Dnes je den D: Nejzajímavější a nejúsměvnější zvyky a tradice Štědrého dne. Děláte je?

Šupiny z kapra patří pod talíř
Zdroj: Facebook.com
Milenci by se měli políbit pod jmelímRozkrajování jablíček patří ke starým vánočním zvykůmKomu vykvetou na Štědrý den Barborky, do roka se vdáŠupiny z kapra patří pod talíř+ 6 fotek+ 7 fotek

Štědrý den byl odnepaměti výjimečným dnem, kdy se scházela celá rodina, děti dostávaly cukroví, aby byly hodné, zdobil se stromeček a rodina dodržovala celou řadu zajímavých tradic a zvyklostí. Zatímco některé z nich jsou dnes již pozapomenuty, pouštění svíčkových lodiček, lití olova nebo krájení jablíček má své místo v mnoha domácnostech i dnes.

Redaktor
Redaktor 24. 12. 2018 12:36

Svátky klidu, pohody a komerce

Zatímco pro křesťany jsou Vánoce časem narození Ježíše Krista a začátkem jeho putování a šíření evangelia, pro ateisty mají spíše atmosféru klidu, pohody a odpočinku v kruhu úzké i široké rodiny. Postupně se Vánoce staly také zajímavou komerční příležitostí, každoročně se zvyšují tržby výrobců a obchodníků s dárky a vánoční stres už se stává tradiční součástí jinak poklidných svátků. Když odhlédneme od drahých a zbytečných dárků a nestřídmého přejídání, můžeme se zaměřit na tradice a zvyky – některé z nich se dodržují takřka v každé domácnosti, jiné se drží snad jen ve vesnických chaloupkách hluboko v horách.

Štědrovečerní večeře

U krásně prostřeného stolu se schází celá rodina, podává se tradičně rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Ke stolu by se mělo usednout až tehdy, když vyjde první hvězda na obloze. Pod talíř se dává kapří šupinka nebo mince, která zajistí dostatek peněz v příštím roce. U stolu musí být sudý počet strávníků – pokud tomu tak není, prostírá se talíř pro nenadálého hosta. Lichý počet stolovníků může přinést neštěstí. Během večeře se nesmí vstávat od stolu a odcházet – ten, kdo se tímto pravidlem neřídí, nemusí se příštích Vánoc dožít. Hospodář a hospodyně se tradičně dělili o část večeře s dobytkem a drůbeží, to v určitém smyslu setrvalo dodnes, protože málokterý pejsek a kočička přijdou na Štědrý den zkrátka. Svůj díl ze stolu dostávaly dřív ale také oheň a voda, aby neškodily.

Vánoční stromeček a jmelí

Tradice zdobení smrku, jedle či borovičky se k nám dostala z Německa a má svůj původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým. Ačkoli se katolická církev ještě nějakou dobu proti zdobení stromků vyhrazovala, přijala tento zvyk za své a dnes větve symbolizují věčný život. První stromky byly zavěšovány za špičku ke stropu a později dokonce špičkou dolů. Stromky se tradičně zdobily sladkým pečivem, perníkem, jablky nebo hruškami. O první vyřezávané a papírové ozdoby dovážené z Německa u nás dlouho nikdo nejevil zájem.

Doma se zelená nejen stromek, ale také větvičky jmelí, které v dnešní době bývají dokonce pozlacené či postříbřené. Připevňují se na lustr či nad dveře. Darované jmelí přináší štěstí, proto ho s sebou přinášejí návštěvy. Muži zase pod jmelím líbají ženy a dívky, protože tím údajně získají jejich lásku.

Čáry a kouzla

Štědrý večer byl odpradávna vnímán jako magická doba, se kterou jsou spjaty určité zvyklosti. Přes den se nemá zametat a už vůbec se nesmí vynášet odpadky, protože byste spolu s nimi vynesli z domu štěstí.

Po štědrovečerní večeři se rozkrajují jablíčka napříč. Kdo v něm nalezne hvězdičku, bude mít v následujícím roce zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, čeká ho nemoc. A jestliže jsou jadérka ve tvaru křížku, hrozí smrt. Podobným způsobem se louskaly také vlašské ořechy – při nalezení čtyř zdravých jader nehrozily v následujícím roce žádné nemoci.

O budoucnosti informoval i další staročeský zvyk – lití olova do vody. Podle tvaru ztuhlého olova pak přítomní usuzují, co dotyčného v následujícím roce čeká. Svobodné dívky v olovu hledají tvář či monogram svého nastávajícího. Méně nebezpečným zvykem je pak pouštění lodiček na vodu. Podle tradičních zvyklostí se do nádoby s vodou pouští skořápkové lodičky nebo plovoucí svíčky. Zapálené svíčky se nechají plout po vodě. Plavba každé lodičky předznamenává životní pouť toho, kdo ji poslal na vodu.

Zvyky svobodných žen

Tradice Vánoc jsou překvapivě často spojeny s budoucností svobodných žen. V olovu mohou poznat tvář svého milého, díky lodičce zjistit, zda už se letos vzdálí od své stávající rodiny a prostřednictvím házení střevíce se osudu zeptat, zda se v příštím roce vdají. Dívka hodí střevícem přes hlavu – dopadne-li patou ke dveřím, zůstává u svých rodičů a žádná svatba nebude. Bota se špičkou namířenou ven znamená, že bude veselka.

Pokud má žena o ženichovi stále pochybnosti, může vyběhnout po večeři na zahradu, zatřást jabloní nebo zlatým deštěm a odkud se ozve první pes, z toho směru či domu se dostaví i ženich. Na sv. Barboru si zároveň dívky trhají větvičky třešně, které by měly do Štědrého dne rozkvést. Pokud se tak stane, veselka je zaručena. Dříve si dívky také větvičky označovaly jmény chlapců, na které si myslí. Ta větvička, která rozkvetla první, označila toho, za kterého se dívka provdá.

Úsměvné tradice a pověry

Smůlu přináší, když ženy na půlnoční mši pletou či šijí, protože dílo následně zničí myši. Hospodář během celého dne nesmí čistit chlévy a stáje – pokud tak učiní, dobytek bude kulhat. Zamilovaní by si pak rozhodně neměli psát žádná psaní, mohlo by to znamenat rozchod. Kouzelnou moc má naopak chléb upečený v noci ze Štědrého dne na První svátek vánoční, stejně jako vejce snesená během této noci. Pokud chcete, aby mělo obilí v následujícím roce dlouhé klasy, uvařte polévku s dlouhými nudlemi. Když někdo šlápne pod štědrovečerním stolem bosý na sekeru, nebudou ho bolet nohy a celý rok zůstane zdráv. A pokud by dívkám nevyšel žádný z výše uvedených tipů na získání ženicha, mohou tajně ukrást devět patek z vánoček a do roka se určitě vdají. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články