Facebook
Instagram
Do bytu vedle Mileny se nastěhovala starší milá paní, která se uvedla čerstvě upečeným domácím koláčem. Po nějaké době se ale Mileně začala zdát podezřelá a až příliš hodná. U ní doma pak objevila děsivé tajemství.
Když se do vedlejšího bytu nastěhovala nová sousedka, vůbec jsem netušila, jak moc mi ovlivní život. Bydlela jsem v tom malém bytě už pár let a těšila se, že vedle mě konečně bude někdo milý. Hned první týden mi sousedka, která se představila jako Marcela, přinesla domácí koláče. Voněly po skořici a jablkách, a když jsem se do nich zakousla, nemohla jsem uvěřit, jak jsou chutné.
Dostávala jsem denně skvělé koláče
Od té doby to začalo být pravidlem. Každý týden zaklepala paní Marcela na dveře s talířem upečených dobrot a já byla nadšená. Vždyť kdo by si nechtěl pochutnávat na domácím pečivu a ještě k tomu zadarmo?
Paní Marcela byla starší, kolem šedesátky, a působila jako typická milá babička. Mluvila tiše a vždy se usmívala. Občas jsme si povídaly o běžných věcech – počasí, zahrádce, jejím vnukovi, který ji tu a tam navštěvoval. Nikdy jsem neměla pocit, že by na ní bylo něco divného. Naopak, začala jsem si na její přítomnost zvykat a těšila se na naše krátké rozhovory. Ale postupně jsem si začala všímat drobností, které mě znepokojovaly.
Pokaždé, když jsem se zmínila, že mám ráda nějaké ovoce nebo koření, další týden upekla koláče přesně podle mých preferencí. A pak přišly otázky - jak dlouho jsem pryč, kdy se vrátím z práce, jestli mám přítele. Přišly mi nejdřív nevinné, ale postupně jsem v nich začala cítit něco zvláštního, znepokojivého.
Objevila jsem sousedčino děsivé tajemství
Jednou večer jsem si všimla, že se z Marcelina bytu line zvláštní zápach. Něco jako spálenina, ale s nepříjemným podtónem. Řekla jsem si, že možná jen něco připálila, ale ten zápach se opakoval častěji. Začala jsem přemýšlet, co tam může dělat. Zvědavost mě dohnala k tomu, že jsem se rozhodla prozkoumat její byt. Jedno odpoledne, kdy jsem věděla, že nebude doma, jsem si otevřela náhradním klíčem, který mi svěřila.
Její byt byl na první pohled úplně normální. Čistý, útulný, plný starožitného nábytku a obrázků rodiny. Ale něco bylo špatně. V obýváku jsem našla zvláštní oltář – svíčky, obrázky lidí, které jsem nepoznávala, a uprostřed toho všeho můj starý hrnek, který jsem kdysi omylem nechala na chodbě. Hned vedle něj byl můj hřeben, který jsem nedávno nemohla najít. Srdce mi začalo bít rychleji. Oltář vypadal, jako by byl součástí nějakého podivného rituálu. Uvědomila jsem si, že to, co jsem považovala za laskavost a zájem, mohlo být něco mnohem temnějšího.
Už se domů nikdy nevrátím
Když jsem se vrátila domů, byla jsem otřesená. Slyšela jsem sousedku přijít domů a do hodiny u mě zaklepala. „Milenko, upekla jsem vám koláč. Nedávno jste zmiňovala, že milujete meruňky. Nebylo jednoduché je takhle v říjnu sehnat,“ oslovila mě jako vždycky. Poděkovala jsem, vymluvila se na bolavý krk a zavřela za sebou. Koláč letěl do koše.
Sbalila jsem si pár věcí a rozhodla se, že odjedu pryč. Opustila jsem byt, nechala vše za sebou. Dodnes nevím, co přesně Marcela chtěla, ale ten pocit, že jsem byla součástí něčeho zvráceného, mě neopouští. Do svého bytu už se nevrátím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
