Pavel (35): Byl jsem se ženou u porodu. Po tom všem, co jsem viděl, s ní nemám chuť spát

Pavel (35): Byl jsem se ženou u porodu. Po tom všem, co jsem viděl, s ní nemám chuť spát

Pro mnohé páry je narození dítěte nezapomenutelný zážitek. Pavel se po dlouhém přemlouvání rozhodl, že manželku u porodu podpoří, ačkoliv ji varoval, že se mu udělá špatně. Ovšem to, co tam zažil, ovlivnilo jeho chuť na sex.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 05. 06. 2020 08:00

Když mi jednoho dne Renata oznámila, že je těhotná, měl jsem vážně radost. Dítě jsme už dlouho chtěli a snažili se několik let. Renata kupovala věci do výbavičky a těšila se z rostoucího bříška. S milováním jsme nepřestali ani v těhotenství, naopak to byla příjemná změna. Jednou jsem s ní byl dokonce i na kontrole, abychom byli oba u toho, až nám doktorka řekne pohlaví.

Čekali jsme holčičku. Renata ale ke konci těhotenství začala být víc a víc podrážděná a měla strach, jak to zvládne. Četla pořád knihy o porodu a bála se úplně všeho. Uklidňoval jsem ji, že když to zvládly jiné ženy, tak i ona. Ale to na ni moc nezabíralo. Řekla mi, že ji uklidní jen to, že s ní budu u porodu. A v ten moment na mě šly mrákoty.

Nechtěl jsem být u porodu

Nesnáším pohled na krev, ani nic podobného. Představa toho, jak tam moje žena křičí bolestí a funí a do toho z ní kromě dítěte leze bůh ví co, mě děsila. Snažil jsem se jí vysvětlit, že budu čekat na chodbě a jakmile bude dcera venku, tak přijdu. Ale trvala na svém.

Když jí doma praskla voda, začala totální hysterie. Byla to směs emocí, Renata brečela, pak křičela, říkala mi, že mě miluje, aby vzápětí dodala, že jsem neschopný a i ty tašky do porodnice nesu pomalu. V porodnici už byla vážně zoufalá a já se nakonec nechal přemluvit. Jenže to bylo děsné.

Neměla mě nutit

Chápal jsem, že má bolesti, ale nikdo jiný tam nekřičel tolik, co ona. Trvalo to několik hodin a už jsem nevěděl, co mám pro ni udělat. Mohl jsem ji akorát držet za ruku a utěšovat ji, že už bude konec. A pak to přišlo. Doktor ji nutil tlačit, museli ji nastřihnout, to jsem šel málem do mdlob a pak na mě sestra zvolala: „Tatínku, podívejte,“ a já jí poslechl, myslel jsem, že už je dítě venku, jenže teprve lezla hlava. Na ten pohled do smrti nezapomenu. Bylo to obrovské. Všude krev a její dolní část těla vypadala naprosto zdevastovaně.

Po tom všem mě už nevzrušuje

Když Renatě skončilo šestinedělí, byla plná energie. Byla to zase ta žena, kterou jsem znal a měla zpátky chuť se milovat. Nebyl jsem proti, ovšem když jsem ji viděl, všechno se mi vybavilo zpátky a já nemohl. Cítil jsem strašný odpor. Abych řekl pravdu, fyzicky už vypadala stejně, ale já měl před sebou obrázek deroucí se hlavy ven. Chápu, že nám přivedla na svět dítě a za to jsem fakt rád, ale nemohl jsem prožívat to, co předtím. Její tělo pro mě přestalo být sexuálním symbolem. Tyto důvody jsem jí samozřejmě neřekl, abych jí neublížil, ale nevím, co s tím budu dělat. Kdyby mě nenutila tam jít, bylo by to teď jako dřív. Doufám, že na to časem zapomenu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články