Facebook
Instagram
Při vyslovení příjmení Baťa si asi většina lidí vybaví Tomáše, spoluzakladatele obuvnického impéria a patrně nejviditelnějšího člena rodiny. Ani jeho bratr Jan Antonín ale nijak nezaostával a dodnes na něj vzpomínají i Brazilci. Ve čtvrtek 11. března si připomeneme 123. výročí Janova narození.
Jan Antonín Baťa dostal po narození (11. března 1898) jméno Karel, které nosil až do roku 1939. Později si však na otcovu památku změnil jméno právě na Jan Antonín, tak jej také zná svět. Narodil se, na rozdíl od svého staršího bratra Tomáše, z druhého otcova manželství v Uherském Hradišti. Když otec zemřel, zůstala matka s dětmi sama, ale do děje zasáhl Tomáš, který si své mladší sourozence vzal k sobě do Zlína, postaral se o jejich školní docházku a Karla (Jana Antonína) vzal později do své firmy do učení. Ještě před první světovou válkou se mladý Karel vydal na zkušenou do Evropy, ale začátek světového konfliktu jej vrátil domů.
Nešťastná nehoda
Když se 12. července 1932 při letecké nehodě zabil Tomáš Baťa, jediný vlastník globální společnosti nesoucí jméno rodiny, ukázalo se, že všechny akcie převedl na Jana. Za jeho vedení firma rozhodně netrpěla – ba právě naopak. Dokonce se rozhodl osobně zkontrolovat všechny pobočky společnosti, rozeseté doslova po celém světě od Rakouska a Itálie až po Malajsii, Barmu, Persii a další a další státy. Na cestu se vydal se svými spolupracovníky jedním z nejmodernějších letadel té doby Lockheed Electra a přes oceán se plavili lodí.
Patent za patentem
Nezahálel ale ani doma. Jak jinak by mohlo být za dobu, kdy stál v čele firmy (tedy do roku 1939), podáno na stovku patentů, které zjednodušovaly nebo zlepšovaly práci v obuvnictví? A věděli jste, že pověstná kancelář, umístěná vlastně ve výtahu zlínského mrakodrapu, který sloužil jako administrativní středisko Baťových závodů, byl nápad právě Jana Antonína, a ne jeho předchůdce Tomáše? Ostatně celý mrakodrap nechal postavit právě on.
Z vězení za Göringem
Do Janova života, stejně jako do životů všech jeho vrstevníků, ale opět zasáhla válka. Jan Antonín Baťa byl nejprve otevřeně proti podpisu Mnichovské dohody a po jejím stvrzení se pokusil pomoci založení exilové vlády. V říjnu 1939 byl zatčen gestapem a na nátlak vlády sice druhý den propuštěn, avšak s podmínkou, že pojede do Berlína za Göringem. S ním chtěl mluvit i o zabraných Baťových obchodech v Sudetech. Brzy se ale ukázalo, že jediným řešením, které by rodině dovolilo po výrocích Jana Antonína proti Hitlerovi a jeho zřízení přežít, byla emigrace. I přes různé problémy se povedla emigrace do New Yorku a „za velkou louží” otevřel další kapitolu baťovské kroniky…
Nové továrny, nová města
New York Baťu nechtěl. Pro místní obuvníky byla taková konkurence noční můrou, a tak se rodina přesunula do Brazílie – a jak jinak, založila tady obuvnické i další provozy. Jan byl zkrátka podnikatel tělem i duší, kterého nemohlo nic udolat. A když mu chyběl Zlín, založil si další podobná města i ve svém novém působišti. Vznikly tak třeba Batatuba, Bataguassu, Bataypora – jen tak mimochodem, je důležité si všimnout, jak názvy těchto měst začínají. Příjmení Baťa v nich jistě není náhodou.
Srdce v Brazílii
Stejně rozvoji svých firem se věnoval také zvelebování Brazílie. Kromě zakládání a výstavby celých měst se staral o potřebnou infrastrukturu, což šlo ještě mnohem lépe poté, kdy mu v roce bylo 1946 uděleno brazilské občanství. Jeho práce si všimla i bývalá americká první dáma Eleanor Rooseveltová, která ho navrhla na Nobelovu cenu míru. Nominace se ovšem vzdal ve prospěch brazilského kandidáta Mariana Candida Rondôna. Zatímco v Brazílii byl ceněn, Angličané a později i Američané jeho osobně i rodinné firmy zapsali na černou listinu pro údajnou spolupráci nebo alespoň nedostatečný odpor vůči Německu. Vadilo například to, že od Němců koupil v Brazílii pozemky.
Rodinné trable
Po válce přišel nový boj, tentokrát s Tomášem Baťou mladším, synem jeho staršího bratra. Ten se domáhal zahraničních Baťových společností a stavěl se do role právoplatného dědice, ačkoliv listiny, které zanechal jeho otec, hovořily jinak. Po dlouhém a vyčerpávajícím boji nakonec Jan Antonín další soudní pře vzdal a kromě svých firem v Brazílii se ostatního majetku zřekl.
Jeho podnikatelské úspěchy tím ale mohou být jen těžko zpochybnitelné a dnes je již také jasné, že jakékoliv nařčení z kolaborace se nezakládalo na pravdě. Po svém bratru, který byl mimo jiné také starostou Zlína, převzal podnikání, úspěšně je vedl a rozvíjel. A jestliže se Tomáš stal prvním v již existujícím městě, Jan Antonín v Brazílii založil města zcela nová. Takové rozvíjení odkazu by určitě přivítal každý podnikatel. Jan zemřel v Brazílii 23. srpna 1965, v den otevření velkolepého mostu přes řeku Paraná, který vzešel z jeho hlavy.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jan Antonín Baťa
Zlin.eu: Zlín vzpomínal na Jana Antonína Baťu. Zemřel před 55 lety
Encyklopedie.brna.cz: Jan Antonín Baťa
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
