Jana (32): Po porodu ve mně manžel přestal vidět ženu. Mám pocit, že mu doma jen překážím

Nevím, kdy přesně to začalo. Možná ve chvíli, kdy jsme se vrátili z porodnice s miminkem a můj manžel se víc zajímal o večeři, než o to, jak se cítím. Nebo možná už dřív. Přestal mě objímat, protože mi rostlo břicho a byla jsem unavená a oteklá. Opakovala jsem si, že si nemám stěžovat, protože jsem to přece sama chtěla.

Eva (30): Manžel mi vyčítá, že po porodu vypadám jinak. Mám pocit, že mě nikdy skutečně nemiloval

Cítila jsem se jako služka

Dříve jsme byli sehraný tým. Dokázali jsme u vína dlouho do noci probírat hlouposti a on mi říkal, že jsem ženou jeho života. Teď se cítím jako stín té dívky, kterou jsem kdysi byla. Můj život se scvrkl na praní, vaření, krmení a uklízení.

Manžel se vrátí z práce, hodí tašku do kouta a jen procedí, abychom byli zticha, protože ho bolí hlava. Nepamatuju si, kdy mě naposledy objal nebo se na mě podíval tak, jako bych byla ta nejkrásnější žena na světě. Dívá se na mě jako na služku, která zase něco udělala špatně.

Jednoho večera jsem už čtyřicet minut houpala plačícího synka a úpěnlivě prosila manžela, aby si ho aspoň na chvíli vzal. Stroze odvětil, že jí, a ať syna utiším sama. Snažila jsem se mu vysvětlit, že syn má koliku a křičí bolestí, ale on jen odsekl, ať s tím tedy něco udělám. Byla jsem na pokraji sil, ale on to nechápal. „Jsi jeho otec!“ připomněla jsem mu. Stroze odpověděl, že on je otec, který dře deset hodin denně, zatímco já jsem celý den doma a péče o dítě je moje povinnost. Zašeptala jsem, že se cítím jen jako kuchařka, uklízečka a chůva. Vysmál se mi a řekl, ať nedramatizuju, že mám vše, co potřebuju.

Viktorie (28): Po porodu jsem měla dvacet kilo nadváhu. Manžel se mnou nechtěl spát

Nechci žebrat o lásku

Když syn konečně usnul, zaslechla jsem manžela, jak v obýváku nahlas telefonuje s matkou. Stěžoval si, že jsem celý den doma a pořád jen remcám. „Myslí si, že když porodila dítě, tak se z ní celý svět posadí na zadek,“ říkal. Ztuhla jsem a nemohla jsem se pořádně nadechnout. „Někdy si říkám, co jsem na ní vůbec viděl...“ dodal po chvíli.

To už jsem nevydržela a vešla jsem do obýváku. „Všechno jsem slyšela,“ řekla jsem naštvaně. Seděl na gauči, jako by se nic nestalo. Zeptala jsem se ho na rovinu, jestli mě ještě miluje. Odpověděl, že neví, že jsem se změnila. Vykřikla jsem, že jsem se změnila, protože jsem mu porodila dítě, protože jsem unavená a nevoním parfémy, ale potem a mlékem.

Zamumlal něco o tom, že lidé se mění. Šeptem jsem dodala, že láska by po porodu neměla bolet, a že ho neprosím o dokonalost, ale jen o to, aby byl partnerem, který mě v tom nenechá samotnou. Nechci žebrat o lásku, ale také nechci zůstávat s někým, kdo ve mně nevidí ženu a manželku, ale jen někoho, kdo mu znepříjemňuje život.

Další příběhy ze života →

Romana (30): Manžel po porodu zapomněl, že jsem žena. Raději sleduje holky na internetu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].