Potýkají se babička nebo dědeček s Alzheimerem? Nakoukněte do jejich myslí pomocí revoluční komunikační metody

24. Srpna 2017
Validační metoda si neklade za cíl seniora léčit, ale naladit se takzvaně na stejnou vlnu.
Zdroj Maxpixel.freegreatpicture.com
Pokud se ve vaší rodině objeví demence, dříve či později se váš blízký přestane orientovat ve stejném čase a prostoru jako vy. Raději se uchyluje do vnitřního světa, do vlastní minulosti, kdy byl užitečný, milovaný a oceňovaný. Vstoupit za zavřené dveře tohoto světa nám může pomoci metoda Validace.

Metoda Validace podle Naomi Feil si neklade za cíl zlepšovat zdravotní stav nemocného nebo ho léčit. Pomáhá pečujícím vcítit se do emocí zdánlivě ztraceného člověka a pomoci mu je vyjádřit a prožít. Jde o to vstoupit do jeho světa, projít se v jeho botách a s hlubokou empatií mu naslouchat. 

„Jak člověk stárne, dostává se do fáze, kdy bilancuje svůj život. Často se v jeho životě stalo něco, co nemá vyřešené nebo uzavřené. Mohl prožít trauma, rodinnou krizi, potlačil křivdu nebo smutek, a ke konci svého života chce tyto věci dát do pořádku,“ vysvětluje Helena Nováková, ředitelka Alzheimercentra Zlín, které jako jedno z prvních zařízení specializovaných na péči o nemocné Alzheimerovou chorobou v České republice umožnilo svým zaměstnancům absolvovat dvoudenní kurz Metody Validace podle Naomi Feil. 

Máte v rodině seniora, který se potýká s Alzheimerovou nemocí, a chcete mu pomoci, aby měl před odchodem z tohoto světa všechny nevyřešené záležitosti urovnané? Osvojte si těchto 7 způsobů komunikace sestavených na míru jeho potřebám.

Jak komunikovat s nemocnou babičkou nebo dědečkem v souladu s principy validační terapie

Maxpixel.freegreatpicture.com

1. Odložte vlastní pocity, abyste se mohli projít v botách své babičky

V první řadě se snažte zkoncentrovat pomocí svého dechu a odložit vlastní pocity, abyste dokázali přijmout a vnímat, co cítí babička. Zklidněte se a pamatujte, že vaše babička je stále tím jedinečným člověkem, kterého máte rádi, který si zaslouží vaši úctu a respekt, a naslouchejte jejím potřebám.

2. Buďte zrcadlem, kopírujte

Při komunikaci používejte empatii. Nastavte dech, posaďte se do stejné úrovně, zkopírujte tón hlasu i intonaci, výraz tváře, udržujte oční kontakt a pokládejte otázky tak, že jen jinými slovy zopakujete to, co vám babička sděluje. Použijte i něžný fyzický kontakt, pokud je to vám oběma příjemné – např. ruce pod dlaně, přidejte se k jejím pohybům, nasaďte její emoce na svoje.

Někteří senioři mají tendence popírat, že mají nějaký problém. Validační metoda napoví i tady.
Maxpixel.freegreatpicture.com

3. Uvědomte si, že existuje důvod, proč takto jedná, a zkuste ho najít společně

Je dědeček inkontinentní a vymýšlí si příběhy, aby to popřel? Že mu uklízečka vylévá čaj do postele, že protéká voda stropem a tak má teď mokrou peřinu? Neutěšujte ho, že to nevadí, nevysvětlujte, jak je to doopravdy a nezlobte se na něj. Vciťte se do jeho situace a ptejte se: „Tvoje postel je mokrá? Je ti to nepříjemné, když je mokrá? Stává se to často, že máš mokrou postel?“

4. Pomozte jim prožít emoce, které si neodžili nebo je v sobě potlačili, aby mohli najít klid mysli a mohli se připravit na smířenou smrt

Dávejte najevo lásku také neverbálně. Doteky mají obrovskou moc spouštět emoce. Vžijte se do nich, vstupte do jejich momentálního světa, pokládejte otázky lásky, zajímejte se o to, jak se cítí, co prožívá: „Chybí ti maminka/ babička/ syn? Jak moc ti chybí? Co pro tebe znamená?“ Prožívejte to s nimi, souciťte s nimi, ale nelitujte je.

