Anna (50): Můj manžel si celý život myslel, že je můj první. Pravda nás nakonec oba osvobodila

Celé naše manželství jsem měla špatné svědomí. Manžel si myslel, že mě v mládí připravil o panenství, ale já měla před ním pěknou řádku kluků. Nechala jsem ho při tom, ale v padesáti jsem chtěla jít s pravdou ven. Manželova reakce mě překvapila.

Valerie (38): Mládí jsem si užívala se vším všudy. Dohnalo mě to v době, kdy jsem potkala toho pravého

Zamlada jsem byla věčně zamilovaná

Když se ohlédnu zpět, směju se sama sobě. Byla jsem ten typ holky, která nikdy dlouho neposeděla. Jeden měsíc básník, další měsíc student architektury, pak zas muzikant. Všichni mě okouzlili něčím jiným a já věřila, že každá láska je ta osudová. Dnes tomu říkám období, kdy jsem byla „do větru“, ale tehdy to byla prostě neutuchající mladá touha něco cítit.

Když jsem poznala Petra, byla jsem už unavená všemi zklamáními. Jeho klid, humor a důvěryhodnost mě vtáhly do úplně jiného světa. Poprvé jsem měla pocit, že nepotřebuju nic dokazovat, že můžu být sama sebou. Jenže sama sebou, to by znamenalo přiznat, že jsem měla dost kluků. A právě tehdy vznikl můj největší problém – dovolila jsem mu věřit, že je můj první. Nikdy jsem to sice neřekla, ale když si to vyložil po svém, mlčela jsem. Je pravda, že se mi naše první noc podařila celkem věrohodně zahrát.

Nebyla jsem na to pyšná, ale nebyla to ani kdovíjaká ostuda. Roky ubíhaly, postavili jsme dům, měli děti, řešili hypotéku, školky, nemoci a stárnutí. A já si říkala, že už to nemá cenu otevírat. Nebylo to nic, co by mě definovalo. Jen mladická nerozvážnost. Jenže ten pocit, že mu neříkám celou pravdu, mě občas bodal do žeber jako ledová jehla. Sem tam se o našem mládí zmínil k dobru mezi přáteli a já viděla, že je hrdý na něco, co není pravda.

Simona (49): Na oblečení mi nikdy nezáleželo. Na prahu padesátky mi ale obrátilo život vzhůru nohama

Fotky mluvily za vše

A pak přišly ty proklaté staré fotky. Uklízela jsem skříň a našla krabici, o které jsem ani nevěděla. Na jedné fotce jsem se smála vedle muže, jehož jméno jsem si už sotva vybavila. Když Petr zrovna nečekaně vešel do místnosti a zahlédl fotku, jen se zeptal: „Kdo to je?“ A já zalhala, že kamarád. V tu chvíli jsem věděla, že už takhle žít nechci.

Večer jsme seděli v kuchyni. Ruce se mi třásly, když jsem mu fotku ukázala znovu. Řekla jsem mu pravdu, skoro celou, zmínila jsem tři kluky z osmi. Mluvila jsem stručně, věcně, bez zbytečných detailů. Nevěděla jsem, jak zareaguje. Měla jsem strach, že se zhroutí něco, co jsme budovali třicet let. Jenže on se jen opřel o židli, chvíli přemýšlel a pak řekl: „Ančo, já jsem si tě bral takovou, jaká jsi. Ne takovou, jakou jsem si tě vysnil. Bylo hezké si myslet, že jsem první. Ale je to vlastně úplně fuk. Jsem chlap tvého života a to je hlavní,“ smál se.

V tu chvíli ze mě spadlo něco, co jsem nosila celý život. Nakonec jsem se přestala bát. Někdy zbytečně lžeme, protože se bojíme, že by nás pravda mohla připravit o lásku. Jenže ta skutečná láska zvládne mnohem víc, než si dokážeme představit. Stejně si ale myslím, že v té době bylo pro mého muže podstatné vidět mě neposkvrněnou a zpětně to celé naštěstí zlehčuje.

Irena (40): Sousedka si po šedesátce užívala jako zamlada. Když onemocněla, do života jí vstoupila opravdová láska

Manžel byl taky pěkné kvítko

Ukázalo se, že i manžel si nechal leccos z minulosti pro sebe. Prozradil mi svoje tajemství, které mě celkem šokovalo. Vůbec mi nesedělo na jeho povahu, a to ho znám dobře. Vypovídá to o tom, že v mládí jsme opravdu nezkušení a nerozvážní.

Přiznal mi, že se jeho přičiněním dostala mladá slečna do „problému“ a on jí zajistil způsob, jak se z toho dostat, a nemuset se ženit a mít vzápětí potomka. Je z toho dodnes v rozpacích a dotyčné by se rád omluvil, protože se pak už nikdy neviděli. Všichni máme nějakou tu třináctou komnatu.

Dana (54): Přestala jsem řešit manželovy staré tepláky a chybějící zuby. Stejně ho mám ráda

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].