si vždycky uměli říct ,děkujem‘, ale teď se učíme říkat si hlavně ,promiň‘. Je strašně důležité nenechat se unést emocemi, umět uznat vlastní chybu a prostě jít dál.

***

PŘÍBĚH TŘETÍ

Aneta (25, novinářka a blogerka, Praha)

„S Alexem nás pojila vášeň k hudbě. Jednou jsem získala dva volňásky na koncert v Paláci Akropolis. Protože jsem neměla s kým jít, nabídla jsem ho přes Facebook. Ozval se. Domluvili jsme se, že si ho předáme na místě. Líbil se mi, ale v momentě, kdy začaly přicházet myšlenky na něco víc, jsem je okamžitě zarazila – randil už tři roky s neuvěřitelně krásnou a sexy holkou.

O pár týdnů později mi přišla esemeska, jestli bych se nechtěla projít. Odbíjela půlnoc, já se zrovna vrátila z koncertu, byla jsem převlečená v pyžamu a polovinu obličeje měla odlíčenou. Nedokážu říct, co mě v tu chvíli přimělo půlku tváře domalovat a jít za ním. Vždyť byl zadaný! V tomhle jsem nekompromisní – nikdy bych nikomu takzvaně nelezla do zelí, protože mě samotnou by to ranilo.

Stůjte si za svými očekáváními od vztahu. Díky tomu neskončíte v takovém, který vám způsobí trápení.
Pxhere.com

Těch několik okamžiků od setkání po moment, kdy jsme se prolíbali do zavíračky klubu, bylo jako z filmových scén o nepovedených rande. Viselo ve vzduchu, proč jsme se setkali v onu nepatřičnou denní dobu. Konverzace vázla a v klubu řvala hudba tak, že jsme se skoro neslyšeli. Myslela jsem si, že dopijeme pivo a půjdem. Pak jsme si sedli na barové židličky naproti sobě a… příběh o budoucích manželích a nastávajících rodičích mohl začít.“

Jak spřízněnou duši poznat

„Univerzální popis neexistuje ani ho dávat nechci. To, jak se vztah vyvíjel u mě, ještě neznamená, že všechny ostatní skončí fiaskem.

Že jsem potkala někoho mimořádného, se ukázalo nejen první noc, ale následující dny, měsíce… Hned na prvním rande jsme se shodli ve všech našich životních vizích – oba jsme toužili po milujícím partnerovi a rodině. Po něm se nám začaly stávat různé magické věci, které když někomu vyprávím, klepe si na čelo: Pokaždé nám na přechodu padla zelená do kroku. Nebo jsme druhý den narazili na osamocenou lavičku, na niž někdo před námi vyryl A + A. Všechny ty první dny, týdny, měsíce jako by se slily do snu o dokonalém muži…“

„Mnoho lidí se diví, že nemáme z tak intenzivního soužití ponorku. My jsme se totiž za těch 3,5 roku od sebe (až na několik dní) neodloučili. S člověkem, jehož životní hodnoty a vize se protínají v každičkém bodě s těmi mými, to ani jinak nejde. Jsme si podobní v tolika věcech, že často vtipkujeme o tom, jestli nejsme dvojčata, co se při porodu zatoulala.“

Zírá na vaše prsa či boky? Možná s vámi nechce jen souložit, ale žít, říká nová studie

„Z totožných představ o životě podle mě vychází všechno. Pokud dva touží po rodinném životě, nemůže je roztrhnout touha jednoho vycestovat. Nebo neplánované početí ratolesti. Pokud si dva znovu a zas připomínají základy, na kterých vztah stojí, nemůže je rozdělit hádka na téma úklidu ani těžká finanční situace. Protože vědí, že společně zvládnou všechno. Že to zvládnout chtějí.“

Co musela udělat pro to, aby spřízněnou duši potkala

„Naučit se žít spokojeně sama se sebou. Single, bez partnera. Naučit se prožívat život plnými doušky a dát ,osudu‘ volnou ruku. Nesnažit se mermomocí najít kluka nebo s nějakým být jen proto, abych nebyla sama.

Myslím, že mi i hodně pomohlo být nekompromisní ve svých vztazích. Málo opětované lásky? Možná jsem naivka, ale já potřebuju víc. Rozumíme si, ale chybí tomu jiskra, vášeň? Tudy cesta ke štěstí nevede. Je důležité vědět, co od vztahu očekáváte. A nezáleží na tom, jestli se to okolí jeví jako absurdní. Prošli jste si řadou vztahů a jen vy moc dobře víte, co potřebujete.“

Proč spolu páry nevydrží

„Protože se nechají semlít emocemi. Nedají si odstup od náladových stavů či hádek. Začnou se v návalu naštvanosti nebo dotčenosti zaměřovat na záporné stránky partnera. I když jsou ve srovnání s tím, co jim partner dává, malicherné…

Hádkou vztah nekončí, ale začíná. Člověk se z nich leccos naučí – lépe s druhým komunikovat, připustit chybu, omluvit se… Po takové hádce se často vytříbí i pravá podstata vztahu. Pokračuje dál ten, v němž si oba před sebou dokážou obhájit, proč s druhým zůstávají a zdali zapadá do jejich životních snů.“

O dětech

„Kdy je ten nejlepší čas na děti? Nikdy a vždycky. Důvodů, proč nyní ne, se vždycky najde spoustu – peníze, vyzrálost, kariéra… Jenže peněz bude vždycky málo, práce hodně a připraveni nebudete nikdy. Protože se lidem v našem věku (kolem 25 let) často říká, že jsou nezodpovědní a nezkušení. Stejně si myslím, že taková stanoviska v nás pěstuje rodina a společnost. Že v koutku duše víme, že kdyby dítě přišlo, dokážeme se o něj postarat…

A co se týče šancí na otěhotnění, přibývá jich v závislosti na tom, jak čistá a upřímná láska mezi dvěma je. Záleží také na nastavení mysli. Lidé, kteří na dítěti ,pracují', podle mě počnou daleko obtížněji než ti, kteří dávají své lásce volný průchod…“

***

Autorka článku: Andrea Vránová

Diskuze

Reklama