Bára (28): Změnila jsem se v jeho soukromého šéfkuchaře. Místo poděkování dnes slyším jen stížnosti a kritiku

Jednou z mých velkých zálib je vaření. Mám to zřejmě od své maminky, která vaření přímo milovala, a protože byla ženou v domácnosti, vyvařovala nám každý den.

Adam (45): Myslel jsem, že se manželka o víkendech vzdělává. Skutečnost mi vyrazila dech

Vaření je mou velkou vášní

Já sice také pracuji, i tak si ale na vaření vždy najdu čas. Mám ráda, že mohu spojit příjemné s užitečným – dělám něco, co mě baví a k tomu zároveň něco, co potřebuji. Ráda zkouším nové recepty a experimentuji, někdy naopak zase zabloudím k naprosté klasice, jako od babičky.

Minulý rok jsem si našla přítele, který naopak vaření nenávidí. Jmenuje se Denis a seznámili jsme se paradoxně na festivalu o jídle. Já jsem tam byla, abych nachytala inspiraci, on, aby se dobře najedl a vyřešil oběd na ten den. Ačkoli je naše vnímání jídla úplně rozdílné, oba ho nějakým způsobem milujeme, a tak jsme jednoduše našli téma pro společnou řeč. Pak následovalo několik schůzek a rande a po dvou měsících jsme spolu začali chodit.

Na začátku jsem chtěla na Denise zapůsobit, a tak jsem mu každý den vyvařovala. Připravovala jsem mu alespoň jedno teplé jídlo denně, ať už šlo o večeři anebo oběd do práce. Připravovala jsem pro něj steaky, omáčky, těstoviny na miliony způsobů, zkrátka cokoliv, co mě napadlo anebo co si přál. Vždycky měl hroznou radost, děkoval mi, líbal mě a objímal mě, jídlo mi vždycky chválil tak, až jsem se červenala.

Monika (41): Celý život jsem si myslela, že mě máma nemiluje. Skutečný důvod jejího chladu mi zlomil srdce

Přestal si toho, co pro něj dělám, vážit

„Jsi opravdu ta nejúžasnější přítelkyně,“ usmíval se na mě s plnou pusou, „co bych si bez tebe počal? Rozhodně bych umřel hlady.“

Dělalo mi radost, že má radost, a tak jsem mu vařila ráda. Postupně jsme se ale začali dostávat do jakési rutiny, ve které jsem jídlo připravovala pouze já. Když jsem náhodou přes víkend nebyla doma, Denis si radši něco objednal, než aby si uvařil. Když jsem mu nic nepřichystala, nevečeřel a byl nepříjemný. Zkrátka si zvykl na to, že mu vařím a že má vždy připravené teplé jídlo. Počítal s tím dokonce i když jsem byla nemocná.

„V kolik hodin bude oběd?“ nakoukl do ložnice, kde jsem spala a léčila se ze závažné nemoci, která mě náhle jednoho dne přemohla. Vytáhla jsem hlavu zpod peřiny a zamžourala na něj.

Pavel (36): Moje ex se dobrovolně ponižuje, jen aby zůstala v mém životě. Nevím, jak se jí zbavit

Čekal, že budu vařit, i když jsem nemocná

„Myslíš, že bys mohl něco připravit ty?“ řekla jsem unaveně, „opravdu mi není dobře, sotva se hýbu.“

„Takže vařit nebudeš? A opravdu bys to nezvládla? Dal bych si nějaké maso… možná špízy… neudělala bys to pro mě?“ prosil mě a nedbal toho, že mi je hrozně. Když jsem ho odmítla, naštvaně si odfrkl.

„Myslel jsem, že od vaření jsi tu ty.“

Petra (51): Po rozvodu se mi ozval bratr mého exmanžela. Na svou šanci čekal dvacet let

Chtěla bych, aby si mě zase začal vážit

A tak se z toho, že byl za má jídla vděčný, stalo to, že je bere jako samozřejmost. Už mi neříkal, jak vařím dobře, naopak hledal chyby, srovnával. Už mi neposílal z práce děkovné esemesky, že jsem mu připravila dobrý oběd, naopak si stěžoval, že by si dal něco jiného. Velmi mě to mrzí, protože se mi najednou vařit vůbec nechce.

Za prvé nechci být něčí soukromý šéfkuchař, který pracuje vedle své normální práce vlastně zadarmo a za druhé, se mi nechce dělat něco, co můj partner vůbec neocení a naopak je na mě ještě nepříjemný. Jenomže to má háček – když neuvařím, Denis prostě jíst nebude anebo si objedná dovoz a tím značně zatíží náš rozpočet. Také to znamená hádky, neklid v domácnosti, špatnou náladu… stačilo by mi, kdyby si zase začal vážit toho, co pro něj dělám. Trocha vděku by zajisté stačila k tomu, aby se mi láska k vaření vrátila.

Markéta (46): Obětovala jsem vše pro synovo studium medicíny, on se ale rozhodl pro manuální práci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].