Ludmila je vdaná za Michala pět let. V době, kdy se poznali byl Michal čerstvě rozvedený. Rok po seznámení byla svatba a od té doby zažívá Ludmila peklo. Bývalá manželka posílá jednu stížnost za druhou.
Michala jsem poznala jako rozvedeného muže. Vyprávěl mi, že z manželství doslova utekl. Prý se s bývalou manželkou nedalo vydržet, protože ho neustále komandovala.
Názor si nedělám, neznám veškeré podklady
Slova manžela jsem nerozporovala, ale taky jsem si nedělala žádný obrázek o bývalé manželce. Vím, že na problém musí být dva a vinu za rozpad manželství vždy nesou oba. Přišlo mi, že si Michal vybral ženu, se kterou je pojilo málo společných názorů a životních postojů. Jejich syn byl hodný a měla jsem ho ráda.
Když Michalův syn hovořil o své matce, mluvil vždy hezky. „Ráda poslouchám, jak hezky mluvíš o mamince. Jednou bych byla ráda, aby o mě takto hezky mluvily i moje děti. Jsi bezva kluk,“ chválila jsem ho pokaždé. S Michalovým synem mám krásný vztah a myslím, že jsem jeho oblíbená kamarádka. Nejsem macecha ani náhradní matka. Jsem kamarádka.
Svatba byla mezník v mém životě
Po ročním vztahu jsme se s Michalem vzali. Svatební den jsme si užili a Michalův syn nám donesl prstýnky. Záhy jsem zjistila, že jsem těhotná. A začaly problémy. Bývalá manželka si usmyslela, že nám bude škodit. Dělala to rafinovaně. Formou anonymních udání. Nejprve na nás přijela policie, že rušíme noční klid hlasitou hudbou. V jednu ráno jsme spali a vzbudil nás zvonek.
Manžel šel před dům a s policií si udání vyříkal. Prý na jejich linku zavolal ženský hlas, který řekl, že v našem bytě hraje velice hlasitá hudba. Policie odjela a my jsme do rána nespali. Bavili jsme se o zákeřném chování bývalé manželky. Potom jsme našli na nástěnce našeho domu přidělaný papír, že týráme zvířata.
Pomluvy, které nejdou zastavit
To už bylo na manžela moc a jel za bývalou manželkou. Ta samozřejmě vše popřela a vysmála se mu do očí. Byli jsme se ptát na policii a bylo nám sděleno, že nejsou důkazy, kdo nás poškozuje, a tak by podání bylo proti neznámému pachateli. Tak jsme to vzdali. Poslední kapkou bylo, když si mě zavolal šéf.
Dozvěděla jsem se, že přišlo udání, že okrádám firmu. Vzhledem k mojí pracovní náplni naštěstí šéf vyhodnotil, že se jedná o blbost a jen mě na anonym upozornil. Jsem mu za jeho přístup k celé záležitosti nesmírně vděčná. Ale jsem zoufalá z toho, že se nemůžeme nijak bránit. Anonym může napsat každý retard a člověk se pak musí bránit a dokazovat, že tomu tak není.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].