Vítejte v krásném domě manželů Ježkových: Pustili nás do ložnice a Jiří ukázal i sbírku protéz

Jiří a Soňa Ježkovi jsou manželé už 25 let. Když si stavěli dům, měl to být jen víkendový úkryt. Nakonec tu během covidu začali nový život – a dnes žijí ve vysněném domě za Prahou, plném světla a klidu. A právě do jejich vysněného království magazín Lifee a pořad Vítejte pozvali, abychom s nimi strávili pár chvil a objevili krásy jejich domova.

Vítejte u Aleše Cibulky a Michala Jagelky: Kvůli dvoupatrovému bytu se zadlužili tak, že jejich maminky šílely

Z Prahy do přírody: Jiří a Soňa Ježkovi poprvé ukázali dům

Jak dlouho tady v tom krásném domě bydlíte?
Soňa: Bydlíme tady už 5 let. Přivedl nás sem covid.
Jirka: To byla přesně ta doba, kdy se nedalo dělat nic, byl problém chodit i na procházky. Takže my jsme využili toho, že už jsme tady měli koupenou parcelu. A stejně jsme nemohli dělat nic jiného než začít řešit tu stavbu. Já jsem do těchto míst jezdil na tréninky. Celý život jsem vyrůstal v Dejvicích. A tímto směrem jsem jezdil do přírody a tato obec se mi líbila svou atmosférou.
Soňa: Máme kamarádku architektku, ta nám náš celý dům pomohla dát dokupy. Je přesně tak, jak jsme si ho namalovali. V Austrálii se nám líbila ta vzdušnost a světlost, takže podle Australanů jsme si navrhli, jak to má vypadat. Architektka pomohla i s interiérem. A pak jsme si to trochu přizpůsobili k tomu našemu obrazu, aby tady byl náš otisk.

Jak rychle jste to tady postavili?
Jirka: Během roku a půl jsem to vyfikli. A taky jsme měli štěstí na super firmu.
Soňa: Bylo to docela rychlé. My jsme tady chtěli mít původně víkendový domek, ale pak se ty plány nějak změnily. Jirka už v Praze nechtěl být, zato já bych tam klidně zůstala. Ale všechno jsme zvážili a nakonec jsme z toho udělali normální rodinný dům.
Jirka: Já tím, že jsem vyrůstal v Dejvicích, v těch činžákách, tak mně tam obrovsky chyběl ten kontakt s přírodou. I když je tam Stromovka a Letná, bydleli jsme kousek od parku, tak stejně jsem si chtěl třeba po tréninku chvíli lehnout na sluníčko, a my neměli ani balkon. A já jsem po tomto hrozně toužil.

Soni, i ty jsi chtěla pryč z Prahy?
Jirka: Původně to byla ode mě tak trochu lest, musel jsem jí říci, že to bude jen víkendový baráček, protože jí se z Prahy vůbec nechtělo. Soňa vyrůstala u Kladna a stěhovala se do Dejvic za mnou a moc zase zpátky mimo Prahu nechtěla. Dejvice si zamilovala.
Soňa: Takže jsem se tam trochu držela zuby nehty. A dlouho jsem si tady zvykala. Možná tak dva roky. Dokonce jsem si tady i pobrečela. Prostě když tě vytrhnou z místa, kde to znáš, máš to tam ráda, a zasadí někam, kde nikoho neznáš, tak je to těžký.
Jirka: Máme to tam stále rádi, je to nostalgie.

Štefan Margita nám ukázal dokonalou vánoční výzdobu: Dělám to pro Hanku

Yoga room: Místo klidu, zenové energie a ranních rituálů

Jak už název napovídá, tak tady se asi cvičí jóga. Jirko, i ty ji cvičíš?
Jirka: Ne, já ne. Já tady ráno posiluju, cvičím. Ale tento pokoj byl hlavně pro Soňu, ta chtěla více toho zenu a trochu té Indonésie.
Soňa: Je tady Buddha z Bali, pak tady mám Buddhu, kterého jsem malovala. A já si tady cvičím jógu, posiluju s vlastní vahou nebo s činkami. Prostě na co zrovna mám chuť.

Máte tady i masážní pomůcky, je to místo, kde je to opravdu o relaxu. Chodíte sem cvičit i spolu?
Soňa: Plán byl, že tady budeme cvičit spolu, ale nějak vždycky tady je jenom jeden. Buď ten jeden jde na terasu, nebo si to Jirka vezme do obýváku.
Jirka: Já se snažím cvičit venku, protože já mám rád to sluníčko. A dokud není venku mráz, tak cvičím venku. Ale tady v té místnosti máme všechny pomůcky k tomu, abychom tady mohli cvičit. Každy má třeba i svoji hudbu k tomu.

