Roman (28): Máma se hroutí, táta se nosí po městě s novou manželkou. Nedokážu to přijmout

Rodiče se rozvedli. Kdybych byl mladší, možná bych nad tím mávl rukou, ale v mém věku už to vnímám jinak. Moje máma mu pomáhala vybudovat firmu, nepracovala, starala se o mě a moji sestru a teď, když už by měla žít v klidu, se stane tohle.

Dorota (25): Máma byla po rozvodu na dně, a tak jsem jí dohodila svého kamaráda. Hned se jí vrátila chuť do života

Jednoho dne to ruplo

Táta prostě jednoho dne opustil moji mámu. „Už si nemáme co říct, naše manželství umřelo,“ slyšel jsem za zavřenými dveřmi. Když jsem pak večer seděl s mámou v obýváku, prázdně se na mě zadívala a, ačkoli nechtěla mluvit o svých pocitech, tiše pronesla: „Bylo mi jasné, že to tak dopadne. V poslední době jsme byli jenom kulisa jeho života.“ Nic jsem neříkal, ale i já jsem si všiml, že s námi otec už skoro vůbec nekomunikoval, pozdní příchody sváděl na práci ve své firmě a o to, jak se máme, máma, já nebo sestra, se už vůbec nezajímal.

K tomu, že to rupne, se opravdu schylovalo už delší dobu. A skutečný rozvod na sebe nenechal dlouho čekat – nebylo moc co řešit, naši měli předmanželskou smlouvu a já a moje sestra jsme už byli dospělí.

Hana (42): Táta podal na stará kolena žádost o rozvod a vrátil se k první lásce. Přeju mu to, ale je mi líto mámy

Jeho oznámení mě šokovalo

Když mi otec, který se poměrně rychle přestěhoval do nového bytu, zavolal, abych se u něj zastavil, nechtělo se mi tam. Co si budeme povídat? Tak nějak jsme se ho všichni snažili odstřihnout, kromě občasných zdvořilých telefonátů jsme se nestýkali. Ale šel jsem tam, přece jenom to byl můj otec.

Seděl v koženém křesle v pracovně, v ruce sklenku drahého alkoholu, a hned mi nabízel. Mávl jsem rukou, že nemám zájem, a váhavě si sedl naproti němu. „Romane,“ začal, „měl bys vědět, že jsem se znovu oženil.“ Nechápal jsem. Když mi to došlo, cítil jsem, jak mnou lomcuje hněv. Asi to na mně bylo vidět, protože otec, tak trochu omluvně, dodal: „Nebyla to žádná velká svatba, takže jsem vás ani nezval…“ To si myslí, že bych tam snad šel?! Poté, co opustil mámu, která se o nás všechny, včetně něho, léta starala, aby mohl podnikat?!

„Kdo je ta šťastná?“ vypadlo ze mě po chvíli.

„Jmenuje se Monika. Bude se ti líbit. Chci, abys ji přijal jako svou novou rodinu.“

Sotva jsem dýchal, tak Monika? Slyšel jsem o ní od známých, ale nenapadlo mě, že to dojde tak daleko. A to ještě nebylo všechno, přišla poslední rána. „Je skoro stejně stará jako ty, budete si rozumět.“

Cože?! Nemohl jsem se na svého otce ani podívat a šel jsem pryč.

Julie (23): Když nás táta opustil, hrozně mi chyběl. Odmítla jsem jít na jeho svatbu s tou mladou buchtou

Nikdy se s tím nesmířím

Další dny jsem na telefonáty od otce vůbec nereagoval, ale stalo se to, co se muselo stát. Jednoho dne jsem ho s jeho novou ženou potkal – a novou i v tom smyslu, že jí nahradil tu „starou“. Nepodařilo se mi utéct, takže došlo na nejhorší.

Když mi pak otec Moniku představoval, stál jsem jako solný sloup. Byla vysoká, krásná, s úsměvem, pod kterým by roztál i ledovec. Podala mi ruku: „Ahoj, Romane, jsem ráda, že tě poznávám, věřím, že spolu vyjdeme.“

„To se ještě uvidí,“ odpověděl jsem naštvaně. Ledovec možná roztaje, ale já ne. Otec se na mě mračil, bylo mu jasné, že se ve mně všechno vzpírá tomu se na ni jenom usmát. I tu její ruku jsem stiskl s nechutí. A koukal jsem hodně rychle zmizet.

Od toho dne mám pocit, že rodina, kterou jsem znal, je pryč. Máma je jako tělo bez duše, otec se nosí po městě po boku s krasavicí, lidi si o nás špitají, malé město je zkrátka malé město. Nechápu, jak mohl otec ženu, se kterou byl pětadvacet let, jen tak odkopnout. Jsem teď mezi dvěma mlýnskými kameny, na otce se zlobím, mámy je mi líto. Všechno, co jsme jako rodina léta budovali, zmizelo. A já mám pocit, že se s tím už nikdy nesmířím.

Další příběhy ze života →

Linda (26): Zdál se mi sen o úplně cizím muži a bylo to krásné. Netušila jsem, že ho potkám i ve skutečném životě