
Eliška se těšila na ples v maskách, na který pro sebe a manžela vyrobila originální kostým. Místo milého večera ji ale čekalo nepříjemné překvapení. Na parketu se objevila Jardova expřítelkyně ve velmi podobném kostýmu, jako měla Eliška – a bohužel nešlo o náhodu!
Když jsem se ten večer podívala do zrcadla, byla jsem na sebe pyšná. Však jsem také u šicího stroje strávila mnoho večerů! Byli jsme dokonalý pár – trochu nafrněná Beruška a Ferda Mravenec. Jarda se smál a pronesl: „Jsi naprosto dokonalá, ty moje Beruško!“ „Beruško, Beruno, Beru,“ říkal mi snad od prvního dne, kdy jsme spolu začali chodit. Jenže to, co mělo být romantickým večerem, se změnilo v trapas, na který nezapomenu.
Na parket „vlétla“ druhá beruška
Do sálu jsme přišli mezi prvními a ihned jsme se vrhli na parket. Jarda byl vášnivý tanečník, což jsem nesmírně oceňovala. Obě mé předchozí známosti byly „prkna“. Tanec pro ně byl sprosté slovo a pro mě utrpením. Večer se vyvíjel slibně, jenže pak jsem u baru uviděla ji!
Stála tam další Beruška. To bych ještě zvládla, jenže ta nafrněná dámička s tečkami na krovkách a bohatou blonďatou kšticí byla Lucie, bývalá přítelkyně mého muže. Vypadaly jsme jako přes kopírák. „Jardo, támhle je Lucie a máme stejný kostým!“ zamumlala jsem naštvaně. Muž ztuhnul. „To… to je asi náhoda,“ řekl se špatně kontrolovaným klidem v hlase, který mu však neklidně přeskočil. Lucie nás zahlédla a vydala se směrem k nám.
Bohužel nešlo o náhodu
„Ahoj Ferdíčku, no to snad ne, hned dvě za Berušky! To nebude náhoda...“ prohodila laškovně směrem k mému muži. Mě ignorovala. Neměla mě ráda a já ji také ne. Manželovi hořely tváře a Lucie zřejmě dobře tušila proč. Otočila se na mě a pronesla: „Koukám, že vám také říká Beruško, Beruno. Zvyky se holt nemění…“
Ta žena se podobala své pohádkové dvojnici nejen vzhledem, ale i povýšeným a namyšleným chováním. Měla jsem šílenou chuť ji praštit kabelkou – i ty jsme měly podobné. Samozřejmě jsem to neudělala, bitva kabelek na parketě by byla tématem klepů na mnoho let. Stačilo, že si nás někteří naši známí začali všímat a v počínající opilosti vše komentovat.
Byl to hrozný večer
Zbytek večera jsem se snažila usmívat, ale pokaždé, když jsem zahlédla Lucii, měla jsem chuť „zatřepat krovkami“ a uletět. Jarda se snažil vtipkovat, ale nešlo mu to. Když pak jednu větu začal slovy: „Ale noták Beruško…“ zvýšila jsem hlas.
„Už nikdy, ale opravdu nikdy mě tak neoslovuj!“ syčela jsem na něj hystericky. Půl hodiny nato jsme odcházeli rozhádaní domů. Mohu být ráda, že se na plese neobjevily další dvě manželovy bývalé přítelkyně, vsadila bych krovky a klidně i tykadla, že by to na parketě vypadalo jako slet berušek! Brrr – jak nerada na ten večer vzpomínám.
Petr (50): Opustil jsem manželku kvůli kolegyni. A teď toho velmi lituji, bývalá žena mi velmi chybí
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




