Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeSandru ranilo, když zjistila, že manžel je jí nevěrný. Rozhodla se to vyřešit neobvyklým způsobem. Sbalila všechny jeho věci a odnesla je milence. Ta zpanikařila a kufru se zbavila, ale ne zrovna nejšťastnějším způsobem.
Neměli jsme dokonalé manželství. Ale kdo ho má? Nejsem naivní. To, co jsme s Honzou měli, byl spíš partnerský vztah založený na kompromisech. Pořídili jsme si byt na hypotéku, na balkoně zasadili kytky a plánovali budoucnost. Honza říkával: „Jsme skvělý tým.“
A svým způsobem jsme byli – ranní káva, večerní seriály, víkendy buď s přáteli, nebo v poklidu ve dvou. Byli jsme si blízcí, nebo jsem si to aspoň myslela.
Tušila jsem, že se něco děje
Nejsem ženská, která by žárlila a bezdůvodně podezírala svého muže z nevěry. Ale intuice mi říkala, že se něco děje. Začala jsem si všímat detailů – porady, které trvaly do noci, nový parfém, který jsem mu nekoupila, náhlé večerní zmizení... Nejhorší bylo, jak se na mě díval, lépe řečeno nedíval. Teď jako by jeho oči mířily někam nad mou hlavu.
Nevím, co mě přimělo sáhnout po jeho telefonu. Možná to, že ho nechal ležet na stole, skoro až provokativně. Honza nikdy nebyl tajnůstkář, ale v poslední době jako by mě zkoušel. Vzala jsem telefon do ruky. Nemusela jsem pátrat dlouho. V galerii jsem našla fotku cizí ženy. Byla mladá, usměvavá a sebevědomá. A objímala se s Honzou.
V kontaktech jsem našla číslo, na které volal nejčastěji. Jmenovala se Klára. A pod jejím jménem byla i adresa. Zapsala jsem si ji. Položila jsem telefon zpátky, sedla jsem si ke stolu a dlouhé minuty jen zírala na parapet.
Sbalila jsem mu věci
Druhý den ráno Honza odešel do práce jako vždycky v půl osmé. Dal mi pusu na čelo. Byl čerstvě oholený, cítila jsem z něj vůni, kterou jsem nepoznávala. Neptala jsem se. Nešla jsem ho vyprovodit.
O půl hodiny později jsem vytáhla ze skříně náš největší kufr. Ten, co jsme používali na dovolené. Balila jsem pečlivě – košile, ponožky, kravaty, parfém, gel na vlasy, zubní kartáček, boty. Nakonec jsem ze skříně vytáhla svoje svatební šaty. Pořád byly v obalu a voněly jako ten den. Složila jsem je napůl a položila navrch. Pak jsem připojila vzkaz: „Třeba to s ním zvládneš ty.“ Nepodepsala jsem se.
Kufr jsem zavřela a chvíli jsem se na něj jen dívala. Byla jsem připravená. Kufr jsem odnesla před Klářin dům. Zastavila jsem se u vchodových dveří a přemýšlela, jestli mám zazvonit. O chvíli později vyšel ven pán se psem. Podržel mi dveře. Na poštovní schránce jsem našla číslo Klářina bytu. Kufr jsem nechala přede dveřmi a odešla, aniž bych se otočila. Srdce mi bušilo, ale nohy mě nesly dál...
Život si zničil sám
Kufr se vrátil ještě ten den. Ne ke mně. Klára zřejmě zpanikařila a poslala ho Honzovi kurýrem do práce. Od kamarádky, která tam pracuje, jsem se dozvěděla, že když ho na recepci chtěly položit, povolilo zapínání a vypadly z něj svatební šaty. A navrchu ležel můj lísteček.
Když je příběh takhle šťavnatý, šíří se rychlostí blesku. Lidé si o tom začali šuškat ještě dříve, než Honza zjistil, že má na recepci zásilku. Jedna asistentka to vyfotila a poslala dál. V korporátu se drby šíří rychleji než data.
Odpoledne mi od něj přišla zpráva: „Co jsi to udělala?!“ Pak volal. Zvedla jsem to. „Zničilas mi život,“ vyhrkl, než jsem stihla cokoliv říct.
„Ne. To sis udělal sám. Já jsem jen lidem ukázala, jaký jsi ve skutečnosti,“ odpověděla jsem klidně.
To byl definitivní konec našeho manželství. Začala jsem mazat společné fotky – ne ze vzteku, ale protože už jsem se nechtěla dívat na nás. Teď jsem věděla, že celou dobu jen hrál divadlo. Přestala jsem sledovat jeho sociální sítě. Odpoutávala jsem se krok za krokem, jako když odkládáte tíhu, kterou už dál nechcete nést...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
