
Jan byl vždy maminčin miláček. Když máma začala ovládat i jeho manželství, dostal od ženy nůž na krk. Dokázal se Jan včas odstřihnout od matčiných sukní, aby zachránil své manželství?
Od dětství jsem věděl, že jsem maminčin miláček. Moje dvě starší sestry brzy dospěly a odstěhovaly se, jedna do Ostravy a druhá až do Karlových Varů, takže jsem v rodném domě zůstal s maminkou sám. Její opatrovnictví mi v dětství vyhovovalo, ale s přibývajícím věkem mě její majetnický postoj začal dusit. Přesto jsem u ní zůstal i po vysoké škole, neschopen se od jejích sukní úplně odtrhnout.
Moje dívky se mámě nelíbily
Žádná žena pro mě nebyla dost dobrá, dokud se neobjevila Dorota. Moje máma ji překvapivě přijala, nejspíš proto, že viděla, jak moc mě miluje. Ještě před svatbou máma bez našeho vědomí začala rekonstruovat patro našeho velkého domu. Když jsem se jí ptal, proč to dělá, odsekla jen, že je přece jasné, že se po svatbě nastěhujeme k ní nahoru. Dorota sice nad hotovým bytem s maminčinými záclonami kroutila nosem, ale nakonec jsme se podřídili. Máma očekávala vděk a to, že s ní budeme konzultovat každý náš krok.
Žena chtěla být samostatná
Zatímco já jsem byl na maminčinu péči zvyklý, Dorota toužila po vlastním životě. Zpočátku jsme chodili na obědy k mámě, což mi vyhovovalo, ale Dorota se rozhodla, že začne vařit sama. Máma to brala jako osobní urážku a odmítala k nám chodit na návštěvu.
Začal pro mě horor, kdy jsem ze strachu z konfliktů často jedl dva obědy – jeden dole u mámy, aby nebyla smutná, a druhý nahoře s manželkou, abych ji neurazil. Máma neustále opakovala: „Honzíku, pojď na chvilku dolů, uvařila jsem ti tvoje oblíbené jídlo, Dorota určitě nevaří tak dobře.“
Máma u nás slídila
Napětí vyvrcholilo, když Dorota zjistila, že máma chodí do našeho patra uklízet a přerovnávat věci, když jsme v práci. Poslední kapkou bylo, když na stole našla maminčin ubrus místo svého. Dorota mě donutila vyměnit zámek, což vyvolalo v domě bouři.
Máma křičela, že v jejím vlastním domě se před ní nikdo zamykat nebude. Já jsem se sice snažil situaci mírnit, ale cítil jsem, že se naše manželství řítí do záhuby. Máma byla příliš majetnická a sestry, které by ji mohly zabavit, byly na opačném konci republiky.
Tak se nedalo žít
Situace se ještě zhoršila, když Dorota otěhotněla. Máma ji nespouštěla z očí a neustále ji poučovala o tom, co má jíst, jak má chodit a že nesmí ani žehlit, aby se nespálila. Dorota mi jednoho dne dala ultimátum: buď se odstěhujeme, nebo odejde k rodičům. Nevěřil jsem, že to myslí vážně, dokud jsem se nevrátil z práce a neuviděl v předsíni sbalené kufry.
Máma sice zuřila, že dělám divadlo a nemám hrdost, ale já jsem si uvědomil, že bez rázného kroku o svou rodinu nadobro přijdu.
Hledal jsem bydlení
Dva týdny jsem hledal podnájem a domů se jezdil jen vyspat. Máma sice zkoušela všechno možné, od předstíraných nemocí až po citové vydírání, ale já jsem tentokrát neustoupil. „Odstěhujeme se, mami, protože tě miluju, ale chci zachránit své manželství,“ řekl jsem jí v klidu.
Nakonec jsme si pronajali byt v centru města. Trvalo to několik měsíců, než se vztahy uklidnily, ale dnes už k mámě jezdíme s dcerkou na nedělní obědy a je to mnohem snesitelnější. Kdybychom tam zůstali, dnes už bychom s Dorotou nebyli spolu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




