Anna (32): Stačil jeden večer se sousedem a na svůj vztah jsem se začala dívat jinak

Standa opět odjel na jednu ze svých služebních cest. Pro něj to znamenalo hotely, schůzky a pracovní večeře, pro mě prázdný a tichý byt. Obvykle jsem podobné večery trávila u seriálů, tentokrát jsem ale při vaření čaje zjistila, že mi došel cukr.

Bydleli jsme tu teprve půl roku a nikoho ze sousedů pořádně neznali. Přesto jsem se rozhodla zariskovat a zaklepat na vedlejší dveře. Možná jsem totiž podvědomě nechtěla být ten večer sama.

Zora (27): Zamilovala jsem se do ženatého souseda. On je doma nešťastný, ale nedokáže odejít

Zašla jsem k sousedovi pro cukr

Otevřel mi sympatický mladík jménem Honza. Když jsem mu rozpačitě vysvětlila, že sháním trochu cukru, s úsměvem mě pozval dál. Zrovna připravoval špagety aglio e olio a jejich vůně mě okamžitě zlákala. Když mi nabídl, abych zůstala na večeři, neodmítla jsem.

U jídla a exotického čaje jsme si povídali dlouhé hodiny. Honza pracoval jako grafik na volné noze a pochvaloval si, že se díky tomu vyhnul každodenní rutině. Hlavně jsem ale měla pocit, že mě opravdu poslouchá. Se Standou jsme v poslední době řešili hlavně běžný provoz domácnosti a večer býval tak unavený, že na dlouhé rozhovory neměl náladu.

Od Honzy jsem se proto vracela domů s nečekanou lehkostí. Další večer jsem k němu zašla znovu, tentokrát s čerstvě upečenými sušenkami. Opět jsme si skvěle rozuměli a řeč přišla na místa, která bychom jednou chtěli navštívit.

Když jsem Honzovi vyprávěla o své touze vidět Island, kam Standa kvůli zimě odmítal jet, napůl žertem prohodil: „Jednou tě tam vezmu. Uvidíš, že to za to mrazení stojí.“

Usmála jsem se, ale pak mi pohled sklouzl ke zlatému zásnubnímu prstenu na ruce. Najednou jsem pocítila tíhu budoucnosti, která mi ještě nedávno připadala bezpečná, ale teď až příliš předvídatelná.

Pavel (34): Manželka pomáhala sousedovi s rekonstrukcí. Brzy jsem u nás v koupelně našel jeho věci

Stanislavův návrat mě netěšil

V pátek se Standa vrátil domů. Sotva vešel do předsíně, začal si stěžovat na zácpy na dálnici a náročné klienty. Pak mě rovnou požádal o kávu, aniž by se zeptal, jaký týden jsem měla já. Večer usnul u televize.

Seděla jsem vedle něj a připadala si neviditelná. Myšlenkami jsem přitom neustále utíkala k sousedovi za zdí, odkud se ozývala tichá hudba.

Během následujících týdnů se můj vztah se Standou dál zhoršoval. V našem soužití jsem se začínala dusit. S Honzou jsme se občas potkali na chodbě nebo zašli na kávu do nedaleké kavárny. Uměl se ptát na věci, které nikoho jiného nezajímaly, a já si postupně uvědomovala, jak moc mi podobná pozornost chybí.

Když se mě jednou u schránek zeptal, kdy zase přijdu na večeři, vymluvila jsem se, že Standa je teď doma.

Honza jen chápavě přikývl. „Kdybys potřebovala cukr, víš, kde ho najdeš,“ řekl s úsměvem.

Rozhodnutí ve mně dozrálo jednoho večera. Standa seděl v obýváku a hrál hry na konzoli. Když kolem mě procházel, jen mě nepřítomně políbil do vlasů a znovu se zahleděl do obrazovky.

Podívala jsem se z okna. V sousedním bytě se svítilo. „Hned se vrátím,“ řekla jsem Standovi, nazula si boty a vyšla na chodbu.

Zaklepala jsem na vedlejší dveře. ​„Ahoj,“ usmála jsem se na Honzu, když otevřel. „Dostala jsem chuť na ten tvůj exotický čaj.“

Ludvík (38): Manželka se zamilovala do staršího souseda. Nechápu, co na tom dědkovi vidí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].