Monika (25): Bratr mi chtěl udělat radost. Jeho dárek k promoci mi ale vyrazil dech

Když mi bratr jako dárek k promoci předal obálku s nápisem „nezapomenutelný zážitek“, byla jsem dojatá. Vždycky jsem si přála vidět město z ptačí perspektivy, a tak mě hned napadlo, že půjde o vyhlídkový let. Těšila jsem se, představovala jsem si, jak budu fotit střechy domů.

Ilona (27): Kvůli poměru s učitelem jsem málem nedostudovala vysokou školu. Byla jsem pro něj jen jedna epizoda

Chtěla jsem vycouvat

Na letiště jsme dorazili brzy ráno. Byla jsem nervózní, ale spíš tak zdravě, jako když se chystáte na něco nového. Když mě ale odvedli do místnosti, kde visely kombinézy a popruhy, došlo mi, že je něco špatně. Pořád jsem si říkala, že to asi bude jen součást bezpečnostních pravidel. Až když ke mně přišel instruktor a začal vysvětlovat, jak se skáče z letadla, zastavil se mi dech.

Nešlo o vyhlídkový let. Byl to tandemový seskok. Bratr se tvářil spokojeně, až pobaveně, a čekal, že mu poděkuju. Já ale byla v šoku. V hlavě se mi honilo jediné – že tohle přece nemyslí vážně. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat.

Instruktor se mě ptal, jestli jsem v pořádku, jestli opravdu poletím, a já chtěla zakřičet, že ne a utéct, ale nemohla jsem to bratrovi jen tak darovat. Vypadal tak spokojený sám se sebou. „Jsem v pořádku. Mám trochu strach, ale poletím.“ Instruktor mě několikrát uklidnil a pak jsme se začali připravovat.

Katarína (43): V práci mě obvinili ze zpronevěry několika tisíc. Kam se poděly, mi po 10 letech řekla bývalá kolegyně

Ráda bych se rozhodla sama

Nechala jsem se obléct do postroje. Při každém kroku k letadlu mě víc a víc bolelo břicho. Pak se letadlo vzneslo. Nepamatuju si toho moc, ale vybavuji si, jak jsem seděla u otevřených dveří, vítr mi rval vlasy a žaludek se mi obracel. Chtěla jsem říct, že to neudělám, ale instruktor už mě zapnul k sobě a napočítal. A pak jsme byli venku.

Vzpomínám si jen na obrovský náraz větru a že jsem křičela, ale vlastně jsem se ani neslyšela. Až když se otevřel padák a my zpomalili, dokázala jsem se nadechnout. Dolů jsme doletěli v pořádku, přistání proběhlo hladce. Všichni tleskali a fotili mě. Bratr měl radost, že mi splnil životní zážitek.

A já cítila směs vzteku a euforie. Nezapomenutelné to bylo, to ano. Jenže úplně jinak, než jsem si představovala. Věděl, že nemám ráda podobné adrenalinové věci a stejně mě do toho uvrtal. Skok jsem zvládla, bratra jsem objala a poděkovala mu, ale musím říct, že mu od té doby už tolik nevěřím. Chápu, o co se snažil, ale o těchto věcech bych si radši rozhodovala sama.

Další příběhy ze života →

Vlaďka (58): Moje mamka propadla v důchodu "výhodným" nákupům. Chci ji zbavit svéprávnosti