Socialistické účesy: Trvalá, dlouhé háro a zničené vlasy všude, kam se podíváš

27. září 2018 Petra Járková
Pinterest.com
Pinterest.com

Za komunismu jsme neměli moc inspirace, co nosit na hlavě za účes. Jedno je ale jisté, dospěli jsme k názoru, že trendy je trvalá, příčesek nebo drdol nacpaný vatou. Muži se zase pyšnili dlouhými vlasy.

Obecně trendy určoval západní svět, z něhož se k nám ale dostávaly jen strohé informace o tom, co je právě ve světě v kurzu, co se nosí a jak se má správně pečovat o vlasy.

V 50. letech u nás frčela tzv. chemická preparace neboli studená vlna. V té době měla snad každá žena kudrnaté vlasy. To bylo zkrátka IN.

V 60. letech se přešlo na dlouhé vlasy. Když nestačila příroda, zkoušely se nejrůznější příčesky. Čím delší, tím lepší.

V 80. letech do Československa dorazila trvalá. Komu se na hlavě netřpytily kudrlinky, jako by nebyl. Obdobím trvalé jsme si v osmdesátkách zkrátka museli projít. A pozor! Tento trend se nevyhnul ani pánům.

V drogériích toho moc nebylo, a tak se objevovaly nejrůznější vychytávky. Nebylo tužidlo? Nevadí, použijeme pivo. Barva na vlasy je příliš řídká? No a co! Zahustíme ji moukou.

Ještě se vraťme k pánům. Od 60. let se začínáme setkávat s tzv. máničkami, kdy dlouhé vlasy neznamenaly jen účes, ale především se jednalo o postoj k režimu. Dlouhé vlasy byly symbolem vzdoru proti establishmentu. Máničky to v socialistickém Československu neměly vůbec lehké, byly pronásledovány; nesměly například do kin, divadel či tramvají. Pokud jste chtěli mít dlouhé vlasy, museli jste mít potvrzení. Někdy se ho podařilo získat… Například potvrzení o tom, že hrajete ve filmu, kde musíte mít dlouhé vlasy, či povolení od psychiatra – pokud budete ostříhán, můžete spáchat sebevraždu.

Dnes můžeme mít na hlavě opravdu všechno a nikomu to nepřijde divné. Růžové vlasy střídají zelené, děvčata se nestydí za vyholené hlavy a muži si nechávají odbarvovat konečky. Nebyla přece jen nakonec lepší ta trvalá?