Naše přední operní pěvkyně Dagmar Pecková pozvala magazín Lifee.cz s pořadem Vítejte do svého pražského domu, který koupila v roce 1992 a nechala jej upravit od architektky. Najdete tady všechno, co potřebujete, včetně zimní zahrady. Největší výhodou domu je kuchyně, nezvyklým způsobem zakomponovaná do obývacího prostoru.
Operní pěvkyně Dagmar Pecková sedí tak trochu na dvou židlích. Děti s manželem Klausem vychovávala hlavně v Německu, kde mají druhý dům. V Česku má v současnosti ale také mnoho pracovních povinností a vrací se sem často do domu, který si zařídila už před více než třiceti lety a do kterého nás nyní s pořadem Vítejte magazínu Lifee.cz pozvala.
Dagmar Pecková má atypické bydlení
Máte opravdu zajímavě zařízený dům, je tady například atypická kuchyně, kousek od ní krb, piano… Máte na jeho podobě nějakou zásluhu?
Když jsem tenhle dům v roce 1992 koupila, zadala jsem architektce Ivance Kubeškové, aby z toho něco vytvořila. Tady dole, kde se právě nacházíme, byly původně tři místnosti… Ivana nechala jenom nosné zdi a zbytek probourala. Dozadu pak přistavěla zimní zahradu, a tak vznikla jedna obrovská místnost, ve které je kuchyň, jídelna, studovna a krb. Je to vymyšlené tak, abych měla přehled o tom, co se děje, i když vařím a lidé se zatím baví – a aby kuchyň byla přístupná každému, kdo se chce podívat, co dělám.
V části, kde je obývací pokoj, lze najít spoustu zajímavých věcí, co třeba ten starožitný šicí stroj?
Dnes na něm už nikdo nešije, šila na něm moje babička, je z dvacátých let minulého století. I hodiny nad ním jsou staré, obojí jsem si vzala z domova, z Medlešic, kde jsme bydleli s babičkou a dědečkem, rodiči mé matky. Mám i obraz, na který jsem se koukala celé dětství, tak jsem ho tam nemohla nechat.
Máte ještě jeden dům v Německu, kde také žijete, je mezi nimi nějaký rozdíl?
Rozdíl je v tom, že dům v Německu je podstatně větší, taky jsme tam žili s celou rodinou, než děti odešly z domu. Teď už jsou dospělí a velcí, takže na ten obrovský barák zůstáváme sami s manželem a přemýšlíme, jestli to není moc, jestli bychom si třeba zase nekoupili nějaký byt a dům prodali.
Sbírám kuchařky z různých zemí, říká Dagmar Pecková
Sleduju vás na Facebooku, kde sdílíte fotky všelijakých dobrot, které jste uvařila. Znamená to, že máte vaření ráda, že?
Ano, vaření mě baví, ale jen když mám volno a můžu se na ně soustředit. Upřímně, když jsem v Čechách, raději zajdu do restaurace, než abych po Praze sháněla různé suroviny. V Německu si koupím všechno, co potřebuju, na jednom místě – od různých druhů masa přes krevety, čerstvé ryby, mušle až po bylinky jako kerblík nebo estragon. Tady je nákup složitější, často ani přesně nevím, co koupit.
A kde berete recepty? Některé jsou, jak jsem si všimla, hodně složité.
Recepty sbírám různě. Sbírám kuchařky z různých zemí – miluju
francouzskou kuchyni, italskou… Během covidu, když se nikam nesmělo, tak jsem vařila
„cestu kolem světa“, nikam se tehdy nesmělo, a tak jsme cestovali
prostřednictvím jídla, která jsem vytvářela, ať už korejská, japonská, francouzská, italská… Prostě jsem podle receptů daného národa nebo
oblasti vytvořila vlastní verzi jídla.
Já sama mám ráda tři věci: černý rybíz, špenát a mák. A co vy? Co máte ráda vy?
Mák miluju. Když jsem se přestěhovala do Německa, tak mi bylo divné, že se
nikde neprodával kvůli tomu, že je to opiát? Nevím. Doma jsem byla zvyklá na
nudle s mákem, které dělala babička a v Německu jsem si je ze začátku nemohla
připravit. Teď se to trochu uvolnilo, ale prodávají jen hotový mák s cukrem,
nikoli sypaný, který si doma můžete namlít. Takže si ho musím koupit tady a mít
mlýnek na mák, který nemám, takže jsem si „utrhla od huby“, jak se říká, nudle
s mákem. A miluju maso. Mám ráda jehněčí, hovězí, králíka a kvalitní kuře, ale nesmí
pocházet z rychlených „nafukovacích líhní“. A vepřové? To nevařím skoro vůbec.
Festival Zlatá pecka je nápad Dagmar Peckové
Váš manžel je úžasný muž, který vám musel hodně pomáhat, protože jste, ačkoli jste měla dvě malé děti, zpívala po celém světě. Jak jste to zvládala?
Musí se víc organizovat a plánovat, ale Klaus měl tu výhodu, že pracoval v orchestru, kde měl víceméně stálou pracovní dobu, i když sem tak také odjel na za zájezd. Moje matka už byla po smrti a jeho matka byla ještě zaměstnaná, takže nám moc pomoct nemohla. Poradili jsme si chůvou a pak také děti hodně jezdily se mnou. Když byly malé, kojila jsem je devět měsíců a zpívala jsem už od čtvrtého týdne po porodu.
Máte nějaký příběh z vašeho cestování? Třeba něco, co jste zažila a vůbec jste to nečekala?
V knížce Ty vole se neříká, kterou jsem napsala sama, bez cizí pomoci
jakéhokoliv novináře, najdete sto jedna příběhů z mého života, z cestování i z
dětství. A vzhledem k jejímu úspěchu teď píšu druhý díl.
Jak to, že jste tak multifunkční? Například jste vymyslela svůj vlastní festival Zlatá pecka, který pořádáte v Chrudimi. Jak to bylo?
To jsme si jednou s bývalým starostou, Petrem Řezníčkem,
řekli, že v Chrudimi je spousta krásných míst a je škoda je nevyužít. Je tam divadlo, úžasný gotický kostel, kde se dá hrát duchovní hudba, zahrady pro
venkovní koncerty a jeden z nejkrásnějších koncertních sálů v Čechách vůbec,
Fibichův sál. Dá se tam dělat spousta věcí a Chrudim vždycky byla kulturní. Každý
rok věnujeme festival nějaké osobnosti – třeba Maria Callas, Mozart, loni česká
hudba – Smetana, Dvořák – a letos jsme festival věnovali baroku a Johanu Sebastianu
Bachovi, protože má hned dvojí výročí: 340 let od narození a 275 let od úmrtí.
Co dalšího se ještě ve videoreportáži s Dagmar Peckovou dozvíte:
- Jak bydlela jako studentka
- Jak přišla k velkému obrazu býka
- Proč sbírá sošky slonů
- Co je to tažín a jaký je její oblíbený recept na králíka
- Kde ji nyní můžete vidět a slyšet
V galerii se podívejte na snímky z pražského domu Dagmar Peckové.