Mahulena (47): Po ošklivých životních prohrách jsem se ocitla v blázinci. Jenže to nebyl konec

Mahulena (47): Po ošklivých životních prohrách jsem se ocitla v blázinci. Jenže to nebyl konec
Zdroj: Freepik.com

Mahulena ze dne na den spadla na samé dno. Vyhodili ji z práce a současně ji opustil manžel. Hodně se opila a chtěla ukončit svůj život. Ocitla se proto v léčebně, kde se jí nakonec zalíbilo. Po propuštění si ji k sobě vzal syn, ale nechoval se k ní hezky. Jak žije Mahulena dnes?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 22. 01. 2021 08:30

Kdysi jsem se zcela oddala své práci, což můj vysoký managerský post vlastně i vyžadoval. Jenže mě to bavilo, a to nejenom z toho důvodu, že mi na účet chodilo víc peněz než manželovi. Domácnost jsem příliš nestíhala, takže jsem si zaplatila hospodyňku, mohla jsem si to dovolit. Manžel Tomáš (49) totiž nebyl ten typ, co by doma uklidil nebo navařil. Tak abychom se zbytečně nehádali, proč nemá teplou večeři, pomocnice byla jasná volba. Byla to třicetiletá holka, která se o naši domácnost starala přepychově.

Nečekaný vyhazov a odchod manžela

Jenže přišlo pracovně velmi náročné období. Naše firma šla do prodeje a já jsem potřebovala před novým majitelem obhájit svoje místo. V kanceláři jsem málem i spala a často jsem si brala práci domů. Okolní svět pro mě vyhasnul. Žila jsem jen pro práci. Nenapadlo mě, že mě to může semlít.

Svoje místo jsem neobhájila. Nový majitel si přivedl svého člověka. Šla jsem z kola ven. Celá situace na mě psychicky velmi dolehla, a tak jsem cestou domů nakoupila zásobu alkoholu. Doma jsem se pořádně napila, nebo spíš opila, a usnula jsem na gauči. Vzbudil mě až Tomáš, který se mnou cloumal. „Jsi doma. To je dobře, potřebuji s tebou mluvit,“ řekl.

Syn se ke mně choval hrozně

Prý se zamiloval do naší hospodyňky a odchází ode mne, s ní samozřejmě. Řekl mi, že si za to mohu sama. To už jsem opravdu nezvládla. Večer jsem dopila zbytek alkoholu a pak jsem se rozhodla, že skočím z balkónu dolů. Nedomyslela jsem, že bydlíme v prvním patře... A tak jsem skončila v psychiatrické léčebně.

Zprvu jsem nespolupracovala. Po pár týdnech jsem se tam ale začala cítit dobře. Oblíbila jsem si terapie a našla jsem si přátele, pokud je to v takovém ústavu vůbec možné. Ve všech směrech jsem byla aktivní. Když mi po tři čtvrtě roce řekli, že mě propustí, velmi jsem se lekla. Byla jsem tam šťastná. Přijel si pro mě syn a vzal si mě k sobě, aby mě hlídal. Měl na to celý den, protože si v práci zařídil home office.

Choval se ke mně jako k cizí. Každý den mě budil v šest ráno. Nutil mě dělat ranní rozcvičku. Pak jsem mu musela uvařit, vyprat prádlo. Denně přečíst dvacet stránek z naučné knihy. Měl mě za blázna, ale svým chováním to ještě celé zhoršoval.

Manžel se ke mně vrátil

Když někam šel, musela jsem s ním, abych něco neprovedla. Občas jsme šli spolu na procházku, ale držel mě tak pevně, že jsem si to neužila. Měl strach, že mu uteču. Nepochopil, že to, že jsem se opila a chtěla jsem ukončit svůj život, byl jen momentální zkrat a reakce na výpověď i to, že mě mojí vinou opustil manžel. Léčebna mi pomohla a já jsem byla připravena žít normálně.

Synovi jsem to tak i vysvětlila. Když je mi nejhůř, vzpomínám na léčebnu. Chovali se tam ke mně sice přísně, ale přátelsky. Cítila jsem se tam bezpečně a ke konci i vyrovnaně. Syn to teď celé pohřbil a mě zase přepadají stavy úzkosti. Nakonec jsem zatelefonovala manželovi, aby synovi domluvil. Jenže mě zachránil právě on. Vzal mě od syna k sobě. Naše manželství dostalo druhou šanci a já vlastně také.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články