Anna (29): Rodinný dům měl patřit i mně a bratrovi. Mlčím, i když vím, že nás otec podvedl

Když zemřeli prarodiče, všechno proběhlo rychle a bez větších řečí. Otec oznámil, že dům a pozemky přecházejí na něj, a my s bratrem jsme to brali jako hotovou věc. Byla jsem spíš ráda, že se nemusíme hádat a že se o to někdo postará. Věřila jsem, že to tak prarodiče chtěli.

Růžena (68): Vždycky jsem ráda pekla bábovky a buchty. Nakonec přišel vnuk s tím, že jim dávám špatný příklad

Našla jsem právní dokumenty

Několik měsíců po pohřbu jsem u otce doma hledala staré fotky do rodinného alba. V jedné zásuvce jsem narazila na šanon s papíry. Nejdřív jsem ho chtěla hned zavřít, ale byla jsem zvědavá. Mezi dokumenty jsem našla kopii závěti. V ní stálo černé na bílém, že majetek má být rozdělen mezi všechny členy rodiny – tedy i mě a mého bratra.

Nejdřív jsem to nechápala. Nejsem zběhlá v právničině, v zákonech, dědictví a tak. Ale pak mi to došlo. Otec nám tvrdil něco úplně jiného. Celou dobu hrál roli jediného dědice, i když věděl, že to není pravda. Najednou mi začalo dávat smysl, proč tak tlačil na rychlé vyřízení pozůstalosti a proč nás do ničeho nezapojil.

Katarína (43): V práci mě obvinili ze zpronevěry několika tisíc. Kam se poděly, mi po 10 letech řekla bývalá kolegyně

Nevěděla jsem, co dělat

První reakce byla vztek. Cítila jsem se podvedená, jako by mi vzal nejen peníze, ale i právo rozhodovat o rodinném majetku. Pak se přidal strach. Co se stane, když to otevřu? Mám jít proti vlastnímu otci? Co na to řekne bratr? Bude stát při mně, nebo se postaví za otce?

Několik dní jsem to v sobě dusila. Chovala jsem se k otci normálně, ale v hlavě mi pořád běželo, že on ví, že lže, ale nic neřekne. A najednou jsem s ním vůbec nemohla normálně mluvit.

Začala jsem zjišťovat, co by znamenalo pustit se do právních kroků. Dozvěděla jsem se, že mám reálnou šanci uspět, pokud podám žalobu. Jenže to by znamenalo veřejný spor, který by zasáhl celou rodinu. Věděla jsem, že by to pro mě mohlo znamenat konec vztahu s otcem. A taky že by se o tom začali bavit sousedi, známí, všichni.

Simona (25): Otec mi zavolal po patnácti letech. Řekl mi něco, co mi vyrazilo dech a teď nevím, komu mám věřit

Dala jsem na bratra

Nakonec jsem si sedla s bratrem a ukázala mu závěť. Čekala jsem, že bude stejně pobouřený jako já. On ale jen pokrčil rameny. „Nech to být. Jednou to zdědíme po tátovi. Rodinné vztahy jsou důležitější než majetek a peníze.“

Nakonec jsem se rozhodla věřit bratrově úsudku. Do dneška nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem nakonec žalobu nepodala. Ale kdykoli jedu kolem babiččina domu, který nakonec otec prodal a my z něj neviděli ani korunu, bodne mě u srdce. Ne že bych chtěla jen peníze, ale oběma by se nám bývaly hodily. A otec si je nechal pro sebe.

Další příběhy ze života →

Monika (25): Bratr mi chtěl udělat radost. Jeho dárek k promoci mi ale vyrazil dech

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].