Jarmila (35): Nechtěla jsem kvůli mateřství na dlouho přerušit práci, tak jsme našli fantastické hlídání - našeho dědu

Když se mi narodil syn Honzík, byla jsem zaměstnaná v reklamní agentuře a nechtělo se mi práci na delší dobu přerušit, přestože jsem mohla leccos vyřešit z domova. Musela jsem se vážně zamyslet nad tím, jak to udělám s hlídáním – a tehdy se překvapivě nabídl můj tatínek.

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (40): Mamce už syny na hlídání nedám. Posledně celá akce skončila návštěvou traumatologie

Otec, který si mě jako dítěte nevšímal, se zázračně změnil

Bylo to neuvěřitelné! Mě nikdy nehlídal a věnoval se pouze mužským pracím, takže občas jen zatloukl nějaký ten hřebík. Jeho oblíbenou větou bylo: „Jsem unavený z práce.“ Celá rodina z něho měla respekt. A tenhle táta, vlastně děda, se rozhodl, že bude dělat „hlídacího dědečka“.

Byli jsme v šoku z jeho proměny. Najednou přebaloval a krmil miminko. Někdy dokonce i uklidil, a když malý spal, tak se učil vařit. „Nejlepší jídla dělá děda!“ chválíme ho s manželem, aby měl ze své práce radost. A někdy je to i pravda. A když u nás přespí, pak ráno vstane a celé rodině připraví snídani.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (57): Dcera si pořídila dítě, ale pořád mi ho dává na hlídání. Podle mě ještě není zralá na mateřství

Konečně na sebe máme s tátou čas a rozumíme si

S otcem, kterého jsem se v dětství někdy skoro bála, si dnes moc rozumíme. Když přijdu domů a je všechno hotovo a já nemusím nic dělat, můžeme si sednout a popovídat si. Kromě toho, že syna, který z plínek už vyrostl, leccos nového naučí, pomáhá nám se spoustou věcí kolem domu, protože je moc šikovný.

Je pro nás takovým hnacím motorem, vymýšlí, co by se ještě dalo vylepšit, a pokud jeho nápady schválíme, pustí se s rychlostí blesku do práce. Má svůj byt, ne že by u nás byl nastěhovaný, ale, abych řekla pravdu, mně by to ani nevadilo. Syn si s ním náramně rozumí a my o něm říkáme, že je to náš bůh.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (34): Tátovi jsem zakázala chodit k nám na návštěvy. Místo hlídání dětí totiž předělal půlku baráku

Našeho dědečka nikomu nedáme!

Čekám druhé dítě a doufám, že to náš děda zase zvládne. Trochu jsme se báli mu to říct, přece jenom už se mu blíží sedmdesátka, ale jeho nadšení neznalo mezí a nakonec prohlásil: „Chtěl bych, aby to byla holčička!" Sice si neumím představit, jak ji bude oblékat do šatiček, ale jak ho známe, jistě se to brzy naučí.

Původně jsem přemýšlela, jestli chci vědět pohlaví miminka, ale protože to chci jako překvapení nejen pro mě a tatínka, ale i pro dědu, říct si ho nenechám. Jen ať se děda trénuje na holčičku!

Cizímu člověku bych dítě nesvěřila, proto jsem o chůvě ani neuvažovala, a manžel má náročnou práci, takže moc pomoci nemohl. Navíc jsem přesvědčená, že dítě má vyrůstat v rodině a ne s někým cizím. Babička dá dítěti hrozně moc – a já se přesvědčila, že její roli zavládne i dědeček.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (35): Matka mi na seznamce tajně našla nápadníka. Když jsme se měli setkat, věci se nečekaně zamotaly