Zuzana (31): Během jednoho roku jsem porodila dvě děti. Na takový šrumec jsem ani v nejmenším nebyla připravená

K rodičovství jsme s manželem přistupovali s rozmyslem – nejdříve bydlení, nějaké ty jistoty a pak dítě. A po čase – možná – druhé. Ale, jak známo, člověk míní, a nakonec je všechno jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (35): Nechtěla jsem kvůli mateřství na dlouho přerušit práci, tak jsme našli fantastické hlídání - našeho dědu

Nejprve jsem chtěla dát syna do školky, pak až další dítě

Jirka se narodil, když mi bylo necelých třicet let, napřed jsme museli zařídit bydlení, do garsonky bychom se při nejlepší vůli nevešli, jiné úmysly v tom nebyly. Biologické hodiny mi taky tikaly, ale říkala jsem si: „Do třiceti let času dost!“

​Jiřík byl moc hodné miminko, mohla jsem při něm doma i trochu pracovat, abych nevypadla z rytmu, s tím, že se vrátím do práce, až ho udám ve školce. A pak jsem chtěla za čas druhé dítě, abych si je oba pěkně užila. Jenže osud to naplánoval jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (43): Manželka si přeje další dítě. Já si ale myslím, že čtyři nám bohatě stačí

Nečekané těhotenství mě moc nenadchlo

Jirku jsem plně kojila, a přesto se to stalo. Jednoho dne jsem měla zvláštní pocit… „Jsem těhotná,“ pomyslela jsem si – a bylo to. První reakce – žádné nadšení. Obrečela jsem to, druhé dítě jsme chtěli, ale ne tak brzo.

Vůbec jsem si nedokázala představit, jak dvě maličké děti zvládnu. Manželovi to nevadilo, byl šťastný, jenže muži chodí do práce a nemusí být s dětmi doma celý den, tahat je po schodech, chodit na procházky, běhat za nimi, uklízet po nich, povídat si s nimi, hrát si s nimi a kdoví co ještě…

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (42): Bojím se manželovi říct, že jsem těhotná. Vím, že další dítě už nechce

Za dětmi jsem běhala od rána do večera

Břicho mi rostlo, rostlo a kluk nechodil, takže jsem ho všude musela nosit a byla po celé těhotenství neskutečně unavená. Ani psychicky jsem na tom zezačátku nebyla nejlíp. Syna jsem kojila až do doby, než jsem jela rodit, pak jsem ho odstavila z minuty na minutu a přešla na dcerku.

Když se narodila, byla jsem opravdu vystrašená a povídám manželovi: „Jak budu fungovat se dvěma dětmi?“ Sehnali jsme sourozenecký kočár, ale uložit tam oba dva nebylo snadné. Vím, že jiné maminky se starají třeba o dvojčata, ale rok rozdíl mezi dětmi je komplikovanější – syn sotva pořádně chodil, když dcera začal lézt, měla jsem co dělat, abych je uhlídala.

Dneska jsem už ráda, že to takhle dopadlo, jak říká babička, „při jedné špíně“. Navíc nevím, jestli bych se nechala přemluvit k druhému dítěti, kdybych viděla, že to větší už je samostatné. Manžel by se každopádně nebránil ani třetímu, ale myslím si, že nám ti dva čertíci už stačí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Janina (35): Po letech jsem potkala svou první lásku. Místo radosti ze shledání přišlo hodně zlé vystřízlivění