Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeSimona byla přesvědčená, že v letadle potkala muže svých snů. I když se létání děsila, vedle něj se cítila v bezpečí a doufala, že jiskra přeskočila na obou stranách. V příletové hale však zjistila, že si vše jen namlouvala.
Letadlo je pro mě noční můra, ale vedle sympatického Marka jsem se s jedním ginem s tonikem dokázala uvolnit. Naše setkání jsem považovala za znamení osudu. Ovšem jen do chvíle, než se v letištní hale objevil ruku v ruce se svou přítelkyní.
Pomohl mi překonat strach
Letěla jsem na dovolenou do Itálie a byla jsem klubko nervů. Nesnáším létání, pokaždé mám pocit, že je to moje poslední hodinka. Trochu mi pomáhá jen sklenička něčeho ostřejšího. Usadila jsem se na své místo a hned si u letušky objednala gin s tonikem. Můj soused u okénka se pobaveně usmál. S červenými tvářemi jsem mu vysvětlila, že je to můj lék na strach.
Během vzletu jsem se ho instinktivně chytila za paži. Byl velmi sympatický a měl okouzlující úsměv. Hlavou mi problesklo, že to musí být osud. Prstýnek neměl a velmi mile se se mnou bavil. O cestování, italské kuchyni a o tom, jaké filmy máme rádi. Když přišly turbulence, vrátila jsem se do reality a začala panikařit.
Jmenoval se Marek a poradil mi, ať se soustředím na dýchání. Hodně to pomohlo. Znovu jsem si objednala pití a začínala jsem se cítit příjemně uvolněně. Když jsem se později vracela z toalety, všimla jsem si, jak si mě se zájmem prohlíží. Polichotilo mi to a v duchu jsem se pochválila, že jsem si na cestu vzala své oblíbené letní šaty.
Svěřila jsem se mu se svými trablemi
Bohužel, po druhém drinku jsem se mu začala svěřovat. Vzala jsem to zgruntu a vylíčila mu vše o své frustrující práci a nesnesitelném šéfovi. Pasažér sedící po mé pravici si jen s povzdechem nasadil sluchátka. Muž mých snů se však shovívavě usmíval a občas se zeptal na nějaký detail. To se mi na něm líbilo nejvíc – uměl naslouchat.
Nakonec jsem mu vyčerpáním usnula na rameni. Nevím, jestli jsem mu přitom neposlintala košili, ale probudilo mě až hlášení pilota a příprava na přistání. Znovu jsem ho pevně stiskla za ruku, jako bychom byli staří známí. Napadlo mě, že i kdybychom se teď zřítili, zemřu vedle úžasného muže.
Jakmile jsme dosedli na ranvej, začala jsem nadšeně tleskat. Zaplavila mě obrovská euforie a chtěla jsem se s Markem hned domluvit na kávu. Měl se ve městě zdržet několik dní. Než jsem se ale stačila zeptat, všichni se začali tlačit z uličky ven. Marek byl galantní a podal mi z přihrádky mé příruční zavazadlo. Zbožně jsem na něj zamrkala, ale to už mě dav unášel k východu.
V příletové hale přišlo zklamání
Nechápala jsem, kam se mi ztratil. Chtěla jsem na něj počkat u výdeje zavazadel. Věřila jsem, že i on mě chce znovu vidět. Ta chemie mezi námi byla přece naprosto zřejmá, o tom jsem nepochybovala.
Pak jsem ho najednou uviděla. V jedné ruce táhl kufr a druhou držel nějakou blondýnku. Vybavila jsem si ji z nástupu do letadla, měla na sobě podobné šaty jako já. Musela celou dobu sedět někde poblíž a tiše sledovat moji snahu sbalit jejího partnera. Sklopila jsem oči a co nejrychleji zamířila k východu. Večer jsem o tom po telefonu vyprávěla kamarádce, která se mému trapasu od srdce zasmála.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
