Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeKristýna si sedla s novou kolegyní a rychle se spřátelily. Netušila, že toho brzy bude litovat. Kolegyně ji podrazila a přisvojila si její zásluhy. Kristýna se rozhodla, že se nebude mstít, místo toho pracovala na sobě a přineslo jí to uznání a úspěch.
Rychlý kariérní postup nikdy nebyl můj styl. Věřím, že dobré postavení a pověst se budují roky. Mně trvalo několik let, než jsem se stala seniorní specialistkou a vedení mi svěřovalo důležité projekty. Za tu dobu jsem prokázala, že jsem spolehlivá, pečlivá a nebojím se nových výzev.
Když se mi něco nelíbí, řeknu to na rovinu. Zjistila jsem, že upřímnost je z dlouhodobého hlediska velmi ceněná – i když ne každý na ni má odvahu. Někteří si myslí, že když nebudou upřímní, získají víc...
Získala si mě
Když Petra nastoupila do naší firmy, okamžitě jsme si ji oblíbili. Dnes už vím, že to byla součást promyšlené strategie. Byla přímá, otevřená novým nápadům, plná svěžích myšlenek a přátelská. Nebála se práce a zapojovala se do různých projektů.
Nejdřív jsem ji pečlivě sledovala. Obvykle mám na lidi dobrý instinkt, ale tentokrát jsem nevycítila nic falešného. Zpočátku jsme se bavily jen o práci, ale postupně se mezi témata vkrádal i soukromý život. Ranní rozhovory v kuchyňce se změnily v posezení po práci. Měla jsem Petru opravdu ráda. Nějakým způsobem si dokázala získat moji důvěru – a zároveň otupila moji intuici.
Brala jsem ji jako kamarádku, ne jen jako kolegyni. V té době jsem vedla projekt pro klíčového klienta. Petra se přidala do týmu. Musela jsem připravit závěrečnou prezentaci, na které hodně závisela další spolupráce. Petra mi s ní pomohla a byla jsem jí vděčná.
Podrazila mě
Pár dní před důležitou prezentací jsem onemocněla – měla jsem vysokou horečku a bolelo mě v krku. Bylo jasné, že do kanceláře nepřijdu. Skončila jsem na neschopence a na antibiotikách. Petra mě ujistila, že se nemám čeho obávat, převezme to za mně.
Byla jsem klidná – až do návratu do práce. Na Petřině stole stál velký pugét s ručně psaným vzkazem: „Skvělá prezentace, gratulujeme!“
Zůstala jsem stát jako opařená. Ukázalo se, že Petra se ani slovem nezmínila o tom, že prezentaci jsem z větší části připravila já. Přes noc se z ní stala hvězda firmy. Okamžitě dostala nabídku na vedoucí pozici. Zářila na poradách vedení, kolegové byli unešení jejím šarmem a talentem. Já naopak šla stranou. Dostala jsem nálepku té, která nezvládla prioritní úkol. „Naštěstí tam byla Petra, aby situaci zachránila...“ říkalo se ve firmě.
Nechtěla jsem se mstít
Mohla jsem se Petře pomstít, ale neudělala jsem to. To ale neznamená, že to bylo snadné – právě naopak. Bylo těžké tvářit se, že se nic nestalo, a normálně fungovat. Někdo, komu jsem věřila a s kým jsem probírala své soukromé věci, mi vrazil nůž do zad. Bylo to strašné a cítila jsem se mizerně.
V práci mě odstavili od nových projektů, vedení mě přestalo zvát na důležité porady. Moje místo zaujala Petra. Místo abych se soustředila na ni, donutila jsem se zaměřit se na sebe. Každý den jsem si připomínala, že znám svou hodnotu – i pravdu o té prezentaci.
Začala jsem hledat způsoby, jak přispět k rozvoji firmy. Naučila jsem se pracovat s různými nástroji založenými na umělé inteligenci a navázala jsem slibné obchodní kontakty. Pečlivě jsem sledovala trendy, zjišťovala novinky a přišla jsem s nápadem na projekt, který by mohl výrazně posílit postavení firmy.
Dočkala jsem se satisfakce
Čím víc jsem rostla, tím hůř na tom byla Petra. Nedokázala komunikovat s týmem a přehazovala odpovědnost za své chyby na ostatní. Není divu, že ji lidé přestávali mít rádi a začali chodit za mnou. Po letech praxe vím, že některé věci se dlouhodobě předstírat nedají. Petra viděla, co se děje – a že se od ní kolegové odvracejí. Dokonce mě dvakrát požádala o pomoc. Neodmítla jsem, zachovala jsem se profesionálně a držela jsem si odstup.
Jednoho dne mě zavolali na poradu vedení. „Paní Kristýno, neprávem jsme vás obvinili z nedbalosti a nekompetence. Udělali jsme chybu a omlouváme se. Rádi bychom vám nabídli pozici ředitelky oddělení,“ pronesl majitel firmy.
Pocit uznání byl k nezaplacení. K novým povinnostem jsem přistoupila jako vždy – s péčí a nasazením. Petru jsem brala jako ostatní zaměstnance. Stejně po necelých dvou měsících dala výpověď. Přijala jsem ji. „Přeju ti hodně štěstí,“ řekla jsem jí na rozloučenou. K omluvě se neodhodlala, ale v té chvíli už mi na tom nezáleželo...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
