Martina pracuje jako účetní. Lada je její spolupracovnice a kamarádka zároveň. Martině dá dost zabrat nekomentovat Lady povahu. Jenže minulý měsíc už toho bylo na Martinu moc a ozvala se. Od té doby je komunikace mezi kamarádkami na mrtvém bodu.
S Ladou jsme kamarádky třicet let. Posledních osm let jsme i kolegyně v zaměstnání. Asi to byla chyba, že jsem kamarádce místo účetní doporučila.
V bývalém zaměstnání neměli kamarádku rádi
Když Lada přišla o práci asi před osmi lety, doporučila jsem ji své vedoucí na pozici účetní. Celé roky jsem od Lady poslouchala, jak v práci maká nejvíc ze všech, jak ostatní kolegyně jen klábosí u kávy a ona jediná má v sobě zodpovědnost a drží firmu nad vodou. Věřila jsem jí, i když mi občas její vyprávění přišlo přitažené za vlasy.
Pracovní kolektiv nestojí na výkonu jedince, obzvláště, když Lada pracovala ve firmě, kde dalších sedm kolegyň mělo stejnou pracovní náplň. Ale roky jsem mlčela. Nechtěla jsem kamarádce nakládat, a tak jsem jen kývala, souhlasila, dělala vrbu a litovala ji. A pak Lada nastoupila k nám do zaměstnání.
Trable v zaměstnání gradují ze všech stran
Bohužel se ukázalo, že Lada uměla svoji práci prodat pusou, ale realita byla o poznání někde jinde. V kanceláři nás sedí pět se stejnou pracovní náplní. Lada, ač u nás pracuje už osm let, tak se nebyla schopná naučit veškeré pracovní postupy. To složité rozdává ostatním se slovy: „Holky, vy to umíte a za pár minut to máte hotové. Já se s tím budu dělat dvě hodiny.“
Kdykoliv Lada zabředla do hovoru s nějakou kolegyní, hovor se stočil k tomu, že má Lada moc práce, samé komplikované případy a jak je to ona, kdo drží účtárnu nad vodou. Nejraději si Lada honila triko na jiných úsecích nebo u vedení. Když to prasklo, vztahy v naší kanceláři byly na bodu mrazu.
Za všechno nakonec mohu já
Kolegyně mi opakovaně vyčetly, že jsem to byla já, kdo prosadil přijetí Lady do týmu. Bublalo to ve mně a když jsem opět po práci u sklenky vína poslouchala Lady monolog, který byl vzdálen od reality, tak jsem to nevydržela a slušně jí řekla svůj názor. Lada se urazila. Dotklo se jí, že ji vidím jako někoho, kdo se na osm let nebyl schopen naučit veškeré pracovní postupy a že lituji, že jsem jí doporučila jako vhodnou kandidátku.
Lada čerpala tři týdny dovolenou a poprvé v životě jsme nebyly v kontaktu. Po nástupu do práce mě Lada velmi chladně pozdravila a mě hned bylo jasné, že je uražená. Ale dolézat či omlouvat se nebudu. Neřekla jsem nic, co by nebylo pravdou. Jen Lada na to není zvyklá a já začínám být na její povahu alergická.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].