
Dana prožívá těžké období se svou dospívající dcerou Klárou, která se dostala do špatné společnosti. Jedné noci jejich nerozvážnost vedla k požáru na místním hřišti. Odpovědnost padla na Kláru a její rodina teď čelí opovržení celé vesnice.
Špatná parta ji stáhla ke dnu
Celá vesnice nás teď nenávidí
Názor vztahové koučky
Dospívání umí převrátit rodinný život vzhůru nohama i tam, kde bylo roky všechno „v pořádku“. A právě to je na příběhu Dany důležité – problémové dítě se z Kláry nestalo přes noc. Mnoho rodičů si prochází podobnou proměnou: klidné dítě najednou vzdoruje, hledá hranice, podléhá vlivu party a zkouší, kam až může zajít. Pro rodiče je to bolestivé hlavně proto, že mají pocit, že selhali. Jenže jedna chyba dítěte ještě nevypovídá o kvalitě celé rodiny.
V menších obcích navíc podobné situace bývají mnohem citlivější. Na vesnici se příběhy šíří rychle a lidé mají tendenci přidělovat nálepky. Jenže společenské odsouzení často dopadá tvrději na rodiče než na samotné dítě. Dana dnes neprožívá jen strach o dceru, ale také stud, pocit ponížení a izolace. A právě stud je emoce, díky které se člověk velmi rychle uzavírá do sebe. Najednou má pocit, že musí zmizet, odstěhovat se, začít jinde. To je ale často spíš reakce na momentální tlak než skutečné řešení.
Podstatné je něco jiného: Klára svůj čin nepopírá, lituje ho a dokázala se odstřihnout od party, která ji stahovala dolů. To je ve skutečnosti velmi důležitý moment. Mnoho dospívajících své chyby bagatelizuje nebo hází vinu na ostatní. Klára naopak nese následky a uvědomuje si, co způsobila. A právě v tom bývá krize někdy paradoxně šancí na změnu.
Rodiče mají často tendenci řešit podobné situace buď tvrdými tresty, nebo naopak rezignací. Ani jedno většinou dlouhodobě nefunguje.Dospívající dítě totiž potřebuje dvě věci současně: jasné hranice i pocit, že doma není definitivně odepsané. Pokud rodiče dokážou oddělit větu „udělala jsi chybu“ od věty „jsi špatný člověk“, dávají dítěti prostor dospět.
A stejně důležité je to i pro Danu samotnou. Teď totiž nezažívá jen konflikt s okolím, ale i ztrátu vlastní identity. Ještě nedávno byla „normální máma z vesnice“. Dnes má pocit, že ji všichni vnímají jen skrze chybu její dcery. Jenže lidská paměť bývá kratší, než se v nejhorších chvílích zdá. Emoce kolem podobných událostí časem slábnou, zvlášť když rodina neutíká, ale situaci unese důstojně.
Možná dnes Dana potřebuje slyšet hlavně to, že nemusí nést všechen stud světa na svých bedrech. Její dcera udělala nerozvážnou chybu, nikoli neodpustitelný zločin. A rodina, která problém řeší, přijme odpovědnost a snaží se věci napravit, není rodina, která selhala. Naopak. Právě způsob, jakým se lidé postaví k průšvihům, často vypovídá víc než samotná chyba.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností. Více info zde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




