Jiří a Soňa Ježkovi si hýčkají svůj domov: Nejdu spát, dokud neuklidím celou kuchyň, říká legendární paralympionik

Legendární paralympionik Jiří Ježek, který přišel o nohu v jedenácti letech, si vybojoval místo mezi sportovními ikonami a dnes žije přesně tak, jak to má rád. Cesta k jejich současnému společnému bydlení s manželkou Soňou, které jsme s pořadem Vítejte navštívili, byla velmi zajímavá. Austrálie, časový posun a jeden noční inzerát odstartovaly cestu Jiřího Ježka a jeho ženy Soni k vysněnému domu v přírodě.

Bývalý paralympijský šampion se nám svěřil, proč se po letech v Dejvicích rozhodl vyměnit město za klid vesnice, i když to pro Soňu nebylo vůbec jednoduché. V rozhovoru mluví o nostalgii po Praze, dětských snech, které si konečně splnil, i o tom, proč svůj domov nijak nepřizpůsoboval hendikepu.

Vítejte v rozlehlém domě Petra Jandy na Propasti: Ukázal nám nejoblíbenější místnost, bazén i hotelový pokoj číslo 4

Austrálie a inzerát o půlnoci: Jak začal příběh jejich domu

Jak dlouho tady v tom krásném domě bydlíte?
Soňa: Bydlíme tady už 5 let. Přivedl nás sem covid.
Jirka: To byla přesně ta doba, kdy se nedalo dělat nic, byl problém chodit i na procházky. Takže my jsme využili toho, že už jsme tady měli koupenou parcelu. A stejně jsme nemohli dělat nic jiného než začít řešit tu stavbu. Já jsem do těchto míst jezdil na tréninky. Celý život jsem vyrůstal v Dejvicích. A tímto směrem jsem jezdil do přírody a tato obec se mi líbila svou atmosférou.

Tak to se vám podařilo koupit opravdu krásný pozemek.
Jirka: Vyhlídli jsme si tady místo a úplnou náhodu jsme si ho tady koupili, když jsme byli v Austrálii. Díky časovému posunu. Tam je o pár hodin více a někdo dával nabídku na realitku o půlnoci a nám to tam vyskočilo. Po tréninku jsem projížděl inzeráty, protože jsem chtěl koupit nějakou parcelu. Tak jsem to hned z té Austrálie zarezervoval, protože jsem věděl, kde to zhruba je. Pak když jsme přiletěli do Prahy, tak jsme se sem šli podívat. A tady se pásli koně, byla tady krásná vyhlídka na les.

A bylo jasno?
Jirka: U mě ano, hned jsem říkal ano, to chci. Vzal jsem sem Soňu a hned jsme to koupili. A až třeba 4 roky potom, za covidu, jsme začali stavět, protože jsme stejně neměli co jiného na práci. A během roku a půl jsme to vyfikli a bylo.

Podívejte se do úchvatné kuchyně Petra Vondráčka: Na chalupě si vytvořil malou irskou hospodu

„Je to něco za něco,“ říká Jiří Ježek o životě mimo Prahu

Stěhovali jste se tedy z Prahy na vesnici.
Soňa: Původně jsme tady chtěli mít víkendový domek, ale pak se ty plány změnily kvůli tomu, že Jirka už v Praze nechtěl být. Já bych klidně v Praze zůstala. Ale pak jsme to zvážili a udělali z toho normální rodinný dům.

Co vás přesvědčilo?
Jirka: Já tím, že jsem vyrůstal v Dejvicích, v těch činžákách, tak mně tam obrovsky chyběl ten kontakt s přírodou. I když je tam Stromovka a Letná, bydleli jsme kousek od parku, tak stejně jsem si chtěl třeba po tréninku chvíli lehnout na sluníčko, a my neměli ani balkon. A já jsem po tomto hrozně toužil a chtěl si splnit ten dětský sen. Původně to byla ode mě tak trochu lest, musel jsem jí říci, že to bude jen víkendový baráček, protože jí se z Prahy vůbec nechtělo. Soňa vyrůstala u Kladna a stěhovala se do Dejvic za mnou a moc zase zpátky mimo Prahu nechtěla. Dejvice si zamilovala. Máme to tam stále rádi.