Jak často cvičíte?
Jirka: Máme takový rituál, že každý den před snídaní cvičíme. Když jsem začínal závodit, tak kvůli té noze, kvůli tomu jednostrannému zatížení, mně fyzioterapeutka řekla, že musím striktně cvičit každý den. Já jsem si vybral, že to bude ráno, protože člověk má nejvíce energie a když už to má odškrtnuté, tak už ten den je jednodušší. Takže před každým cyklistickým tréninkem jsem si dal 20 minut a vydrželo mi to až do dneška. A Soňa se přidala. A teď je možná poctivější než já.
Soňa: Já jsem jednou objevila díky kamarádce studio, které mělo takovou zenovou atmosféru. Tam jsem začala ještě před covidem a byla to super varianta ke běhu a kolu. A pak jsem si to přenesla domů. Když se mi třeba nechce posilovat nebo být tolik aktivní, tak se právě protáhnu tady doma. A taky tady natáčím videa. Lidi to baví, a když to dám na instagram, tak mi lidi píšou, že je to motivuje.

Cvičil jsi i při StarDance?
Jirka: Jo, musel jsem. Člověk je ale třeba unavenější, takže jsem omezil třeba další sportovní aktivity. Nejezdil jsem tolik na kole, nechodil tolik běhat. Ten tanec byl docela kompaktní, bylo tam všechno. Takže ani po těch 4 hodinách tréninku jsem neměl potřebu jezdit na kole. Od StarDance mám obrovský respekt ke všem tanečníkům, protože už si umím představit, kolik dřiny za tím je.
Soňa: Chodil domů obrovsky unavený.

V trojbarevné kuchyni Báry Nesvadbové: Červenou na zdech doplnila bílou linkou a modrou britskou vlajkou

„Po letech jsem zase běžel.“ Jirka Ježek popisuje moment, který ho dojal k slzám

Jirko, když jsme spolu před StarDance dělali rozhovor, říkal jsi, že máš více protéz, které střídáš podle tanců.
Jirka: Je to velmi zajímavé. Na každý sport mám jinou protézu, tak i na každý jiný tanec jsem je střídal. Jedna je třeba jedinečná, protože mě doprovázela během konce kariéry a je speciální na to kolo. Dokážu ji dát rovnou do toho pedálu a člověk neztrácí žádnou energii. Ta jde totiž přímo do osy toho pedálu. A tu používám jenom na kolo a jezdím na ní do teď. A je lehčí než zdravá noha.

Ty teda vtipkuješ.
Jirka: Pak mám další na běhání. Ta je speciální, odpružená. Ta mi dovolí běžet stejně dobře, co si ještě pamatuju, když jsem běhal před úrazem. Tu jsem si udělal až po konci kariéry. Zamiloval jsem se do běhání. Tak se mi i spustily slzy v očích, protože jsem měl konečně zase od těch 11 let, kdy se mi to stalo, pocit, že zase konečně běžím. Tak jsem se do této protézy zamiloval a chodím skoro každý den běhat a běhám i půlmaratony a je to strašně krásný.

Ještě nějakou nohu mi ukážeš?
Jirka: Ještě mám jednu, kterou třeba používám na horské kolo nebo na cyklistické aktivity v terénu a měl jsem ji právě na ten jive ve StarDance, protože je také trochu odpružená. A když jsem měl vysoký podpatek, tak jsem si ji postavil na špičku a ten rychlý jive jsem na to klidně mohl tančit. A třeba na tango jsem měl tu moji normální nohu, na které chodím.

Ty jsi býválý protetik, takže sis své protézy navrhnul, že?
Jirka: Já jsem si ten obor vybral trochu ze sobeckého důvodu, protože jsem věděl, že si ty nohy pak budu moci dělat sám pro sebe podle toho, jak je potřebuju na ty různé sportovní aktivity.

Co dalšího se ještě ve videoreportáži s manželi Ježkovými dozvíte:

• Uvidíte medaile Jirky Ježka
• Jaký je podle nich recept na krásný vztah
• Odkud čerpali inspiraci ve svém domě
• Kam nejraději cestují
• Kdo z nich má rád pořádek v kuchyni

V galerii se můžete podívat na fotky krásného domu Soni a Jirky Ježkových.

Galerie Vítejte v krásném domě manželů Ježkových: Pustili nás do ložnice a Jiří ukázal i sbírku protéz

+ 47 fotek + 48 fotek