Igor (53): Zvědavá sousedka nás věčně otravovala nemístnými dotazy. Posledně tomu nasadila korunu

Před deseti lety jsme se nastěhovali k manželčiným rodičům. Moc se mi nechtělo opustit byt v centru a přesunout se do příměstské části, ale vzhledem ke tchánově zdravotnímu stavu jsme neměli jinou možnost.

Mirka (39): Povýšená sousedka nás měla za vesnické balíky, co neznají svět. Jedna věta ji naštěstí umlčela

Soužití dvou generací nebylo zpočátku jednoduché

S manželkou Jindřiškou jsme se brali ve třiceti. Hned jsme si pořídili děti a v našem bytě v centru se nám žilo dobře. Jednak jsme nemuseli dělat dětem taxikáře a potom jsme oba lidé, co mají rádi kulturu, kavárny a ruch města. Jenže před deseti lety mě Jindřiška požádala o pomoc: „Igorku, táta má rakovinu a máma to sama v baráku nedává. Musíme se k tomu postavit čelem. Nemám jinou možnost než rodičům pomoct.“

Samozřejmě jsem držel při manželce. Vysvětlili jsme dětem, že se musíme stěhovat. Narazili jsme samozřejmě na odpor, ale slíbili jsme, že jim zajistíme odvoz za zábavou a na zájmové kroužky, a tak jsme se jako rodina domluvili. Začátky u rodičů nebyly jednoduché. Nemocný tchán, tchyně s nervy na pochodu, ale časem si vše sedlo a my zde žijeme dodnes. I tchán rakovinu porazil, ačkoliv jeho zdraví je chatrné.

Lucie (28): Sousedka mi svádí manžela. Její doteky u plotu mě děsí

Zvědavá sousedka nám narušuje soukromí

Jsme s manželkou alergičtí na jednu sousedku. Je to zvědavá důchodkyně a neví, kdy jsou její otázky ještě v normě a kdy už vyloženou drzostí. A tak kdykoliv viděla, že někam vezeme tchána, snažila se někoho z nás ulovit a vytěžit z něj co nejvíce informací. „A jak dlouho myslíte, že bude táta ještě žít?“ zeptala se jednou manželky. Ta neudržela nervy na uzdě a na ulici ztropila hlasitou scénu. Ani to neodradilo sousedku od dalšího vyzvídání.

Dívala se třeba skrz plot, když jsme vedli tchána do pergoly, aby byl chvíli na čerstvém vzduchu. Dokonce si ho fotila, když ležel a spal v pergole. Trochu nás to zarazilo, ale měli jsme své problémy, svůj program a hlavně jsme bojovali s časem, a tak jsme sousedku ignorovali. Pár let byl klid. Zdravotní stav rodičů se stabilizoval a my se mohli věnovat dětem. V domě jsme si zvykli a nechtělo se nám stěhovat zpět do bytu. Obzvláště, když děti vyrostly a už samy řídily.

Ludmila (48): Akční sousedka ovládla náš dům. Falšovala zápisy ze schůzí a nikdo si toho léta nevšiml

Sousedka zase vystrčila růžky

Minulý týden jsme museli volat sanitku. Tchyně zkolabovala a našli jsme ji ležet v kuchyni. Záchranáři ji ošetřili a odvezli do nemocnice, kde si několik dní poležela. Stalo se to o víkendu, takže jsme naštěstí byli doma. Hned druhý den mě ale zastavila sousedka: „Viděla jsem u vás sanitku. Co se stalo? Něco s tchánem? To má zase rakovinu? Nebo co se děje? Že by něco s tchyní?“

Sypala ze sebe jednu otázku za druhou. Bez špetky soucitu, prostě jen chtěla informace. Jsem rád, že nezastavila mou manželku. Jednak by jí ublížila a potom by se Jindřiška zase rozčílila a zbytečně by se stresovala. Sousedka je nesoudná slepice a je jí jedno, co svými dotazy způsobí.

Sousedku jsem odbyl, že jí odpovídat nebudu. Ze slušnosti jsem jí jen řekl, že tchyně je v nemocnici a víc zatím nevíme. To jí nestačilo a urazila se. Mezi vrátky na mě nepříjemně zakřičela: „Jsem si o vás myslela, že jste arogantní chlap a teď se mi to potvrdilo.“

Roxana (25): Sousedka se přišla rozloučit během toho, co umírala. Její přítomnost ale stále cítíme

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].