Herečka Dana Syslová prožila těžký vstup do života: Maminka mě nechtěla, nabízeli jí za mě 100 tisíc

Herečka Dana Syslová (80) v listopadu oslavila krásné kulatiny, byť sama říká, že narozeniny tolik neprožívá. Dodnes nejraději vzpomíná na velké narozeninové překvapení od Aleše Cibulky, který jí k pětašedesátinám daroval s kolegy z divadla seskok padákem. „Když jsem teda dopadla, když jsme konečně sjeli dolů, tak jsem na něm zůstala ležet a plakala jsem štěstím, smála se, úplná hysterie a uvolnění duše. Nádhera,“ vzpomíná dodnes se slzami v očích.

Herečka je i v osmdesáti letech plná energie a životního elánu, takže nedokázala odmítnout ani nabídku Jana Svěráka k natočení fyzicky náročného snímku Pět švestek, který aktuálně vstupuje do kin. V něm si po boku Oldřicha Kaisera, Lenky Termerové, Jana Vlasáka a Petra Kostky dokonce před kamerou zakouřila marihuanu. „To by byl důkaz toho, že droga by se měla v určitém věku někdy používat pravidelně. Protože s člověkem to dělá to, že je celý uvolněný a šťastný. Měl by to být lék,“ vzkazuje v talkshow Na kafeečko herečka, která je pro její legalizaci.

Baví vás talkshow Na kafeečko? 13. června můžete v pražském parku Grébovka zažít živé natáčení s Miluškou Bittnerovou a jejím hostem, obezitoložkou Ditou Pichlerovou, a to v rámci oblíbené akce Apetit piknik.

Amálka z Ulice Dana Syslová: V mých 77 letech mám konečně čas na kamarádky, procházky a americké seriály

Herečka Dana Syslová o svých rodičích: Táta byl Francouz

Danuško, vždycky jsem si o vás říkala, že jste francouzský typ.
A vida – je tam ta francouzská krev.

Když jste si ostříhala vlasy, tak o tom už nebylo pochyb.
Když jsem si to stříhala na kraťoučko. Já se snad ostříhám znovu! Nechávám to tak pro změnu růst. Opičím se po Helen Mirren, ta si to také nechala narůst.

Ona to dělá podle vás, ne?
Tak teď máme delší vlasy obě.

Jaké bylo vaše dětství? Vyrůstat tady, v tvrdém komunismu, a být dcerou francouzského občana?
No, ono je to trošku jinak. Já jsem utajená. Nemám tátu v žádných dokumentech, protože matka byla svobodnou matkou. Prostě si mě přivezla z Německa, tam se rozloučili, protože on chtěl domů a maminka chtěla taky domů. Už měla bříško, takže on sice věděl, že jsem se narodila, ale maminka celý život říkala: „Piš tam křížek, že umřel. Nemusí tě to vůbec zajímat.“ Tak mě to nezajímalo, protože ženy kolem mě byly silné osobnosti, tak proč tatínek? Na co? Měla jsem dědu, s ním jsem chodila na meruňky a do lesa. Takže mně otec nijak nechyběl. Když jsem potom našla nějaké fotografie, tak jsem se ptala, kdo to je. „No, tak to je tvůj zploditel, tvůj otec.“ Tak jsem se dozvěděla, že je francouzské krve, a že jsem teda napůl Francouzka. Tak jsem se hned začala učit francouzsky.

No to mě napadlo hned!
Ale to byla zrovna náhoda, protože moje matka chodila s profesorem francouzštiny. To se tak hodilo, aby se vetřel do naší rodiny, tak mě začal učit. Ale učil mě báječným způsobem. Vždycky mě vzal na procházku, šli jsme, a on mi všechno pojmenovával francouzsky. Pak jsme šli domů, já jsem si ty věty a slovíčka musela napsat, a hrozně mě to bavilo. Bylo to spojené s aktivitou venku. Jenomže oni se rozešli, takže francouzština skončila a já šla na gympl. Tam už mě nevzali do francouzské třídy ale na němčinu. No tak jsem to holt nechala. Později jsem se učila sama, ale to člověk nikdy sám nedokáže. Když tam člověk nejede a nemluví, tak z knížky se člověk sám nenaučí. Nebo já ne.

