Facebook
Instagram
Renatina sousedka utrácela spoustu peněz. Pořídila si novou televizi, pak vyrazila na výlet do zahraničí. Brzy se ale ukázalo, že si žila nad poměry.
Jedno odpoledne přijelo k našemu domu malé nákladní auto a dva chlapi z něj začali vykládat věci. Krátce poté vystoupila z taxíku žena, která jim ukazovala, kam to mají dát. Tak jsme se dozvěděli, že se do našeho domu stěhuje nová sousedka.
Máme novou sousedku
Anna (55) byla docela sympatická. Na všechny se usmívala, slušně zdravila a ptala se, jak se máme. A tak jsme se postupně staly dobrými kamarádkami.
Začala mě navštěvovat, já uvařila kávu nebo čaj, ona přinesla domácí koláč. Dozvěděla jsem se, že je vdova a její dcera se přestěhovala do jiného města, takže bývala často osamělá. Měla jsem její návštěvy ráda, i když občas byly trochu vyčerpávající.
„Pořád k nám chodí, ale nikdy tě nepozve k sobě,“ upozorňoval mě manžel.
Měl pravdu. Od té doby, co se Anna nastěhovala do našeho domu, jsem u ní byla jenom jednou. Přišlo mi, že se trochu stydí za to, že žije docela skromně. Po debatě s manželem jsem se rozhodla, že se pokusím ty její časté návštěvy trochu omezit.
Začala jsem se víc setkávat s jinými přáteli nebo navštěvovat rodinu. Také jsem vyrážela na dlouhé procházky, což mi docela prospívalo. Brzy se ukázalo, že sousedka je na mě trochu naštvaná. Dokonce jednou řekla, že ji ignoruji schválně. Když mě konečně zastihla doma a já neměla žádné výmluvy, hned přišla na návštěvu.
Zajímalo mě, odkud na to bere peníze
„Věřila bys, že mi zase zvedli nájem?“ stěžovala si nevěřícně. „Co si myslí? Brzy nebudu schopná platit vůbec!“
Trochu jsem ji chápala. Ani u nás to s penězi nebylo růžové. A ona musela vyjít z jednoho platu. Dokonce mi jí bylo trochu líto.
Potom najednou přestala chodit na návštěvy. Trochu mě to znepokojovalo, takže jsem se rozhodla, že ji navštívím. Zaklepala jsem na její dveře. Po chvíli čekání se objevila a pozvala mě do obýváku. Uvařila nám kávu a usadily jsme se do křesel.
Rozhlédla jsem se po pokoji a zjistila, že má novou televizi. Byla fakt obří a líbila se mi. Pak jsem se zeptala, co se stalo s tou starou.
„Rozbila se,“ odpověděla lhostejně.
Dodala, že ji chtěla nechat opravit, ale v servisu řekli, že levnější bude koupit novou. Starou televizi tam nechala a vybrala si moderní model.
„Samozřejmě jsem si to vzala na splátky,“ dodala.
Napadlo mě, že je trochu nezodpovědné kupovat novou telku, když má problémy s placením nájmu. Ale nic jsem neřekla, protože by to bylo trapné.
V následujících týdnech jsem viděla, že k Anně chodí jeden kurýr za druhým. Nosili jí balíky a ona je s radostí přebírala.
Poté jsem na ni jednou narazila před domem. Nesla kufr.
„Renato, jedu na pár dní do zahraničí. Všechno ti povím, až se vrátím. Ještě musím před odjezdem koupit pár věcí. Pa!“ špitla a už byla pryč.
Řítila se do problémů
Proč jede do zahraničí? Odkud na to má peníze? Připadalo mi to trochu podezřelé, ale mávla jsem nad tím rukou. Je to její soukromá věc. Taky jsem se chystala na cestu, ale jen k sestře na venkov. Ráda jsem ji navštěvovala a těšila jsem se, že u ní strávím prodloužený víkend.
Když jsme se sestrou probraly všechny novinky, zmínila jsem se jí také o Anně.
„Mám pocit, že jí to rozhazování peněz přinese nějaké problémy,“ usoudila.
Brzy jsem se přesvědčila o tom, že měla pravdu. V neděli ráno mi totiž volala dcera, která k nám měla přijet a uvařit oběd, než se vrátím.
„Mami, kdy se vrátíš domů?“ zeptala se mě. „Víš, tvoje sousedka, paní Anna, se ptá, kdy budeš doma... Vypadá dost rozrušeně, asi se dostala do nějakých problémů.“
Plánovala jsem se vrátit až odpoledne, ale raději jsem vyrazila hned, abych zjistila, co se děje se sousedkou. Koneckonců, byly jsme docela dobré kamarádky.
Když jsem dorazila, hned jsem šla zaklepat na Anniny dveře. Zeptala jsem se jí, co se děje a proč mě tak naléhavě chtěla vidět.
„Jsem zruinovaná! Došly mi peníze!“ rozbrečela se.
Ničemu jsem nerozuměla. Ještě nedávno byla v pohodě, pořídila si televizi a jezdila do zahraničí...
Litovala jsem ji
„Až dosud jsem to zvládala, žila jsem skromně, ale bez dluhů,“ začala s vysvětlováním. „Moje dcera pro mě byla prioritou. Ale když se osamostatnila a pak založila rodinu, myslela jsem si, že i já si zasloužím něco od života. A tak jsem si pořídila tu hloupou televizi. Všechno to začalo tímhle krámem!“
Nebyla jsem z toho vůbec moudrá.
„Koupila jsem ji na splátky, jak jsem ti říkala. Cítila jsem se při tom sebevědomě. Příliš sebevědomě. Jako bych za to ani nemusela platit. Začala jsem nakupovat další věci na úvěr, nové spotřebiče… Kamarádka mi vyprávěla o skvělém zájezdu do zahraničí a já neodolala, takže jsem si na to vzala půjčku taky...“
Nakonec se Anna tak zadlužila, že všechny její peníze šly na splátky. Každý měsíc měla zaplatit téměř tolik, kolik vydělávala.
„Teď nevím, co mám dělat...“ vzlykala.
Snažila jsem se ji nějak utěšit, ale nevěděla jsem, co jí mám říct. Vrátila jsem se domů a všechno vyprávěla manželovi. Kroutil hlavou, jak někdo může být tak nerozumný. Když jsme se vzpamatovali z toho šoku, začali jsme přemýšlet, jak bychom mohli naší nerozvážné sousedce pomoci. Přeci ji v tom nenecháme...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
