Vítejte u Michaely Dolinové: Malý byt ladila do dráždivé červené barvy a vtěsnala do něj i bar ze surových cihel

Míša Dolinová (61), jak se jí běžně říká, pozvala Lifee do svého bytu, který je zařízený vtipně a s vkusem. „Vyrůstala jsem v paneláku, takže jsem odkojenec typizovaných bytů,“ směje se. Právě proto chtěla, aby byt, ve kterém s manželem, soudcem Janem Sváčkem (67), žijí, měl svoji vlastní tvář. To se jí povedlo díky pultu v kuchyni, pracovnímu koutku v ložnici a v neposlední řadě originálně vyzděnému okraji vany.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte na návštěvě u Chantal Poullain: Byt provoněný Francií nemá žádné zavřené skříně, zato skrývá spoustu pokladů

Červená všude, kam se podíváš

Řekni mi, máš na tom, jak tvůj byt vypadá, nějakou zásluhu?
Trochu ano, třeba na tom, kde je jídelní stůl, kde sedací souprava... Ale u těchto nových bytů – stejně jako u všech bytů, které jsou stavěné podle nějakého vzoru – nemáš moc na výběr. Tam, kde je výklenek na kuchyň, dáš kuchyň, a tak dál. Kdybys prošla byty u nás v domě, všichni je mají zařízené víceméně stejně. Já si jenom poručila, že chci posunout jedny dveře, protože jsem nechtěla mít vchod z obýváku přímo do ložnice, a vymyslela jsem pár dalších vychytávek.

Kde jsi bydlela dříve?
Mým velkým snem bylo bydlet v centru Prahy. A povedlo se mi to. Bydlela jsem v Železné ulici, úplně v tom nejcentrovatějším centru Prahy, v domě ze 16. století. Byl to bývalý klášter s okny do dvora, kde jsi slyšela jenom ranní zvonečky všech kostelů kolem. Ale jakmile jsem čekala Terezku – to bylo v roce 1996 – tak jsem si říkala: „Tady já s dítětem být nemůžu.“ A ač mi to srdce trhalo, tak jsme s mužem udělali všechno pro to, abychom se odstěhovali na okraj Prahy.

Všimla jsem si, že máš červená křesla, červenou lampu, červené polštářky – takže červená je tvoje barva?
Říká se o ní, že je trošku dráždivá, takže kdyby jí bylo víc... Tady ovšem převažuje hnědá a já to chtěla právě tou červenou trochu rozbít. Ale třeba jedna stěna byla předtím ještě hodně do červena – a musím říct, že mi to vadilo, takže při dalším malování jsem zvolila spíš barvu do hněda. Ale máš pravdu v tom, že mám červenou ráda, ráda ji nosím. Přijde mi, že pak vyzařuješ pozitivní energii.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte v luxusním domě osmičlenné rodiny Salákových: Děti parkují mobily ve speciální garáži

Míša Dolinová, autorka slova sněhánky

Máš vlastní zájezdové divadlo, děláš konkurzy na role?
Absolutně ne. Vždycky obsazuju kolegyně. Hlavně třeba v představení Nejstarší řemeslo – tam jsem musela vzít holky, které znám a u kterých vím, jak hrají. A hlavně jsem je vybírala, aby si dohromady sedly. To jsi určitě už slyšela – že lidi, kteří mají divadelní agenturu, si můžou obsazovat lidi, které mají rádi a které znají. A to je fajn.

My se známe ještě z doby, kdy jsi dělala rosničku v televizi… A tehdy jsi vymyslela geniální slovo – sněhánky!
Bylo to myšleno jako „sněhové přeháňky“. Jednou jsem tohle slovní spojení takhle zkrátila a mělo to úspěch, takže lidi si to dodnes pamatují. A to je docela dobré, že mám svoje publikum. Co si budeme povídat – do divadla chodí lidi od 45 let výš, a to jsou všechno ti, kteří mě znají, pořád si mě pamatují. A moje komedie, když je mám hezky obsazené, docela dobře přijímají.

Ty jsi byla hodně dlouho zaškatulkovaná jako moderátorka. Asi to nebylo úplně jednoduché z té škatulky vylézt, ne?
Lidi mě vídali na obrazovce, ale během toho jsem pořád hrála v karlínském divadle. Ovšem divadlo nikdy nemá ten dosah jako nejsledovanější televizní zpravodajská relace… Nicméně jsem divadlo nikdy neopustila. Naopak, to že jsem byla nějak známá, pomáhalo tomu, že když jsem třeba hrála hlavní roli v Karlíně v nějakém muzikálu, tak na něj lidi přišli, protože moje jméno jim někde rezonovalo. Takže to nebylo zas tak úplně špatné. Ale máš pravdu – televize je televize.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte na návštěvě u Jakuba Smolíka: Dům přestavěl vlastníma rukama a z pergoly vybudoval luxusní obývák

Michaela Dolinová a její záchod budoucnosti

Koukám, že máš u vany takový zvláštní rantl, proč?
No, právě proto, abych tady mohla sedět. Mám dvě dcery a koupelna je taková zvláštně intimní zóna, kde si ženské řeknou víc než třeba v kuchyni. A tady, jak se v koupelně lidi svlékají a myjí a dělají různý věci, tak se tak jako „odlupují“, i co se týká psychiky. Takže tady na tom rantlu jsem už toho vyslechla! A taky jsem hodně věcí řekla, které bych třeba v kuchyni neřekla.

Zmínila ses, že bys v koupelně udělala spoustu věcí jinak. Co třeba?
Například bych vynechala vanu a udělala jenom sprchový kout. Ale takový ten, kde se nepřekračuje žádný schůdeček. A také ta vyzděná police pod zrcadlem je špatná! Chtěla jsem, aby se sem vešlo co nejvíc věcí, a tak jsem řekla svému muži: „Zařiď to s těmi stavaři.“ A on na to: „Jo, já jim to teda řeknu.“ Jenomže můj muž měří 188 centimetrů a stavaři to naměřili podle něj. Když jsem pak přišla, už to bylo hotové – takže když se podívám do zrcadla, vidím se jen po bradu. A možná ani to ne.

A co se ti naopak opravdu povedlo?
Pořídila jsem si vysoký vodovodní kohoutek. To je dobré, když si myješ vlasy. Určitě bych neměnila. A taky mám – to ti řeknu jako takové tajemství – samooplachovací toaletu. Což je úplně super. Bohužel nesuší, ta byla dražší, do toho jsem už nešla. Nadchla jsem se pro ni, když jsme byli s karlínským divadlem v Japonsku – tam je v každém trochu lepším hotelu. A tak jsem si řekla, že ji chci taky.

Co dalšího ještě ve videoreportáži z návštěvy u Míši Dolinové uvidíte a uslyšíte?

• Kam se odstěhovala, když čekala Terezku
• Kdo vybudoval pultík u kuchyně
• Proč by chtěla mít kuchyni oddělenou od obývacího pokoje
• Kde si koupila některé svoje obrazy
• Kolik má v koupelně umyvadel
• Co má na svém bytě nejraději

Galerie Vítejte u Michaely Dolinové: Malý byt ladila do dráždivé červené barvy a vtěsnala do něj i bar ze surových cihel

+ 47 fotek + 48 fotek