Ale vy jste tam také vyrazila.
Ano, s kamarádkou jsme tam samozřejmě jely hledat mého tatínka. Ale nenašly jsme ho. Žádná stopa. Tak vůbec nevíme, co se s ním stalo.

Na své dceři pozoruju, že některé vlastnosti má z mé rodiny, a některé jsou po manželovi.
Byť jsem ho neznala, tak mám pocit, že asi jo. Po mamce jsem teda vůbec nebyla. Hlavně jsem měla takovou maminku… tak za prvé mě nechtěla. To byl první moment, který určoval náš vztah. Už jako miminko. Takže mě chtěli prodat.

No to ne?
Bylo po válce a vedle nás bydlela paní lékárníková. Jednoho dne přišla a říkala: „Já vidím, že ta vaše holka už má bříško a je svobodná. Já nemůžu otěhotnět. Neprodali byste mi ji za 100 tisíc? Nějak to uděláme.“ No a matka řekla: „Jo, 100 tisíc dobrejch.“ No a pak jsem se teda narodila a nějak si to rozmysleli. Asi jsem byla tak roztomilé miminko, že si řekli: „Ne, my si ji necháme.“ Ale hlavně – mě vychovávali děda s babičkou, maminka pracovala. Ale ty vztahy byly vlastně podvědomě nějak určené. Čili já jsem si vlastně s mámou nikdy nějak nerozuměla. Až v pozdním věku, kdy ona už byla v důchodu a hlídala mi děti, tak já s nimi chodila na výlety a nechala jsem ji vypovídat. Ale takový ten vřelý, měkký, hezký vztah, že bychom se třeba mazlily… Matka mě k sobě nikdy nepřitulila – aspoň si to nepamatuju.

Zaručený trik na krásu od Hanky Heřmánkové: Nic nestojí, ale osvěží a stáhne obličej

Dana Syslová o natáčení filmu Pět švestek

Danuško, do kin právě vstupuje váš nejnovější film, Pět švestek. Podle režiséra Jana Svěráka jsou tam velkým tématem také drogy. Jak to je?
Tak drogy to úplně nejsou, jsou to spíše pomůcky. Mladí to jako drogy používají. My začínáme marjánou a končíme na LSD. Ale není to LSD, já si dělám legraci. Marjánu tam kouříme

Kouříte? Šlo vám to?
No tak – ona nebyla pravá. Tak bodejť by nám to nešlo. Oni by nám to nedali – to abychom byli schopní. To nám bohužel nedali. Možná bychom byli ještě lepší. Naše postavy zkusí cokoliv a jejich duše se požitím nějakého preparátu uvolní. A každý tam nějak řeší ten svůj problém. Jsou uvolnění a šťastní, je to vlastně taková terapie. To by byl důkaz toho, že droga by se měla v určitém věku někdy používat pravidelně. Protože s člověkem to dělá to, že je celý uvolněný a šťastný. Měl by to být lék.

Neberte drogy v patnácti, počkejte si na osmdesát.
Ano. Třeba takhle přilákáme mladé do divadla. Budou zvědaví, co ti starci tam jedí. Jen ať s babičkama přijdou.

Ve filmu si zahráli také o generaci mladší herci.
Ano, naše děti nás hledají, protože samozřejmě zjistí, že jsme zmizeli. Můj syn, toho hraje Petr Lněnička, a Lenky Termerové dcera je Petra Špalková. Já byla unesena z domova důchodců a Lenka předstírá, že jsme jely do lázní. Najdou nás, chtějí, abychom se vrátili, a nakonec i mladí pochopí – necháme staroušky žít, jen ať si jedou.

Ve skutečnosti takhle nezlobíte, viďte.
Myslíte, že bych si nedala marjánu? Ale tak proč ne? Mně je po tom hrozně dobře. Je fakt, že když jsem sama nebo jen s mými dětmi, tak jsem taková příjemně naladěná. Že bych se burácela smíchy, tak to ne, oni mají asi slabou, nebo to míchají s tabákem. To je jedno. Ale dělá mi to dobře a proč ne? Mě po tom i přestanou bolet nohy. Je to opravdu lék.

Jste pro legalizaci?
Jo, jsem, určitě. Mám i tu správnou mastičku. Tou si mažu nohy a je mi potom hezky. Určitě pomáhá.

