Magda (26): O nemocného dědu jsem se starala sama. Zbytek rodiny se objevil, až když se začalo řešit dědictví

Můj dědeček Štěpán býval energickým mužem, který nezkazil žádnou legraci. Jenže pak onemocněl a z toho skvělého chlapa časem zbyl pouhý stín. Nadále jsem k němu chodila pravidelně. Zbytek rodiny se ale držel v bezpečné vzdálenosti, jako by se stáří a bezmoci štítili.

Dora (31): Kvůli dědictví po babičce jsme se bratrem ošklivě rozhádali. Přitom šlo o hrníčky a starou kredenc

Starala jsem se o nemocného dědu

Moje máma se neustále vymlouvala na práci. Strýc Petr s tetou Barborou přijížděli jen na svátky, přičemž si vždy stěžovali, jak je tato povinnost vyčerpává. Nakonec rodina rozhodla, že se k dědečkovi musím nastěhovat já, protože jsem nejmladší a prý mám nejvíc času. „Vždyť je to tvůj vlastní otec,“ snažila jsem se tehdy mámě oponovat. Bylo to marné.

V dědečkově domě mě přivítal smutný pach stáří. Realita péče o ležícího pacienta byla vyčerpávající a plná situací, na které mě nikdo nepřipravil. Musela jsem se naučit vše od podávání léků až po intimní hygienu, což bylo pro nás oba zpočátku nesmírně ponižující.

Když jsem mu poprvé musela vyměnit pleny, dědeček se na mě nemohl ani podívat. Šeptal, ať raději zavolám profesionální pečovatelku. Uklidňovala jsem ho, že to spolu zvládneme.

Simona (31): Se sestrou jsme měly hezký vztah. Rozhádalo nás až dědictví po mamince

Nezájem rodiny bolel

Dny se slévaly v nekonečný kolotoč povinností. Na sociálních sítích jsem sledovala fotky z veselých rodinných obědů a výletů na Šumavu, na které nás s dědečkem nikdy nepozvali. Tu jejich lhostejnost vnímal, i když o ní mluvil málokdy. Jednou večer mi smutně řekl, že lidé zkrátka neumí dát víc lásky, než v sobě mají. A poděkoval mi, že jsem jako jediná nezapomněla, že ještě žije.

Dědečkův odchod přišel tiše, jako by z něj život vyprchal. Poslední dny už skoro nemluvil, ale krátce před smrtí mě slabě stiskl za ruku a zašeptal, že jsem pro něj udělala víc, než kdokoli jiný.

Zemřel v noci. Seděla jsem u jeho lůžka až do rána. Pak jsem obvolala rodinu. Máma se rozplakala a řekla, že by na takovou péči neměla sílu. Strýc se zajímal hlavně o to, zda jsem už zařídila pohřeb a všechny formality. Nikoho z nich nenapadlo se zeptat, jak se s tou ztrátou vyrovnávám já.

Barbora (55): Strýcova závěť mi změnila život a odhalila dávné rodinné tajemství

Spravedlnost u notáře

O pár dní později jsme se celá rodina setkali u notáře při čtení závěti. Všichni se dostavili v hezkém oblečení a s vidinou dědictví. Jenže pak přišel šok. Dědeček mi odkázal veškerý svůj majetek včetně domu a úspor ve výši šesti set tisíc korun jako poděkování za mou obětavost.

V místnosti zavládlo hrobové ticho, které vystřídal hysterický křik tety Barbory o manipulaci a strýcovo vyhrožování soudem. „Byla jsem u něj, když to potřeboval. Vy jste asi měli důležitější věci na práci,“ řekla jsem jim klidně. Od notáře jsem odešla s vědomím, že toto rozhodnutí bylo dědečkovým posledním projevem lásky.

Kristián (35): Sestra se objevila na čtení matčiny závěti a čekala bůhvíco. Kde byla, když ji rodina potřebovala?

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].