
Jan se dlouho nechal obskakovat matkou a dospělost pro něj byla neznámým pojmem. Zlom nastal až po drsném výstupu otce, který mu vyčetl, že je jen neschopné dítě. Po roce samostatného života se Honza rozhodl mámě dokázat, že se změnil...
Sám bydlím čtyři roky. Uznávám, že jsem se ze začátku bez matčiny pomoci neobešel, ale už rok jsem samostatný. Naučil jsem se nejen prát a uklízet, ale i vařit.
Moje začátky byly náročné
Matka si se mnou užila svoje. Přiznávám, že když jsem bydlel doma, tak jsem vůbec s domácími pracemi nepomáhal. Špinavé oblečení jsem nechával standardně ležet vedle postele na zemi. Špinavé talíře se mi válely na psacím stole a všude na zemi ležely prázdné plastové lahve od pití. Můj pokoj se zázračně jednou týdně uklidil. Vyhovovalo mi to a já si žil svůj sobecký život na úkor své matky.
A pak všemu udělal konec můj otec, který mi koupil byt. Malou garsonku. „Tady máš byt a starej se. Už se nemohu dál koukat na to, jak hniješ v dětském pokoji a máma ti slouží,“ zlobil se otec. Tenkrát jsem se na otce zlobil a měl jsem pocit, že mě vyhodil z bytu. Matka viděla, jak se ve svém životě plácám, a tak mi tajně chodila do bytu uklízet, prát a vařit. Starala se vlastně o dvě domácnosti. Snažila se mě něco naučit, ale já jsem si dál lebedil ve své pozici dospělého dítěte.
Otec opět zasáhl a ztrapnil mě
Bláhově jsem si myslel, že otec neví, že matka ke mě dochází a pomáhá mi. Jednoho dne jsem opět čekal matku a místo ní vešel do bytu otec. Když viděl, v jakém stavu se byt nachází, svým monologem mě doslova ztrapnil: „Koukám, že jsi stále ten malý chlapeček, který potřebuje péči matky. Místo abys pohnul zadkem, necháš si sloužit od staré nemocné mámy. Stydím se, co z tebe vyrostlo. Dej se dohromady a chovej se jako chlap.“
Otcova slova mi byla nepříjemná. Měl jsem vysokou školu, dobře finančně ohodnocené zaměstnání a štvalo mě, že mě otec vidí jako neschopného chlapce. Svou cenu jsem nevnímal skrze uklizený byt nebo vyprané oblečení, ale pracovní úspěchy. Přemýšlel jsem nad slovy, která mi řekl otec a pochopil jsem je. Být dospělý znamená převzít odpovědnost za svůj život a nedílnou součástí toho je péče o sebe a o bydlení. Začal jsem se měnit.
Koláč jsem upekl sám a jsem hrdý
Je to rok, co jsem soběstačný. Před týdnem jsem upekl svůj první koláč a pozval matku na kávu. Jednak jsem ji chtěl překvapit, protože jsem si vzal psa z útulku a potom jsem chtěl, aby viděla, že mě dobře vychovala. Dal jsem upečený koláč vychladnout na balkon a šel uklidit koupelnu. Když matka zazvonila u dveří, provedl jsem ji uklizeným bytem. V jejích očích byla vidět pýcha. Byla ráda, že jsem šel do sebe.
„Mami, a to není vše. Upekl jsem koláč. Pojď se podívat,“ otevřel jsem dveře na balkon a dostal jsem záchvat smíchu. Tam spokojeně ležel můj chlupatý kamarád a jen líně otevřel oko, aby zkontroloval, co se bude dít. Na plechu zbyla necelá polovina koláče. Mamka vyhodnotila, že si ráda kus dá, protože hlavní kontrolor ho vyhodnotil jako něco moc chutného. Celou tlamu měl od drobků. Ležel a pomlaskával si. Když jsme si dávali kávu u stolu, přišel dokonce žebrat o přídavek.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




