Facebook
Instagram
Když mamka nabídla Apoleně, že si k sobě vezme na víkend její kluky, v Apoleně se mísily protichůdné pocity. Na jedné straně libá vidina volna, na druhé strach, že její mamka není vinou náklonnosti k alkoholu zrovna spolehlivá. A to se také ukázalo jako zásadní.
Honzík se pomalu chystal do první třídy, když se maminka ozvala s nabídkou, která se neodmítá: “Apu, ráda bych, aby u mě kluci strávili celý víkend, co ty na to? Koná se tu pouť, mohli bychom si to spolu užít. Co myslíš, půjčíš mi je?“
Nejdřív ve mně hrklo a zarazila jsem se. Opravdu jí kluky dám na celý víkend? Mojí mamce, která se o mě nikdy nezajímala a místo společných akcí popíjela raději sama doma vodku? Nakonec jsem souhlasila, ale byla ve mně malá dušička.
Během velkého úklidu mi zazvonil telefon
Honzík i Péťa byli představou, že stráví svůj první víkend bez rodičů, nejdřív nadšeni. Byla jsem ráda, i když jsem věděla, že se mi bude stýskat. Když jsem kluky k mamince přivezla, nechtěl se mě nejdřív Petřík pustit, ale když na něj babička zamávala lízátkem, rozběhl se k ní. „Prevítek malej úplatnej,“ pomyslela jsem si něžně. S mamkou jsme si domluvily podrobnosti na neděli, dala jsem klukům velkou pusu a odjížděla se staženým žaludkem.
Dobře jsem se po dlouhé době vyspala a dopoledne jsem mamce zavolala, abych se ubezpečila, jestli je všechno v pořádku. „Co máte v plánu?“ vyzvídala jsem. „Babička nás bere na kolotoče!“ zakřičel do telefonu Honzík a bylo jasné, že je nemám zdržovat. Pustila jsem se do velkého úklidu, na který nemám normálně čas.
Zrovna jsem vytírala obývák, když se mi rozdrnčel telefon. Na displeji svítilo neznámé číslo. „Stoklasová, prosím,“ představila jsem se manželovým příjmením. „Paní Stoklasová, musíte hned přijet, váš syn Petr je v nemocnici,“ ozval se cizí mužský hlas. Přestala jsem dýchat a krve by se ve mně nedořezal. „Co se stalo?“ vyhrkla jsem spěšně. „Nebojte, bude v pořádku, jen raději přijeďte,“ snažil se mě uklidnit hlas v telefonu. Otřela jsem si ještě mokré ruce do trička, hodila na sebe džíny a vyrazila rychle do okresní nemocnici.
Mamka se na mě provinile dívala
V nemocnici mi do náruče nejprve vlétnul rozčilený Honzík. Za ním se na sedadle krčila moje maminka, v očích provinilý výraz. Objala jsem syna a vydala se k ní. „Kde je Petřík? Co se mu stalo?“ vířily mi hlavou mi tisíce otázek. „Neboj, Leni, bude v pořádku,“ jen měkce zašeptala. Z očí jí stékaly slzy.
Najednou mi bylo jasné, co se stalo. Ne, co se přihodilo mému Petříkovi, ale poznala jsem, že moje mamka opět selhala. Po chvíli nekonečného čekání ke mně přišel mladý doktor a odvedl mě na traumatologii k Petříkovi. Měl chudáček obvázanou ruku a spinkal. Doktor mi vysvětlil, že na sebe strhl vařící čaj, ale naštěstí si opařil jen kousek předloktí na pravé ruce. Bude v pořádku, pomoci se mu dostalo rychle.
Zatímco si šla mamka pro pití, syn se opařil
To už se do nemocnice přiřítil můj Honza, který si vzal do parády mou mamku. Až od něj jsem se dozvěděla, co se opravdu stalo. To, co nám neřekla, jsme si doplnili sami. Nechala na chvíli kluky samotné, potřebovala si pro něco skočit do spíže. Bohužel si ale neuvědomila, že na stole nechala uvařené kafe.
Petřík zatáhl za ubrus a neštěstí bylo na světě. Bylo nám jasné, pro co si musela jít, i když tvrdila, že šla klukům pro sušenky. Sice vypadala, že je jí to líto, ale alkohol z jejího dechu jsem cítila ještě večer, to vymazat nešlo. Odpustila jsem jí, ale svoje syny už ji hlídat nenechám.
Další příběhy ze života →
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
