Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeOlga odhalila manželovu nevěru díky jednomu detailu - po návratu z práce vždy zamířil do koupelny, aby se osprchoval. To nikdy předtím nedělával. Pak zjistila, že má románek s mladou kolegyní a to znamenalo konec manželství.
Dlouhá léta jsem byla přesvědčená, že mám stabilní vztah a že můj manžel Kamil cítí totéž co já. Bohužel, jak život často dokazuje, člověk by neměl nic brát jako samozřejmost. Přesně to jsem ale udělala a byla to chyba. Nejde o to, že bych měla být nedůvěřivá nebo podezíravá, ale měla jsem si uvědomit, že v životě není nikdy nic jistého.
Začala jsem vnímat změny v jeho chování
Na první pohled mezi námi bylo všechno v pořádku. Cítila jsem ale, že se něco děje. Kamil se vracel z práce stále později, byl podrážděný a duchem nepřítomný.
„Děje se něco? Jsi nějaký... jiný,“ zeptala jsem se ho.
„Ale ne,“ usmál se nejistě. „Jen jsem trochu unavený, máme teď v kanceláři docela frmol.“
Neptala jsem se dál, ale začala jsem ho pozorně sledovat. Nejdřív mi přišlo zvláštní, že první věc, kterou po příchodu domů dělal, bylo to, že šel do sprchy. Nikdy dřív se tak nechoval. Pak, osvěžený a navoněný, si se mnou povídal, jako by se nic nestalo. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se mnou mluví jen ze slušnosti, protože manžel by přece měl mluvit se svou ženou...
Manžel býval doma čím dál méně
Potom přišly víkendové směny a pracovní cesty, které předtím nebývaly běžné. Kamil to sváděl na nové firemní směrnice. Přikyvovala jsem, ale podvědomě jsem cítila, že lže. Přesto jsem zatím nic neověřovala. Čekala jsem a doufala, že se mýlím.
Už jsem ale nemohla předstírat, že je všechno v pořádku, když začal svůj telefon brát úplně všude s sebou. Nerozloučil se s ním ani na okamžik. Bral si ho i na toaletu a v noci si ho dával pod polštář. Těžko si představit jasnější varovný signál. Nemohla jsem pochopit, jak po tolika letech mohl být schopný nevěry. Naivně jsem předpokládala, že když jsem věrná já, musí být věrný i on. Nikdy jsem to nezpochybňovala – až do této chvíle.
Jeho telefon mě lákal, ale neměla jsem k němu přístup. Zoufale jsem přemýšlela, jak získat důkazy, protože bez nich bych Kamila nemohla z ničeho obvinit. Jednou si na sebe sám upletl bič. Spěchal do obchodu a nemohl najít klíčky od auta. Byl roztržitý a nervózní natolik, že odešel z domu bez telefonu. Zajímalo mě, jestli změnil heslo, ale fungovalo to původní – datum naší svatby...
Důkazy nevěry
Nejdříve jsem prošla zprávy a historii hovorů. Byly úplně čisté – až podezřele čisté, jako by Kamil cíleně mazal vše, co by ho mohlo kompromitovat. Ani v galerii nebyly žádné podezřelé fotografie. Už jsem telefon málem odložila, když jsem si všimla ikonky aplikace, která zprávy automaticky mazala. Zřejmě ještě nestihla smazat jednu, která byla přesně tím posledním dílkem skládanky.
„Nemůžu přestat myslet na naši poslední noc... na tvoje doteky... Chci si to zopakovat co nejdříve...“ stálo v té zprávě.
Zatočila se mi hlava. Na jednu stranu jsem neměla být překvapená, vždyť jsem to tušila. Na druhou stranu jsem pořád doufala, že jde jen o nedorozumění. Když se Kamil vrátil z obchodu, nedala jsem na sobě nic znát. Stejně tak během následujících týdnů. Jen Bůh ví, jak těžké to pro mě bylo.
Naše manželství se rozpadlo
Najala jsem si soukromého detektiva, aby mi poskytl nezvratný důkaz. Ukázalo se, že můj manžel má už téměř rok poměr s kolegyní. Byla výrazně mladší, jen nedávno dokončila vysokou školu. Fotky od detektiva jasně potvrzovaly, že nejsou jenom kolegové. Položila jsem je před Kamila a čekala, jak zareaguje. Vykulil oči. „Co ti mám na to říct, když už všechno víš?“ pronesl.
To byl jediný komentář, na který se zmohl. Žádné výmluvy, žádná omluva. Ještě ten den se odstěhoval. Podala jsem žádost o rozvod a uvedla, že na vině je on. Ne proto, abych mu dělala naschvály, ale kvůli sobě, abych získala aspoň náznak spravedlnosti. Zrada neskutečně bolí. Vypaluje vás zevnitř.
Teď už chápu, proč se vždycky hned po práci sprchoval. Nesmýval svůj pot, ale její vůni. Možná i pocit viny, i když o tom pochybuji. Zvuk vody tekoucí ze sprchy mě asi bude pronásledovat navždy. Chodím na terapii, protože bez odborné pomoci bych nedokázala normálně fungovat.
Kamil se odstěhoval ke své milence, ale štěstí jim rozhodně nepřeju. Snad je jednou dožene karma. Ještě mu nedokážu odpustit, i když vím, že by mi to přineslo úlevu. Třeba se mi to jednou díky terapii podaří. Snažím se dát dohromady, ale moc mi to nejde. Nejvíc mě mrzí ty promarněné roky. Přísahala jsem, že už si s žádným dalším mužem nezačnu. Nechci být znovu zraněná. Přestala jsem věřit v lásku i v to, že dává životu smysl. Budu ten smysl hledat někde jinde. Snad mi osud ukáže správný směr...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
