
Erika žila v manželství, ze kterého se vytrácel život. Nečekala ale, že manžel to bude řešit milenkou. O jeho nevěře se dozvěděla nezvyklým způsobem – na nedělním obědě u tchyně.
Nevím, kdy přesně naše manželství přestalo dýchat. Možná, když jsme se přestali dotýkat, nebo když jsme začali snídat sami – já u kuchyňské linky, on s notebookem u stolu v obýváku. Naše „my“ se rozplynulo někde mezi mytím nádobí a suchým „dobrou noc“ proneseným jenom ze zvyku.
Oběd u tchyně odhalil pravdu
Můj vztah s tchyní byl napjatý už od začátku. Nikdy neřekla, že pro ni nejsem dost dobrá, ale viselo to ve vzduchu pokaždé, když kriticky sjela pohledem mé nehty nebo poznamenala, že Michal má od dětství rád řízek tak, jak ho dělá ona.
Nedávno jsme byli u tchyně na nedělním obědě. Seděli jsme u stolu a brokolicový krém byl jako obvykle přesolený, protože „Michal to tak má rád“. Manžel seděl naproti mně, zíral do telefonu. Pak vstal s tím, že si odskočí. Mobil nechal na stole.
Displej se na vteřinu rozsvítil. Letmo jsem pohlédla na telefon, ale to stačilo, abych si stihla přečíst zprávu: „Miluju tě, nemůžu se dočkat, až budeš zase se mnou.“ Zírala jsem do talíře a ruka s lžičkou se mi roztřásla. Najednou jsem nemohla polknout. Cítila jsem, jak blednu, ale přesto jsem se snažila zůstat klidná.
Zasloužím si něco lepšího
Nečekala jsem na druhý chod. Vstala jsem od stolu s tím, že jdu do kuchyně pro víno. Potřebovala jsem se na chvíli vzdálit, utéct z té falešné rodinné idyly a uklidnit třesoucí se ruce. Když jsem se vrátila, Michal už tam seděl s telefonem schovaným pod stolem. Nalila jsem mu víno, pak tchánovi s tchyní a nakonec sobě.
Když jsem stála vedle Michala, podívala jsem se mu do očí, ale on uhnul pohledem. Pozvedla jsem sklenici. „Připijme si na to, že po každém konci se dá začít lépe,“ pronesla jsem klidným hlasem. Michal překvapeně zvedl sklenici a napil se. Podívala jsem se na tchyni a dodala: „Vaše snacha už neexistuje.“
Když jsem za sebou zavřela dveře, nadechla jsem se chladného večerního vzduchu. Nešla jsem domů. Zamířila jsem do parku, kam jsme kdysi chodili na procházky. V kapse mi zavibroval telefon, ale nevytáhla jsem ho. Nechtěla jsem vědět, jestli volá Michal, nebo snad jeho rodiče. Sedla jsem si na lavičku a dívala se do tmy. Sáhla jsem po telefonu, otevřela svůj profil na sociální síti a bez zaváhání jsem změnila status na „nezadaná“.
Teď začnu žít
Večer jsem zavolala své nejlepší kamarádce Magdě. Hned poznala, že se něco stalo. „Podvedl mě,“ řekla jsem stručně. „Viděla jsem zprávu od ní. Na obědě u tchyně.“ V telefonu bylo chvíli ticho. „A co jsi udělala?“ zeptala se. „Neudělala jsem scénu. Prostě jsem vstala a odešla.“
Magda tiše řekla: „Vždycky jsi měla styl. A co teď?“ Nadechla jsem se a odpověděla s jistotou, která překvapila i mě samotnou: „Teď? Teď začnu žít.“ Zasmála se a nabídla, že můžu jít bydlet k ní.
Michal mi psal a volal ve snaze zachránit něco, co sám zničil: „Dominiko, promluvme si. Není to tak, jak si myslíš. Byl to jen flirt. Byl jsem hloupý. Nic pro mě neznamenala.“ Četla jsem ty zprávy, ale nic se mnou nedělaly. Nezradil mě jen fyzicky, zradil roky tichého budování vztahu a všech kompromisů, které jsem dělala pro jeho pohodlí. Proč si tolik mužů myslí, že nevěra je otázkou definice? Neodpověděla jsem mu. Zablokovala jsem jeho číslo. Už to nebyl můj manžel. Seděla jsem v parku na stejné lavičce jako den předtím, ale už jsem se necítila poražená. Nebyla jsem osamělá, jen svobodná.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