Tak jsi Soňu ale nakonec zlákal.
Jirka: Možná jsem to chtěl i více já, občas si říkám, jestli jsem tu Soňu nepřesadil násilím, ale snad si po těch 5 letech zvykla.
Soňa: A dlouho jsem si tady zvykala. Možná tak dva roky. Dokonce jsem si tady i pobrečela. Prostě když tě vytrhnou z místa, kde to znáš, máš to tam ráda, máš tam mikro rodinu, park, obchody, lidi s pejskama, vyjdeš ven a všechny znáš, všichni tě zdraví a pak tě najednou zasadí někam, kde nikoho neznáš, tak je to těžký. Nemyslím si, že je to vesnicí a městem, ale tím, že je to obrovská změna.
Jirka: Ale jsme tady, jsme tady už zvyklí a jsme tady rádi.

A tobě se Jirko nestýskalo vůbec?
Jirka: Stýská se mi do teď. Já když do Prahy jedu, tak mám takovou nostalgii lehkou, ale je to něco za něco a v tom životě to takhle funguje. Je to tady hezký, je to tak, jak jsme si to nakreslili.
Soňa: Máme kamarádku architektku, ta nám náš celý dům pomohla dát dokupy. Je přesně tak, jak jsme si ho namalovali. V Austrálii se nám líbila ta vzdušnost a světlost, takže podle Australanů jsme si navrhli, jak to má vypadat. Architektka pomohla i s interiérem. A pak jsme si to trochu přizpůsobili k tomu našemu obrazu, aby tady byl náš otisk.

Vítejte v luxusním sídle Karlose Vémoly: U bazénu nám ukázal krmení lvů a v domě trofej z Terminátora

Žádné úlevy, žádné výjimky: Jak Jiří Ježek žije se svým hendikepem

Musel jsi váš domov přizpůsobit tvému hendikepu?
Jirka: To ani ne, spíše sám sebe se snažím přizpůsobovat tomu hendikepu tak, aby abych nemusel mít žádné úpravy. I co se týká řízení aut, bydlení a tak. To že máme jen jedno patro, tak to byla spíše pohodlnost. Chtěli jsme to tady udělat co nejjednodušší, abychom nemuseli nikam lézt do patra. Ale nebylo to kvůli mé noze. A to jsem po světě bydlel téměř ve všech typech bydlení. Já jsem se naučil s tou protézou fungovat tak, abych nemusel mít žádné úlevy. Snažil jsem se být natolik šikovný, abych nic nemusel řešit.

A co tenkrát v těch 11 letech, když jsi přišel o nohu?
Jirka: To jsme tenkrát bydleli v těch Dejvicích ve 3. patře bez výtahu, takže když jsem šel z nemocnice, tak jsem si na těch berličkách musel vyskákat ty 3 patra. Ale to je nejlepší škola. Já si myslím, že když je člověk vhozený do té reality života a není zbytečně rozmazlovaný, tak má pak ten život asi jednodušší.

Jaké je vaše nejoblíbenější místo tady v tom krásném domě?
Jirka: Já mám rád kuchyň, tam trávíme mnoho času. A když je venku hezky, tak terasa.
Soňa: A když je venku ošklivo a zima, tak mám ráda krb, pěkně si zatopit, vzít si čajík a koukat do krbu.
Jirka: Já jsem na chlapa trochu úchyl v tom, že mám rád pořádek a čisto. Chodím spát později než Soňa, tak třeba nejdu spát, dokud není uklizená kuchyňská linka. Já ji celou uklidím, abych tam ráno přišel do čistého. Není to tak, že bych úplně lpěl na pořádku, ale já miluju snídaně, tak miluju přijít do té kuchyně a je tam čisto a nechtěl bych ještě uklízet. Tak to raději uklidím všechno večer.

To ses naučil doma?
Jirka: To mě naučila ta kamarádka v Austrálii, která měla stejnou poruchu jako já. Tak jsme si v tom fakt vyhovovali. To je ona, co nám vtiskla tu podobu našeho domu. Ale taky tu ideu, jak si ten byt připravit, aby byl čistý a šel snad no uklidit, vytřít.

Co dalšího se můžete dozvědět v našem videu:

• Kde všude po světě bydlel Jiří Ježek
• Co všechno v okolí jejich domova se jim líbí
• Jak často se vracejí do Prahy
  
• Co nakonec přesvědčilo Soňu, aby se odstěhovala z Dejvic
• Jak vznikla Jiřího kniha s názvem Frajer

V galerii se můžete podívat na fotky krásného domu Soni a Jirky Ježkových.