Petr (35): Až po svatbě jsem zjistil, že moje žena neumí vařit. Já chci ale servis, ne chleba s paštikou

Moje krásná a chytrá novomanželka Anna neumí vládnout v kuchyni. Její jídla jsou odporná a přiznala se mi až po svatbě, že vařit neumí a nenávidí to. Já jsem zvyklý na servis a taky neumím vařit. Výsledek je ten, že večeříme chleba s tím, co najdeme v lednici, a já jsem dost nespokojený. Neměla by se správná hospodyňka víc snažit?

Lenka (37): Uvařila jsem slavnostní večeři k našemu výročí. On raději sledoval hokej v televizi

Před svatbou jsem ji zval do restaurací

Než jsem Annu požádal o ruku, chodili jsme spolu skoro rok, a celou tu dobu jsme randili venku. Bydlela skoro dvě stě kilometrů daleko, a tak jsme většinou vyráželi do restaurací. Určitě jsem nechtěl, aby mi doma něco vyvařovala, když jsme měli tak omezený společný čas. Občas jsme si připravovali snídaně, což byly většinou míchaná vajíčka a chleba s máslem.

Nikdy by mě nenapadlo soudit ženu podle toho, jestli umí vařit, ale faktem je, že jsem přirozeně očekával, že Anna umí vařit jako průměrná žena. Moje matka doma vařila nonstop, a jakmile jsem se odstěhoval, oblíbil jsem si jíst mimo domov. Měl jsem domácí stravy po krk. Navíc mě matka vykrmovala pokaždé, když jsem přijel na návštěvu.

Pak ale nastal čas a chuť se usadit, a tak jsem nějaký domácí servis od Anny očekával. Zvlášť poté, co jsme se zasnoubili. Jednou mi připravila docela dobrou večeři, ale to jsem neměl tušení, že je to celé tak trochu podvod. Vařila její kamarádka, která odešla těsně před mým příchodem domů. Anna se mi později svěřila, že několikrát „uvařila“ tak, že prostě objednala jídlo s sebou a výsledek naaranžovala na talíře. Byl jsem jednoduše oklamán.

Bára (28): Změnila jsem se v jeho soukromého šéfkuchaře. Místo poděkování dnes slyším jen stížnosti a kritiku

Manželka kápla božskou, že neumí vařit

Jelikož si moje snoubenka dodělávala vysokou a měla vysilující zaměstnání, netlačil jsem na ni a neočekával zázraky. Stačilo nám nakrájet si dobrý sýr, rozpéct francouzskou bagetu a otevřít vínko. Po svatbě se situace uklidnila. Anna měla školu hotovou, sehnala si novou práci poblíž domova a já se těšil, že byt provoní pečené kuře a bábovka. Moje bývalé přítelkyně vařily skvěle, jako by v tom s někým soutěžily.

První Annina večeře byla katastrofální. Rozvařené těstoviny s podivnou omáčkou a kečupem. Neměl jsem slov, ale doufal jsem, že jde o nějaký omyl. Následovaly polévky bez chuti a zápachu, přesolené lečo s párkem anebo vysušené maso. Naštěstí mi ty hrůzy ráda vynahrazuje v ložnici.

„Anno, ty asi nejsi velká nadšenkyně do vaření, co?“ začal jsem mírně, když mi zaskočilo sousto. „K něčemu se ti přiznám, já nevařím,“ pokrčila rameny moje krásná novomanželka. „Tak to jsme v pěkné kaši. Já umím tak akorát opéct tousty,“ přiznal jsem se také, ale tak nějak jsem čekal, že s tím moje žena něco udělá. Nemůžeme přece věčně utrácet za jídlo z venku, to bychom brzy přišli na buben.

Sára (28): Chtěla jsem usmířit bratra s kamarádem. Díky dobrému jídlu jsem našla lásku i vysněnou práci

Manželka se vařit neučí a já mažu chleby

Moje žena má však k vaření přímo odpor a veškeré její pokusy mě znechucují. Skončilo to zatím tak, že si denně mažu chleba s paštikou, večer co večer sedíme u studeného jídla a mně se kroutí žaludek. Jak nám to bude fungovat, když láska prý prochází žaludkem? Obávám se, že mi naše stravování časem poleze krkem.

O víkendu už se těšíme k jedné z matek, která naopak vyvařuje do zásoby. Jak to ale půjde dál? Přece se nezačnu učit vařit já, když se vracím z práce pozdě večer. Mám toho nad hlavu a ještě abych pak řešil, co teplého do žaludku.

Jana (64): Snacha dává přednost seriálům před vlastními dětmi. Bez mé pomoci by vnoučata neměla ani pořádné jídlo

Názor vztahové terapeutky

Příběh Petra ukazuje, jak mohou do partnerského vztahu vstupovat nenaplněná očekávání a představy o rolích, které si partneři často předem otevřeně nevyjasní. U Petra se zřejmě dlouhodobě vytvářela představa, že součástí společného života bude i určitý typ domácí péče, který znal z vlastní rodiny. Anna naopak pravděpodobně vyrůstala v odlišném nastavení a vaření pro ni nepředstavuje přirozenou součást ženské role ani způsob péče o vztah.

Významné je také to, že oba partneři do vztahu vstoupili s určitým předpokladem, že tuto oblast zajistí ten druhý. Petr očekával domácí zázemí a pravidelné vaření, zatímco Anna zřejmě předpokládala, že absence kuchařských dovedností nebude pro vztah zásadní. K napětí následně nepřispívá jen samotné vaření, ale především pocit zklamání, nenaplněných představ a rozdílného pohledu na partnerské fungování.

Důležitou roli může hrát i způsob, jakým byla situace od začátku komunikována. Anna své nejistoty kolem vaření spíše skrývala a Petr o svých očekáváních mluvil až ve chvíli, kdy začal pociťovat nespokojenost. Vztah se tak dostal do dynamiky, kde se místo hledání společného řešení postupně posiluje frustrace a vzájemné nepochopení.

Z terapeutického hlediska by bylo vhodné zaměřit se především na otevřenou komunikaci o očekáváních, potřebách a rozdělení odpovědnosti v domácnosti. Přínosné by mohlo být opustit představu, že péče o stravování automaticky náleží jednomu z partnerů, a hledat model fungování, který bude realistický a přijatelný pro oba. Součástí práce může být také posilování flexibility v partnerských rolích a schopnosti vytvářet společné návyky bez vzájemného obviňování či idealizovaných představ o tom, jak má „správné“ manželství fungovat.

Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním. Více info zde.  

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].