Naučte se reagovat ve chvílích, kdy se váš dědeček nebo babička shání po zesnulých blízkých.
Maxpixel.freegreatpicture.com

5. Nehádejte se, neodporujte, ale nemusíte ani lhát

Pokud se dědeček nečekaně ptá po své matce, nevysvětlujte, že už zemřela, neodporujte, jen ho tím zmatete nebo rozrušíte. Ale nesnažte se ani milosrdně lhát. On hluboko uvnitř ví, že svou maminku dávno pohřbil.

Možná to znamená, že se bez matky bojí nebo má ve vztahu s matkou nedořešený problém a nikdy neměl možnost vyjádřit své pocity. Zkuste přeformulovat jeho dotaz přibližně takto: „Tvoje maminka, hledáš ji? Je s ní něco? Je nemocná? Co jí chceš říct?“ Naslouchejte se zájmem a pozorně, a pokud to bude potřeba, nechte ho, aby se vyplakal, potřebuje vyjádřit své pocity.

6. Obviňování neberte osobně, hledejte příčinu vzteku nebo smutku

Jestli vás nebo někoho v rodině babička obviní, že jste ukradli její snubní prsten, nejdříve se nadechněte, vydechněte, zkoncentrujte se opět: nehádejte se s ní. Chápejte, že babička vidí tento prsten jako symbol a způsob, jak vyjádřit své emoce. Může také zastupovat něco nebo někoho z minulosti. Uvědomte si, jestli babičce třeba nezemřel nečekaně manžel, pro kterého tehdy nemohla truchlit.

Čím víc se budete hádat, tím víc se ona bude muset bránit. Empaticky naslouchejte a přeformulujte, co říká: „Babičko, já jsem ukradla tvůj prsten? Ten prsten je pro tebe důležitý? Kolik ti bylo, když jsi dostala?“ Přistupte na její hru, neuklidňujte ji, neodvádějte pozornost od nepříjemných věcí. Naslouchejte a opakujte citlivě a s empatií, co říká, dokud se nevypovídá či nevypláče a nedojde klidu sama.

Senioři vyžadují rovnocenný přístup jako každí jiní lidé.
Pixabay.com

7. Přistupujte k babičce či dědečkovi stále jako k plnohodnotnému člověku, který má svou důstojnost

Alzheimerova choroba sice začíná pomalu, ale připravte se na to, že se bude nevyhnutelně zhoršovat. Užívejte si pokud možno co nejvíce a nejdéle komunikaci s vaším blízkým. Budujte příjemné společné momenty a možnosti, jak se společně zasmát. I nemocní lidé se rádi baví. Nezlobte se na sebe za to, že nejste neustále takoví, jací byste chtěli, je to lidské. Nebojte se kdykoli obrátit na odborníky s žádostí o pomoc.

Tipy pro usnadnění péče o nemocného v domácím prostředí, které se jinde osvědčily

1) Výrazně označte dveře v bytě – zejména toalety, východ naopak zkuste „zneviditelnit“ např. výmalbou

2) Vytvořte knihu s fotkami lidí a známých míst i s popisky

3) Pořiďte oděvy, které se snadno oblékají a svlékají, boty s neklouzavou podrážkou

4) Zajistěte bezpečné prostředí s dostatkem volného prostoru pro pohyb a případně záchytných bodů (madel, odstraňte ostré předměty, klouzavé koberečky a vratké kusy nábytku, znepřístupněte léky či chemické prostředky apod.)

5) Zaveďte denní rozvrh s časy pravidelných úkonů, včetně návštěv toalety

6) Nedělejte v bytě příliš mnoho změn, a pokud tak raději postupně

7) Dávejte jednoduché úkoly a pokládejte otázky, na které je možné odpovědět ano/ne

8) Před jídlem posaďte nemocného před již prostřený stůl, ať zamezíte zmatení

9) Podporujte soběstačnost, ale dopřejte nemocnému dostatek času, aby úkon provedl

10) Pokud se některé otázky často opakují, můžete napsat odpovědi na papír

Zdroj: Tisková zpráva

Diskuze

Reklama