Agáta (44): S hrůzou jsem zjistila, že si kolegyně bere každý pátek do kanceláře psa. Mám chuť to nahlásit vedení

Vystřídala jsem několik zaměstnání a to se mi ještě nestalo, že by si někdo bral do práce psa. Myslím si, že kolegyně překročila veškeré meze.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (61): Manželka mě ukecala, abychom jeli na týdenní dovolenou. Po návratu na mě čekalo boží dopuštění

Zaměstnání, kde jsem byla spokojená

U tohoto zaměstnavatele pracuji pátým rokem. Máme pružnou pracovní dobu. Můžeme chodit do práce, jak potřebujeme. Objem práce musíme udělat v ten den, ale je jedno, zda to bude ráno, odpoledne nebo těsně před půlnocí. Vedení trvá pouze na datu, nikoliv na čase.

Tento benefit je k nezaplacení. Je super, že nám vedení důvěřuje a šéf kontroluje odvedenou práci vždy den zpětně. Funguje to a všichni jsme spokojení. Největší výhodou je, že když potřebuji být dopoledne doma, tak zůstanu. Nemusím to nikomu hlásit. Nikdo mě nebuzeruje a nikomu nemusím nic vysvětlovat. Zdá se mi, že je to pro zaměstnance i motivací, aby pracovali dobře a bez chyb.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (32): Naštvala mě moje rodina. Nenašel se ani jeden člověk, který by nám pohlídal našeho psího miláčka v době dovolené

Kolegyně mě docela naštvala

Moje kolegyně, která obvykle sedí u vedlejšího stolu, mě naštvala. V práci se potkáme několikrát do týdne. Já končím a ona teprve přichází. Nejsme kamarádky, jen se občas formálně pobavíme. Ale nepřišla mi špatná. Nicméně to skončilo. To, co si dovolila, mě nutí k zamyšlení, zda to nenahlásím vedení.

Včera jsem si v práci zapomněla v lednici maso, ze kterého jsem chtěla vařit. Zjistila jsem to až po šesté večerní. Přesto jsem se oblékla a jela do zaměstnání. Otevřu dveře do budovy, vyjedu výtahem do našeho patra a uvítal mě psí štěkot. Kolegyně od vedlejšího stolu měla v práci psa.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): Můj pes mě po narození dítěte začal nenávidět. Pak se ukázalo, že jen chránil moji dceru

Moje rozladění bylo zřetelně vidět

„Co to tady je za čokla?“ vykřikla jsem. Běžel ke mně pudl. Hned mě vítal a olizoval nohy. Za minutu vyběhla kolegyně z kanceláře a omlouvala se. „Promiň, o pauze si pro něj vždy chodím domů a poslední čtyři hodiny tu se mnou je,“ usmívala se. A pak dodala, že to je hlídač a ona může v klidu pracovat.

„A vedení to ví? Máš povolení, že můžeš do práce tahat psa? Kdyby to dělal každý, bude z toho tady zoologická zahrada a nikoliv administrativní centrum,“ reagovala jsem ostře. Kolegyně se zarazila a blekotala něco o tom, že to vadit nikomu nemůže. Pes prý nepouští chlupy a je hodný. Ale to mě nezajímá. Nahlásím to. Jsem rozhodnutá. Toto je práce a nikoliv cvičák pro psy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Po babiččině smrti se můj pes změnil. Z toho, co dělá, nemám dobrý pocit