Reklama

Top pět nejdepresivnějších filmů, jaké kdy byly natočeny

11. Března 2018
Lenka Šebestová
Filmy, u kterých vám bude tuhnout krev v žilách
Filmový průmysl je obrovský svět mnoha žánrů a dá se říci, že je stále co točit. Filmy k naší zábavě dnes již neodmyslitelně patří a zažíváme u nich smutek, šok, radost i pláč. Někdy nás dokáží opravdu velice vydeptat. Jaké jsou dozajista top nejdepresivnější filmy, které ve vás vyvolají pocit beznaděje i po závěrečných titulcích?
Reklama

5. místo – Koně se také střílejí/ They Shoot Horses, Don't They (1969)

Film se odehrává v USA během velké hospodářské krize, ve které obrovské množství lidí doslova trpělo. Film to samozřejmě velice přesně a věrně ukazuje. Hlavní postavy se přihlásí do tanečního maratonu, ve kterém čeká vítězný pár 1500 dolarů. Jedna z hlavního postav, Robert, je nedobrovolně přihlášen a do tanečního pár mu přidělí nevrlou Glorii. Postupně se sblíží a zamilují se do sebe. Celý maraton ale není společností brát příliš vážně. Je to takové panoptikum, kam se chodí bohatí smát chudým, kteří se mohou, kvůli výhře, ztrhat a během maratonu jich pár i kolabuje. Film je velice zajímavě a realisticky ukazuje rozdíly mezi bohatstvím a bídou a vyčerpaní lidé jsou ve filmu stříleni stejně, jako zranění koně po závodech.

4. místo – Requiem za sen/Requiem for a dream (2000)

Slavný depresivní film o závislostech s možná asi nejslavnější ústřední melodií. V requiem za sen se vyskytují 4 hlavní postavy a divák je svědkem jejich pomalého pádu na samotné dno. Právě vlivem jejich závislostí. Nechybí prostituce, psychické problémy, trvalé následky z důvodu užívání drog a celkový totální propad na samotné dno. K jeho velké ponuré náladě a úzkosti posloužil až abnormální počet filmových střihů, které jsou ve filmu použity. Film je tím dokonce zapsán v knize rekordů. Je i skvěle natočen, protože velice realisticky ukazuje průběh a vnímání světa lidí, závislých na tvrdých drogách. Což potvrdila spousta bývalých narkomanů.

3. místo -  Hačikó, příběh psa/ Hachiko: A Dog's Story (2009)

Tento film je zvláštní tím, že remakem původního japonského filmu z roku 1987 a především je natočen podle skutečné události. Původní příběh se odehrál v Japonsku ve 30 letech, kdy si profesor university v Tokiu Hidesaburó Ueno, pořídil psa, plemene Akita Inu. Dostal jméno Hačiko a každé ráno chodil svého pána doprovázet na vlakové nádraží Šibuja, kde poté vždy na svého pána opět čekal. Jednoho dne ale dostal profesor mrtvici a během výuky zemřel. Věrný Hačiko čekal na svého profesora a pána na nádraží dlouhých 9 let. Odmítal opustit nádraží, a když si ho vzali příbuzní profesora, utíkal a vracel se do Šibuji, aby mohl opět čekat. Jeho věrnost a loajalita dojímala celé Japonsko. Hačiko byl svému pánovi tak moc věrný, že na nádraží zemřel. Na pána, který se ale už nikdy nevrátí, čeká dodnes. Na nádraží má postavenou bronzovou sochu.

Únavový syndrom. Co to je a kde se bere?

2. místo – Hrob světlušek/ Hotaru no haka (1988)

Už dávno neplatí, že animované filmy jsou určeny pouze dětem. Japonský animovaný film Hrob světlušek, je toho jasným důkazem. Toto svým dětem raději nikdy nepouštějte. Hrob světlušek je celosvětově označován, jako jeden z nejlepších protiválečných filmů všech dob. Ukazuje tvrdou dobu během druhé světové války, která v prohrávajícím Japonsku té doby opravdu byla. Hlavním hrdinou je mladý chlapec Seito a jeho malinká sestra Setsuko. Jejich otec se dal k námořnictvu a už o něm nějakou dobu nemají žádné zprávy. Při bombovém útoku na jeho vesnici je jejich dům zničen a jejich matka zemře. Z dětí se tak stávají sirotci. Nejdříve bydlí u své tety. Ta je ale chamtivá a dává jim jídlo na příděl, zatím co své děti vydržuje a krmí je jídlem Seita a Setsuko. Jednoho dne toho mají už sourozenci dost a rozhodnou se odejít a žít v nedaleké jeskyni. Malá Setsuko onemocní a před Seitem stojí velice těžký úkol. Sehnat pro sebe a svou sestru jídlo. Film je silný v okamžiku, kdy divák vidí, jak malá Setsuko vlivem těžké doby ztrácí svou dětskou nevinnost A Seito tomu nemůže zabránit. Film nekončí dobře. Oba sourozenci nakonec zemřou hlady. Film je velice silný a zanechá ve vás velké pocity sklíčenosti, protože je natočen podle skutečné události.

1.místo – Cesta/ The road (2009)

Postaopaklyptický film Cesta je vůbec nejdepresivnější film svého žánru. Vypráví příběh otce a syna, putující zničeným světem. Jde jim jen o jedno – přežít. Převážná většina zvířat a rostlin na planetě zemřela a zbytek přeživších bojují o pouhé zbytky potravy, čistou vodu a zdravotní potřeby. Z lidí se stávají zvířata a kanibalismus je na denním pořádku. Otec se synem na tyto násilníky narazí a snaží se jim utéct. Velkým tématem filmu je rodičovská láska a smysl sebevraždy. V nejsilnějším momentu filmu vám bude doslova tuhnout krev v žilách. Aby otec zachránil svého syna před kanibaly, namíří na něj hlaveň pistole a chce ho zabít.

A jaký je váš nejdepresivnější film?    

Diskuze

Reklama