Jitka (29): Myslela jsem, že se zblázním. V jeden den jsem zažila největší radost i bolest zároveň

Za týden mám termín porodu. Jsem podruhé těhotná a vím, že se nám narodí syn. Ale jsem pořádně nervózní a plná strachu. Ani ne tak z bolesti, která bude spojená s narozením syna, ale z toho, aby se neopakovala tragická situace z minulosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (31): Během jednoho roku jsem porodila dvě děti. Na takový šrumec jsem ani v nejmenším nebyla připravená

Euforie z narození dcery

Před pěti lety jsem v ranních hodinách porodila dceru Emičku. Porod probíhal hladce, i když byl dlouhý. Na bolest jsem byla psychicky připravená, a tak se nestalo nic, co bych neočekávala. Z posledních sil jsem naposledy zatlačila a dcera byla venku. Krásný maličkatý uzlíček. A pořádně uplakaný. Byla slyšet na celou porodnici. S manželem jsme brečeli dojetím.

Potom mě odvezli na nadstandardní pokoj a manžel mohl být na pokoji se mnou. Za dvě hodiny nám dovezli i dcerku Emičku. Nemohli jsme se na ní vynadívat. Chtěla jsem odpočívat, ale nemohla jsem. Neustále jsem se dívala na ten malý zázrak ležící vedle mě na posteli. Poprvé v životě jsem cítila pocit absolutního štěstí. Směs euforie, blaženosti, lásky a dojetí.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (29): Zatímco jsem byla hospitalizovaná v porodnici, manžel mě podváděl. Doufám, že bude aspoň dobrý táta

Děsivá odpolední zpráva

Po obědě se mi podařilo se na pár hodin prospat. Když jsem se vzbudila, viděla jsem manžela, jak sedí v křesle a dojatě sleduje dcerku v náručí. Ten pohled se mi vryl do paměti a já věděla, že bude skvělý milující otec. Můj pohled přerušila sestra, která vešla do pokoje a požádala manžela, zda by mohl jít na chvíli s ní na chodbu. Manžel položil dcerku do postele a poslal mi vzdušný polibek. Když se po pár minutách vrátil, byl bílý jako stěna.

Posadil se ke mně na postel, chytil mě za ruku a potichu řekl: "Lásko, nevím, jak se zachovat. Jestli informaci předat nebo pár dní počkat. " Díval se na mě a začaly mu téct slzy. Začala jsem brečet taky a požádala jsem ho, aby pokračoval. Oznámil mi, že můj tatínek měl autonehodu a zemřel. Měla jsem pocit, že se zblázním. Můj milovaný tatínek už tu není. A ani jsem mu nestihla osobně povědět, že má vnučku. Manžel pouze poslal zprávu celé rodině, že jsme v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (35): Manželčin porod byl peklo a pak se to ještě zhoršilo. Pořád jen plakala, tak jsem trávil večery v hospodě

Strach z budoucnosti

Museli mi dát injekci na uklidnění. Myslela jsem, že se zblázním. Hormony po porodu jely na plné obrátky a nedokázala jsem v klidu vstřebat dva extrémní zážitky v jeden den. Narození dcera a tragickou smrt tatínka. Ležela jsem pod sedativy, tekly mi slzy a manžel mě hladil po vlasech. Na čelo mi kapaly jeho slzy. I on tchána miloval. Každý den jsem se snažila přežít a doufala, že jednou se probudím a bude dobře. Asi za dva měsíce se konečně stalo. Probudila jsem se a věděla, že už zbyl jen smutek. Ale prožité trauma zmizelo.

A teď mám před sebou druhý porod a bojím se. Stále častěji se mi vynořují vzpomínky na dobu před pěti lety. Na ten extrém, který jsem zažila. Emocionální bouři v plné palbě. Není nic víc než zažít v jeden den narození dítěte a smrt rodiče. Snažím se hodit do pohody a věřím na statistiku. Není možné, aby se mi stalo to samé znovu. Není možné, aby se mi narodil syn a zemřel další člověk z rodiny. Prostě není. Věřím, že nyní zažiji jen pocity radosti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (30): Tchyni jsem vždy důvěřovala. Ale když mi nevyšel přirozený porod, začala mě urážet