Vítejte ve dvojdomě Veroniky Žilkové: Postavila ho svépomocí, z 1+1 vznikl velký prostor s nádechem Středomoří

Veronika Žilková v pořadu Vítejte! přiznala, že podobu současného domu jednou okoukla na dovolené. Vysněný dům si vyfotila a svému tehdejšímu manželovi Markovi oznámila: „Takhle bych chtěla, aby vypadal náš dům v Suchdole.“ A povedlo se, skutečně se zdá, jako by sem byl přesazen ze Středomoří.

Vítejte v podkrovním bytě Martiny Hudečkové: Bydlení plné barev a vzpomínek na Juraje Herze má i dvě toalety

Veronika Žilková miluje sušení prádla na čerstvém vzduchu

Je to tady takové dvojdomí. Jeden starší dům a jeden nový. Pověz mi, Veroniko, jak se to vlastně stalo?
Jsem ráda, že si ještě pamatuješ dobu, kdy jsem měla jen ten starý dům. Ta velká bariéra mezi oběma domy se jmenuje „dávám svým dětem soukromí“. Dům jsem rozdělila a postavila zeď. A za tou zdí se nic netají – bydlí tam můj syn Vincent Navrátil se svou přítelkyní, psem a kočkou. Ta starší část byla původně vlastně celé moje obydlí. Když jsem končila DAMU a narodila se mi Agáta, nechtěla jsem bydlet ve městě, ale spíš někde na okraji Prahy. Moji rodiče bydleli tady, jen o ulici níž, a já jsem se náhodou dozvěděla o malém plesnivém domku 1+1 a – koupila jsem ho.

Jak pak vznikal nový dům?
Moje sestra tomu domu říká „autocentrum“. Celé to totiž vzniklo tak, že jsme chtěli přistavět jen jednu místnost. Neměli jsme obývák – jen kuchyň a dětské pokojíčky. A já jsem v jednom období měla sedm dětí, takže bylo opravdu třeba počítat s hodně prostorem. Jednou jsem šla do práce a můj muž měl zatím vyhloubit základy pro obývák. Poslal bagr. Jenže byl tak trochu bohém, takže si asi odskočil na oběd nebo na pivo… a bagrista mezitím vybagroval úplně celou zahradu. Ne jeden pokoj – ale celé tohle „autocentrum“. Pamatuju si, jak jsem stála nad tou obrovskou dírou a brečela: „Na to nikdy nevydělám, nedokážu zaplatit zastavění takové obří díry!“

A nakonec se ti to podařilo. Co by podle tebe nemělo žádnému domu chybět?
Balkon a šňůry na prádlo, miluju sušení prádla na čerstvém vzduchu! Jsem proti sušičkám a strašně ráda věším prádlo venku na balkoně. Takže zatímco jiní lidé mají na balkoně květiny nebo posezení, já tam mám jen šňůry na prádlo. Miluju ten moment, kdy se mi na ně vejdou tři nebo čtyři pračky prádla a všechno krásně vlaje ve větru. A já přijdu domů, vidím to a je mi krásně.

Vítejte v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky a indiánský srub na zahradě nám ukázal František Jirásek

Obydlí Veroniky Žilkové je pojaté minimalisticky

S přestavbou domu asi přišla i změna interiéru. Mám ale dojem, že je úplně nový. Původně to tady asi vypadalo jinak, že?
Ano. Původně to byl jen dostavěný obývák. Když si moje maminka zlomila krček, přestěhovala jsem ji do staré části domu a tady jsem si musela udělat náhradní kuchyň. Měla jsem ostrůvek s výhledem do zahrady, protože jsem při vaření hlídala děti. Teď už děti vyrostly a design tohoto pokoje je vlastně práce Kordulky. Doufám, že to jednou bude její domov, až tady bude paní domu. Letos mi bylo šedesát pět a člověk si uvědomí, že tady nebude navěky. Tak jsem to nechala na ní – a udělala jsem dobře. Kordulka má na design obrovský talent, má výborný cit pro barvy, materiály i zařízení. S architektem domlouvala celou kuchyň – to je všechno její práce.

Jaký je největší rozdíl oproti tomu, jak to tu vypadalo dřív?
Původně jsem tady měla styl Provence, protože to tehdy bylo moderní; smetanový nábytek, růže na závěsech a všude levandule. Ta móda ale pominula a dnes je moderní spíš minimalistický vzhled. Máme tady i otočný televizní panel – já jsem při vaření hlídala děti na zahradě, ale když vaří Kordula, otočí si televizi a dívá se na reality show.

