Irena (40): Sousedka si po šedesátce užívala jako zamlada. Když onemocněla, do života jí vstoupila opravdová láska

Říká se, že bývala opravdu krásná a okouzlující. Ale teď ji sousedky spíš přirovnávají ke starým zavařeninám ze sklepa - pořád se dají sníst, ale chuť už není to, co bývala. To hrozné srovnání se dostalo i k ní, ale jen se tomu zasmála.

„Co je komu do toho, jak krátké sukně nosím?“ ptala se pobaveně. „Není přece zakázané, aby žena po šedesátce chodila v minisukni, pestrých šatech nebo s hlubokým výstřihem. Američanky si nosí, co chtějí, a nikdo je nesoudí. Ale tady? Pořád jen ukazování prstem a jedovaté poznámky...“

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (49): Sousedka mě rozčilovala svými poznámkami a naschvály. Když se odstěhovala, začala jsem se chovat jako ona

Se stárnutím se nikdy nesmířila

Na jednu stranu jsem s ní souhlasila, každý má právo oblékat se, jak chce. Ale na druhou stranu by to snad mělo mít nějakou míru. Vrásčitý dekolt nevypadá ve výstřihu právě nejlépe. Bylo to tak trochu nevkusné. Ale moje sousedka na to měla jiný názor. Nosila odvážné topy bez ohledu na to, že odhalovaly každou její nedokonalost.

„A co jako? Že není všechno úplně hladké?“ říkávala. „Ženská by měla mít nějaké nedostatky, jinak by se chlapům z toho dokonalého vzhledu zatočila hlava. Já říkám, radši pěkné tvary než samé kosti!“

Jednou jsme se potkaly cestou domů. Byl horký den, obě jsme byly unavené, ale ona měla na nohou lodičky na vysokém podpatku. Belhala se, sotva popadala dech, ale jakmile se na obzoru objevil pohledný muž, jako zázrakem se narovnala a ožila. Najednou rozkvetla.

Tehdy mi došlo, že ona se nikdy nesmíří se stárnutím. Rozhodla se, že s věkem bude bojovat. A musím uznat, že do toho šla s vervou.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (55): Nová sousedka mi vykuřovala a tlachala na balkoně. Vymyslela jsem, jak se jí pomstím

Moje sousedka miluje muže

„Ano, sex mi dělá dobře,“ smála se vždycky, když na to přišla řeč. „Proč bych se za to měla stydět? Je to přece lidská potřeba. Dokud dýchám, budu si život užívat, a ne se zavírat někam do sklepa a čekat, až zestárnu úplně.“

„Vy si asi myslíte, že jste pořád mladá, co?“ rýpaly do ní sousedky, které byly přesným opakem, jak vzhledem, tak chováním.

„A proč ne?“ odpovídala s úsměvem. „Vlastně je to teď ještě lepší, nemůžu otěhotnět, nehledám lásku, vím, co se mi líbí... Co víc si přát!“

Kromě těchto debat milovala moje sousedka i cestování. Jednou se mi svěřila, že na důchod si nestěžuje, umí si odložit peníze stranou a radši je utratí za výlety a lázně než za hromadění věcí.

Když jsem ji delší dobu neviděla, napadlo mě, že zase někam odjela. Pohled na zatažené závěsy a schránku plnou reklamních letáků mě nijak neznervózňoval. Jenže když se neobjevila ani po několika týdnech, začala jsem mít obavy. Šla jsem k ní zaklepat, jestli už je doma. Dlouho se nic neozývalo, ale pak jsem zaslechla šramot za dveřmi.

Když konečně otevřela, málem jsem ji nepoznala. Pryč byly její upravené vylasy. Pryč byly barevné oblečky. Pryč byla její energie...

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (54): Sousedka začala rozhazovat peníze. Její život na vysoké noze skončil velkými dluhy

Sousedka se změnila

„Je to hrozné, co?“ pronesla ustaraně. „Asi vypadám trochu jinak... Víte, onemocněla jsem, chodím na chemoterapii a tohle je výsledek. Pojďte dál!“

Z kuchyně se linula vůně jídla a zvuky vaření. „Možná přijdu jindy, máte návštěvu...“ řekla jsem nejistě.

„Ale kdepak, jen pojďte,“ ozval se mužský hlas. „Já se půjdu projít a vy si můžete popovídat.“

Z kuchyně vyšel muž střední postavy a obyčejného vzhledu. Takový ten typ, kterého si na ulici asi nevšimnete.

„Polévka je hotová,“ mávl rukou ke kuchyni. „A teď mi ukaž úsměv!“

„Radši ne,“ hlesla. „Vždyť víš, že se mi pokazila protéza a čekám na novou. Jak se mám smát?“

„To je jen dočasné, brzy dostaneš novou...“ utěšoval ji.

Než odešel, ještě rychle uklidil kuchyň, pomohl jí pohodlně se usadit na gauči a přikryl ji dekou. Políbil ji na tvář, usmál se a řekl: „Všechno bude dobré, uvidíš. A až ti bude líp, vyrazíme do Barcelony, jak sis přála. Ale nejdřív počkáme na čerstvé pivoňky, pak ti přinesu celou náruč...“

Mohlo by Vás zajímat:

Liběna (39): Sousedka se zbláznila. Barví své fence srst a lakuje drápky, prý je to její dceruška

Dala šanci lásce

Jakmile se za ním zavřely dveře, vyhrkla jsem: „Kde jste našla takového chlapa? To je anděl? Nebo pohádkový princ?“

Usmála se a zadívala se z okna. „Známe se už od základky. Celý život jsme byli přátelé. Na maturitní ples jsme šli spolu, ale já se nakonec nechala sbalit jiným klukem. On tam proseděl celý večer smutný a sám. Ale nikdy mi to nevyčítal. Když jsem onemocněla a všichni moji přátelé se mi otočili zády, on byl jediný, kdo nezmizel. Pomáhal mi ve chvílích, kdy jsem byla úplně na dně. Nikdy si nestěžoval, nikdy mě nenechal samotnou. A já pořád nechápu proč.“

„Protože vás opravdu miluje,“ řekla jsem.

„Možná... ale co když mě jednou taky opustí?“

„Nebojte se. Honza vám slíbil Barcelonu, tak se na to těšte!“

Konečně se usmála. „Pošlu vám pohled,“ řekla.

Usmála jsem se a stiskla jí ruku...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (53): Sousedka se živí vlastním tělem. Nechápu, co na ní chlapi vidí, je starší než já, zanedbaná a ošklivá

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].