Když vám bylo dvacet, studovala jste, tak marihuana se nekouřila, že?
No to ne. Chlastali jsme příšerná ovocná vína, ale marjána bohužel tenkrát ještě nebyla. To byla ještě v polích.

To je zvláštní, že to tady nebylo, že?
Ale v podstatě jo, hippies už začali. Já jsem studovala v době hippies, ale byli jsme opoždění. To sem nemohlo dojít, vždyť byl tvrdý socialismus.

Cholerik Vlastimil Hašek: Nesnášel pozdní příchody a nepořádek. Manželce Daně Syslové skonal v náručí

K 65. narozeninám seskok padákem od Aleše Cibulky

V listopadu jste slavila 80. narozeniny a já vím, že k 65. narozeninám jste od Aleše Cibulky dostala seskok padákem. Pochopila jsem, že bylo vaším snem letět.
To vzniklo tak, že jsme jednou po představení seděli v klubu a povídali jsme si, co se nám zdálo. Ten den se mi zrovna zdálo, že létám. Že jsem pták a že létám, a že to bylo nádherné. Tak jim hned sděluji pocity, a Aleš Cibulka – fištrón – se toho chytil. Říkal: „Hele, Dana bude mít ty narozky.“ S holkama, s tou bezvadnou partou, vymysleli tuhle akci. Zaplatili mi skok padákem, složili se na to. A neřekli mi to, tajili mi to. Řekli: „V neděli si musíš udělat volno, nic neber, žádný dabing, nic takového. Čekáme na tebe s autem před domem. Uděláme si vejlet.“ „No, proč ne. Vejlet je příjemná věc.“ Sejdu dolů a oni se potutelně smáli, navíc si blbci nechali udělat všichni stejná trička s mým obrázkem.

Ale to je hezké!
Všichni tam stáli v řadě, já na sebe koukala: „Co blbnete? Proč?“ No a jedeme, jedeme, směrem na Plzeň a najednou už vidím to letiště. „Ježíšmarjá, že oni…?“ Už tam byly nápady. Potom se mi svěřili: „Tak jsme tady, Danuško, tady máš svého krásného navigátora, a skočíš si s padákem. No a tak se rozbalil ubrus, daly se řízky, salát, a čekalo se, až bude hezké počasí. A já jsem vzlétla. Hele – já jsem větší štěstí snad v životě nezažila. Teda – euforie a štěstí zároveň. Prostě pocit, který se vůbec nedá vysvětlit. V tom letadle nás bylo asi pět, a všichni byli strašně vytrémovaní, málem to vzdali. Já mám fotky a jediná já se tam směju od ucha k uchu. Jak jsem k němu byla připoutaná, tak se po něm válím: “To je žůžo, viď, to je nádhera!„ No a pak ten let, to se nedá popsat. Úžasný. Když jsem teda dopadla, když jsme konečně sjeli dolů, tak jsem na něm zůstala ležet a plakala jsem štěstím, smála se, úplná hysterie a uvolnění duše. Nádhera. Takže Cibulkovi nikdy nepřestanu být vděčná, že mi to všechno takhle uzpůsobili.

Zopakovala jste si to někdy?
No, bohužel už ne. Pak už k tomu nikdy nedošlo.

A co bylo v listopadu k těm osmdesátinám?
Nic! Poslední představení, třípatrový dort a šla jsem domů. Co bych slavila? V osmdesáti už se nemá slavit. Já to nějak nemám ráda. Já bych neslavila ani ty pětašedesátiny, ale oni chtěli, tak jsem poslechla. Jinak my to moc neděláme. Děti ano, děti se slavily, dort byl a dárečky. Ale já sama jsem to nikdy neprožívala. No tak co, je to den jako každý jiný. Je jedno, jestli je vám o den méně nebo více. To je přece úplně fuk.

O čem dalším promluvila Dana Syslová:

• Proč si tolik zamilovala zmrzlinu
• Jak u nich doma probíhají rodinné oslavy
• Jak vzpomíná na svého manžela Vlastimila Haška a proč nemá ráda vaření
• Které období jejího života považuje za nejkrásnější
• Proč tak ráda chodí na dlouhé pěší výlety a jestli se někdy ztratila

Na fotografie herečky Dany Syslové, která v loňském roce převzala Cenu Thálie, se můžete podívat v naší fotogalerii.