Máš tady zajímavou podlahu…
Ta má skvělý příběh. Když jsme s mým druhým manželem dostavěli tuhle přístavbu, bylo asi čtyři dny před Vánoci. Měli jsme nový obývák, ale nemohli jsme v něm být, protože tady byl čerstvý beton. Říkala jsem mu: „Zase budeme nacpaní v kuchyni s dětmi. Nemůžeš dát na ten beton nějaký provizorní povrch, abychom tu mohli mít Vánoce?“ A tak tam položil provizorně stavební dřevo. Manžel už bohužel není mezi námi – ale podlaha tu zůstala dodnes. Je to osmadvacet let staré stavební smrkové dřevo, provizorně přibité hřebíky. Nová podlaha mě ještě čeká.

Vítejte v barevném bytě Báry Vaculíkové: S dcerou Coco a maminkou Petrou Černockou nás provedly svým uměleckým prostorem

Veronika Žilková a Agáta Hanychová mají Hovory s mámou

Jak pořád udržuješ v kondici?
Celý život se živím pohybem, protože divadlo je vlastně psycho-fyzické jednání. Když máš radost, stojíš jinak, když se bojíš, taky jinak, když někam běžíš... Právě teď mám nové představení v Divadle Broadway, které se jmenuje Dokud nás smrt, od Stefana Vögla. Je to černá komedie, kde dělám i skoro artistické věci – třeba mě Tomáš Matonoha sváže do kozelce a nosí mě po jevišti, nebo mě hodí do kouta. A ve hře mám i takový zvláštní trik – oblékám si naruby kalhotový kostým a jedním pohybem jsem najednou celá oblečená. Mám ráda, když divadlo není postavené jen na slově, ale i na pohybu. V životě se člověk taky hýbe, když mluví. Proto se snažím celý život udržovat v kondici. Čtu o tom, sleduju to, chodila jsem i na všelijaké kurzy, třeba na pilates, měla jsem i trenérku – a tak jsem se hodně naučila.

Řekni mi, jaké cvičení je pro ženy v našem věku vhodné?
Nejvhodnější pro nás je jakýkoliv pohyb. Už tři roky cvičím na Instagramu a spolu se mnou třeba i dvacet tisíc žen. Cvičím třeba jen deset minut denně, pokud mám čas. Nejsou to cviky, abys zhubla padesát kilo, ale aby ses cítila, jako bys vážila těch padesát kilo. Když tělo trochu zpevníš, vytáhneš se a otevřeš se vzduchu a prostoru, hned se cítíš jinak.

Cvičí s tebou někdy i tvoje dcera Agáta?
Agáta mě nejvíc zlobí, když mi řekne, že ji bolí hlava, a radši si vezme prášek, než aby si se mnou zacvičila. Mimochodem, nedávno jsme spolu s Agátou rozjely společný podcast Hovory s mámou. Původně to byl její podcast, říkala, že si mě pozve jen do jednoho dílu, ale pak řekla: „Hele, s tebou se mi dobře povídá, tak možná budeš stálý host.“ Tím, jak si povídáme, zjišťujeme, že se vlastně ani tak dobře neznáme. My bychom si ty věci klidně řekly u kafe na zahradě, ale máme pocit, že existuje spousta témat, ve kterých jsou ženy – a vlastně lidé obecně – osamělí. Ne všechno se dá vygooglovat a ne o všem jsou napsané knihy. A protože mě lidé znají celý život – vyrostlo se mnou několik generací, od Tele Tele přes Vyprávěj až po film Spolu se Štěpánem Kozubem nebo seriál Bratři a sestry – tak mi vlastně věří. Takže si myslím, že náš podcast může být důvěryhodný. To, co říkáme, jak jsme něco prožily a překonaly, může třeba pomoct i ostatním.

Co dalšího se ve videoreportáži s Veronikou Žilkovou ještě mimo jiné dozvíte:

• Proč nepěstuje na své zahradě zeleninu
• Co si u domu udělala vlastníma rukama
• Kdo u ní doma vaří
• Co studuje její dcera Kordula
• A jako bonus poradí všem ženám skvělý cvik na držení těla

Na snímky z krásného dvojdomu Veroniky Žilkové se podívejte v naší galerii.