Vítejte v dvoupatrovém domku Heidi Janků: V obýváku má obří červenou lehačku, zahradu seká zásadně v noci

Heidi se rozpovídala i o tom, kde vyrůstala a následně bydlela. Prý byla typické panelákové dítě, a když později šla do patrového domku, nedokázala v něm udržet pořádek. „Vždycky jsem uklidila horní patro a dole byl nepořádek. Pak jsem uklidila spodek a nepořádek byl nahoře. Musela jsem si na to vymyslet systém. A pak samozřejmě přišla na řadu i zahrada…,“ směje se půvabná zpěvačka.

Vítejte v rozlehlém domě Petra Jandy na Propasti: Ukázal nám nejoblíbenější místnost, bazén i hotelový pokoj číslo 4

Heidi Janků má doma i pár artefaktů

Pozvala jsi mě do svého obýváku a usadila na krásnou pohovku…
Když jsem ji kupovala, tak to byly docela nervy. Pořizovala jsem ji v době covidu, měla to tady všechno přesně vyměřené, ale obchody byly zavřené, takže jsem se na ni nemohla jet podívat. Strašně jsem se modlila, když mi ji přivezli, aby se mi do tohohle kouta vůbec vešla. Nakonec jsem ji tam nějak narvala. Je to ale spíš lehačka než sedačka, protože se na ní špatně sedí, ale zase o to lépe leží. U televize je to podle mě úplná nádhera.

Ty jsi vůbec originální, i tvoje kuchyň je zajímavě řešená — máš nižší i vyšší skříňky, kde je spousta úložného prostoru. To byl tvůj nápad?
Ne, to jsem nevymýšlela já. Nechala jsem si udělat návrh od firmy. Když jsem ho poprvé viděla, věděla jsem, že přesně tohle chci. Řekla jsem si, že potřebuji víc místa, protože toho člověk potřebuje pořád víc a víc. Když jsem pak kuchyň dokončila a dala fotky na sociální sítě, lidé mi psali, proč jsou ty skříňky tak vysoko a že tam přece nemůžu dosáhnout. Jenže v horních skříňkách mám věci, které nepoužívám každý den — je tam třeba forma na beránka, bábovku a podobně. A když je potřebuji, jednoduše si vezmu židli.

Vím, že ses mnohokrát stěhovala, je tady něco, co šlo vždycky s tebou?
Ano, pár takových artefaktů mám. Třeba jeden obrázek, který je dědictvím po babičce a mamince. Ten samozřejmě nemůžu dát pryč, ale neuvidíte ho, je schovaný. Pak kytaru a housle. A dvě hasičské helmy z Rakouska-Uherska. Jsou to věci, které možná nemají velkou hodnotu, ale pro mě mají obrovskou cenu.

Vítejte v česko-italském mezonetu Davida Mattioliho: Byt v Písku vyniká obří terasou a žádnými sousedy

Heidi Janků se ráda čančá

Jsme ve tvé nové koupelně, co tady bylo předtím?
Předtím tady byla koupelna z roku 2002 — béžová, s vlnkami, rohovou vanou a velkým zrcadlem, které mělo kolem sebe také vlnky. Už to chtělo rekonstrukci. Hlavně mi začalo vadit uklízení, protože dlaždice byly hodně daleko od sebe a ve spárách zůstávala voda a špína, která nešla pořádně vyčistit. To mě začalo štvát, takže jsem si řekla, že když už jsem začala rekonstrukcí dole, posunu se i nahoru. Neměla jsem žádná speciální přání, jen jsem chtěla zachovat vanu, ale už ne rohovou. Je přece fajn se jednou za čas do ní ponořit, ne?

Jak pečuješ o svoji pleť?
Ráno se „načančám“, večer se „odčančám“ a jdu spát. A už jsme u písničky Když se načančám, mého největšího hitu. Byla jsem za ni vděčná, ale původně jsem ji moc nechtěla zpívat. Nabídl mi ji Jirka Zmožek v době, kdy jsem měla kapelu Supernova a hráli jsme spíš rock a big beat. A najednou tahle nabídka. Ivoš ale prohlásil, že by byla škoda ji nezpívat — Jirka byl tehdy velké jméno a hitmaker. A tak jsme do toho šli.

Co by podle tebe měla dělat žena pro svoji krásu?
Já si myslím, že hlavně to, co jí dělá dobře, ať už je to cvičení, běhání, chození nebo nějaké estetické zákroky, pokud se sebou není spokojená. Hlavní je, aby se měla ráda. Když se člověk nemá rád, mohou z toho vznikat deprese a další problémy, a to je škoda. Každá žena je nějakým způsobem krásná, ale každá má i nějakou partii, se kterou není spokojená. Každý máme něco, co se nám na sobě nelíbí, a je dobré s tím něco dělat — nebo to alespoň řešit po svém.

Vítejte ve dvojdomě Veroniky Žilkové: Postavila ho svépomocí, z 1+1 vznikl velký prostor s nádechem Středomoří

Na zahradě Heidi Janků i zazpívala

Jak se tak dívám na tvoji zahradu, je spíš okrasná než užitková, že?
Ano, okrasná, nenajdeš tu žádné plodiny, jako rajčata nebo papriky, zato spoustu stromů. Třeba ten červenolistý je lískový ořech. Donedávna ještě plodil, ale poslední dva roky je spíš nemocný nebo napadený. Ale já nejsem typ, co by to řešil tak, že strom hned odstraní. Nechávám ho být, pokud úplně neuschne.

Kdo se o zahradu stará? Jezdíš tu se sekačkou?
Sekačku mám zaparkovanou támhle — je to automat. Jezdí sama, je to taková moje ovečka, nemám žádná zvířata, která by trávník spásala. Vyjíždí v noci, protože kdyby jezdila přes den, můj pejsek Eda by se zbláznil. Jakmile vidí, že před ním někdo jde nebo utíká, bere to úplně vážně. Takže o trávník se mi stará automatická sekačka. Mám i závlahu, aby byla tráva pořád svěže zelená. Ale zahradnice opravdu nejsem, přiznávám, že mám k ruce zahradníka.

Vrátím se k písničce Když se načančám, zmínila ses, že má pokračování.
Ano. Máme pokračování, zatím jen fotoprezentaci, ale bude i klip. S kapelou HeidiBand hrajeme hlavně starší repertoár z 80. let, ale rozhodli jsme se ho trochu omladit. Poslední novou písničku jsem měla asi před deseti lety. Nechali jsme tedy napsat text, který navazuje na Když se načančám, a vznikla nová písnička Milé ženy: „Milé ženy, to jsou geny, někdo je prostě vyvolený…“ Přiznám se, že jsem na ni docela pyšná. Věřím, že se bude líbit i vám.

Co dalšího se ještě ve videoreportáži s Heidi Janků mimo jiné dozvíte:

• Kde vyrůstala
• Jak vypadala její kuchyň před rekonstrukcí
• Proč o sobě říká, že je sysel
• S čím na svém těle není spokojená
• Jak se z písničky Když se načančám stal hit

Na snímky z domku i zahrady Heidi Janků se můžete podívat v naší galerii.