Roman Polanski. Geniální režisér, který se musel vypořádat s nejednou životní tragédií

31. Května 2018
Lucie Trávníčková
Polanski to v životě opravdu neměl jednoduché
Zdroj fdb.cz
Každému se v životě přihodí něco zlého, ale život režiséra Romana Polanského je jedna tragická rána za druhou. Kariérně dosáhl vesměs všeho, co si může filmař přát. V soukromém životě je celý život na útěkuy a k tomu si v sobě nese neuvěřitelná traumata.

Narodil se židovské rodině polského původu v Paříži roku 1933. Jeho otec se ve Francii rozhodl prosadit jako malíř a když se mu to nepovedlo, vrátil se i s rodinou zpět do Polska. V roce 1937 se přestěhovali do Krakova. Když začala druhá světová válka, život se pro něj stal mnohem těžší. Protože byli židé, museli se přemístit do krakovského ghetta, kde čekali na transport do Osvětimi. Život v ghettu byl hrozný. Tisíce lidí se mačkalo na jednom místě. Jídla i vody byl nedostatek. Všechny tyto šílené zážitky později vyobrazil ve svém slavném filmu Pianista. Na vlastní oči viděl, jak při jednom zátahu na ulici střelil německý důstojník pistolí do hlavy stařenu a krev se rozlévala po dlažbě. S partou stejně starých chlapců prolézal kanalizací ven za hranice ghetta, aby opatřil jídlo pro hladovějící rodinu nebo aby si opatřil poštovní známky, které sbíral. Udělal to snad dvacetkrát.

Zdálo by se, že malí chlapci berou takové věci jinak, protože si neuvědomují, že mohou zemřít. Ale on sám později vyprávěl, že ve spánku svíral ruce v pěst takovou silou, až je měl mozolnaté.

Považujete se za milovníky vína? Praha vás zve na putování mezi vinicemi

Matka s jeho sestrou zemřely v Osvětimi, ale jeho zachránil otec. Pár dní před tím, než měl nastoupit do transportu mu pomohl utéct. Najednou se Polanski ocitl na světě úplně sám. Celá jeho rodina zemřela v plynových komorách. Před nacisty se schovával u polské rodiny Wilkových, kterou jeho otec uplatil, aby syna přijala. Ocitl se na nuzném venkově, kde mu zdejší lidé ani nevěřili, že existuje něco jako elektřina. Málem ho zastřelili Němci, když si z něj z legrace udělali cvičný terč a jednou byl tak surově zbit, že strávil mnoho času v nemocnici, kde mu lékaři museli do zad voperovat kovovou destičku.

Konec války

Když války skončila, neměl se kam vrátit. Protože za války nesměl chodit do školy, neuměl číst ani psát. Bylo mu sotva patnáct let. Naštěstí jeho otec hrozný koncetrační tábor přežil a nakonec se našli. Dohnal školu, naučil se číst a psát a vyučil se elektrikářem. To mu ale nestačilo, protože ho velicé lákal svět filmu. I přes nesouhlas svého otce šel studovat filmovou režii do Lodže.

Na vrcholu slávy a opět pád na dno

V roce 1962 natočil film Nůž na vodě, za který byl nominován na Oscara. Dveře Hollywoodu se mu najednou otevřely dokořán. Uspěl a točil jeden trhák za druhým. Inkasoval miliony dolarů, pronajal si krásnou vilu v Beverly Hills a zamiloval se do krásné herečky Sharon Tate, kterou si vzal za ženu. Byla to láska jako trám. Jeho štěstí ale nemělo trvat věčně. Když byl služebně v Londýně a jeho milovaná žena měla měsíc před porodem, stala se obětí šíleného Charlese Mansona a jeho sekty. Tento šílený muž věřil, že se schyluje k rasové válce mezi bělochy a černochy. Prý ji měli předpovědět samotní Beatles svým albem, které mělo černobílý obal. Jeho fanatičtí nohsledové se do vily vloupali a všechny obyvatele povraždili. Své vraždy chtěli svést na černochy, a tak spustit válku. Těhotnou Sharon ubodali jako poslední. Uřízli jí prso a na zeď napsali její krví PRASE. Byl to šílený masakr. Když se to Polanski dozvěděl, nervově se zhroutil. Ochotně pomáhal policii vrahy dopadnout. Když se ale v bulvárním tisku objevily zprávy, které naznačovaly, že by měl mít s vraždou něco společného, raději Ameriku opustil.

Krásné citáty Jiřího Voskovce, které vás donutí se zamyslet

Problémy se zákonem

Po letech se ale do Ameriky vrátil a natočil další skvělý film Čínská čtvrť s Jackem Nicholsonem. Po natočení mu Nicholson půjčil svou vilu a jel na dovolenou do Colorada. V Nicholsonově vile Polanski nafotí 13 letou Samanthu Gaileyovou. Její matka vymetá s dcerou divoké večírky a chce dceru prostrčit mezi modelky. Možná za každou cenu. Potom se s ní vyspí. A skandál je na světě. Polanski později u soudu řekne, že nevěděl, kolik dívce ve skutečnosti je a že už v té době nebyla pannou, což byla opravdu pravda. Jisté je ale jedno. Bylo jí pouhých třináct let. Hrozí mu padesát let za mřížemi a i když to vypadá, že ho dívčina matka spíše využila, aby pomohla své dceři k hvězdné kariéře, už bylo pozdě. Polanski je zatčen a obviněn ze znásilnění a sexu s nezletilou. Advokáti se však dohodnou se soudcem. Režisér se nakonec přizná k tomu druhému obvinění, dostane devadesát dnů (jak před časem napsal New York Times, v 70. létech se na takové věci koukalo jinak), ale musí podstoupit psychiatrické vyšetření. Zní to snesitelně. Polanski je venku dokonce po 42 dnech. Soudce si to později rozmyslí a chce Polanského strčit za mříže na delší dobu. Když se to dozví, Polanski sedne rychle na letadlo a prchá do Francie. Stává se psancem na útěku.

Znovu zatčení

Amerika se pro něj stane tabu. Když v roce 2003 dostane Oscara za film Pianista, zlatou sošku místo režiséra musí přebrat Harrison Ford. V roce 2009 si Polanski jel do Švýcarska pro cenu za celoživotní dílo. Na žádost USA je okamžitě zatčen a Švýcaři začnou přemýšlet, zda ho do USA vydat, či nevydat. Nakonec ho zachrání samotná jím znásilněná Samantha, která prohlásí, že americká justice jí ubližuje víc než kdysi Polanski a že si na ní soudce dělá kariéru. Polanského nakonec pustí.

Prokletý osud?

S Polanským se život rozhodně nemazlil. Jeden jeho životopisec o něm prohlásil, že musí být prokletý. A jak sám režisér jednou prohlásil: „Kdykoli si uvědomím, že jsem šťastný, popadne mě šílený strach.“

 

 

 

 

Diskuze

Reklama