Manželé Jiří a Soňa Ježkovi nás s pořadem Vítejte magazínu Lifee pozvali do svého domu za Prahou, který původně zamýšleli jako víkendové bydlení. Nakonec se zde, v domě plném světla a klidu, usadili natrvalo a ukázali nám jeho krásná zákoutí. Neváhali nás pustit ani do svého výsostného soukromí - do útulné ložnice.
Jiří a Soňa Ježkovi jsou manželé již 25 let a jejich optimistická energie prostupuje nejenom je jako dvojici, ale i jejich harmonický domov, o čemž jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči v pořadu Vítejte magazínu Lifee.cz. Ukázali nám společně dokonce i svoji ložnici.
Minimalistická místnost bez televize je pro nejúspěšnějšího paralympijského cyklistu v naší historii svatyní spánku. Olympijské medaile má ale Jiří uložené nenápadně v šuplíku – důležitější než cenné kovy jsou pro něj vzpomínky na jednotlivé olympiády a silné životní momenty, které s nimi souvisí. Společně s manželkou Soňou se také angažují jako ambasadoři Domu Ronalda McDonalda, protože dobře chápou, jak zásadní je blízkost rodiny při léčbě dětí.
Minimalismus, knihy a zahrada za dveřmi: ložnice Ježkových je místem ticha a regenerace
Máte krásnou ložnici, takovou minimalistickou.
Jirka: Pro mě jako pro sportovce je ložnice hodně důležitá. Spánek je nejdůležitější forma regenerace a odpočinku. A protože jsem chodil třeba i spát přes den, tak je pro mě ložnice svatá. A proto je tak jednoduchá. Máme závěsy, které se dají úplně zatáhnout a jsou téměř neprůstřelný, takže i přes den si člověk tady může třeba na hodinku zdřímnout.
Líbí se mi, že tady nemáte zbytečně miliony věcí. Ani televizi tady nemáte.
Soňa: Ráda si čtu, takže vedle postele mám připravené knížky.
Jirka: Noo, sice nemáme televizi, ale Soňa ji má v telefonu. Takže občas přijdu a ještě se tak pod peřinou svítí. Občas si tady i otevřu notebook.
To musí být v létě super, když si můžete otevřít dveře přímo na zahradu a pusitt si sem čerstvý vzduch.
Soňa: Spíše větráme peřiny a pouštíme ven kočičky. Ony sice bydlí s námi, ale jsou takové polodivoké. Takže občas jsou tady, občas venku.
Jirka: Občas si v 5 ráno vzpomenou, že chtějí ven, tak Soňa je ta, která vstává a otevře jim.
Soňa: No a máme 3, takže když si vzpomenou, že chtějí dvakrát dovnitř a dvakrát ven, tak docela vstávám. Ale milujeme je, jsou to naši miláčci.
„Medaile nejsou to hlavní.“ Jirka Ježek o vzpomínkách, které mu změnily život
Jirko, kde máš medaile z OH? Ukážeš nám je?
Soňa: Jirka je možná ukazovat nechce, ale já je ráda ukážu. My je máme v šuplíku.
Jirka: To jsou vlastně Soniny medaile, já jsem je vyhrával pro ni.
V šuplíku? Takové vzácné medaile?
Soňa: Ony se nám tady do toho baráčku už moc nehodí. U nás v Dejvicích jsme je vystavené měli.
Jirka: Stejně ty medaile nejsou tak důležité jako ty vzpomínky. Každá olympiáda měla nějaký náboj. V Sydney to byla moje první medaile. To byl ten průlom, kdy jsme zjistil, že malý kluk z Prahy se může stát nejlepším na světě ve svém oboru. A to bylo moc super.
Co ty ostatní medaile?
Jirka: Ta další v Aténách byla trochu pro Soňu. Tu první jsem si chtěl vybojovat sám pro sebe, ale tady už jsem cítil tu podporu a skutečnou sílu těch lidí, co mi fandili. A Peking, to byla nádhera. I ta atmosféra té Číny, to exotično. A Sońa tam tenrkát vezla partu mých podporovatelů. Poprvé jsem měl až takto daleko můj funclub.
A Londýn?
Jirka: To už byla medaile té legendy, o kterém si všichni myslí, že je už starý a chtějí ho všichni porazit a už nevyhraje. A mně se podařilo ještě vyhrát. Ke každé medaili mám jiný pocit a ty medaile samy o sobě pro mě nejsou tak zajímavé jako ty vzpomínky.
Proč jsou Ježkovi ambasadory Domu Ronalda McDonalda
Jste ambasadoři Nadačního fondu Domu Ronalda McDonalda.
Jirka: Je to celosvětový projekt, který pomáhá do nemocnic stavět takové malé domy, které jsou určeny pro rodiče dlouhodobě nemocných dětí. Umožnuje to rodičům být přímo s dětmi. Já to vím moc dobře, protože když jsem jako dítě trávil v Motolské nemocnici čas po úraze nebo i kvůli jiným nemocem, tak jsem měl kliku, že to měli rodiče kousek. V podstatě co by kamenem dohodil. Ale když jsou třeba děti z Moravy, tak to měly moc složité. A tak mám radost, že ten Dům Ronalda McDonalda je už v Motolské nemocnici a bude se také stavět v areálu nemocnice v Olomouci.
Na podporu tohoto fondu je vyhlášený jeden pyžamový den. Chápu to dobře?
Soňa: Ano, tento projekt pořádá jeden pyžamový den. Budeme i cvičit a Jirka má jít v ten den i do rádia.
Jirka: Přesně, do vysílání si určitě vezmu pyžamo. A večer moderuji nějakou akci, tak možná jeden výstup si dám právě v pyžamu. Celou akci ale asi ne.
Co vás v životě žene kupředu?
Jirka: Snažíme se ten život stále žít naplno. Tím, že nemáme děti, snažíme se tu energii věnovat jiným dětem. Jezdíme po školách naši energii předat dalším lidem. A jeden druhému se snažíme udělat ten život hezký.
V galerii se můžete podívat na fotky z útulné ložnice v krásném domě Soni a Jirky Ježkových.








