Markéta má smutný život. Zažila potrat, rozvod a při každém setkání i nezájem matky. Markéta uvažuje, že ji ze svého života vyškrtne úplně.
Nechci si stěžovat. Vím, že jsou na tom lidi hůř než já. Ale i ke mně nebyl osud právě přívětivý. Zažila jsem velkou lásku, která skončila dřív, než měla.
Vše vypadalo dobře, ale nedopadlo to
S Jurajem jsem se poznala před deseti lety. Slovák. Vášnivý, emotivní a bláznivý. City nabraly na obrátkách a já byla po půl roce vdanou paní. Ráda jsem jezdila za jeho rodinou. Byli srdeční a měla jsem tam pocit, že se o mě zajímají, že jim nejsem lhostejná, že jsem součástí jejich rodiny, což jsem bohužel nemohla říct o rodině pokrevní.
Moji prarodiče už nežijí. Před pěti lety zemřel i můj otec. Už mám jen matku a sestru s rodinou. Jenže já stojím mimo. Nevím, jak je to možné, ale pouto mezi matkou a sestrou je velice silné a těsné. Není tam pro mě místo. Matka vnímá jen mou sestru. Já jsem jí úplně jedno.
Tragický konec mojí velké lásky mě sejmul
S Jurajem jsem po několika letech po svatbě otěhotněla. Jenže jsem v šestém měsíci těhotenství o miminko přišla. Musela jsem ho porodit mrtvé. Hrozný zážitek, ze kterého jsem si odnesla doživotní trauma. Už nebrečím každý den, ale je to pořád se mnou. Juraj ztrátu vyřešil geniálně. Zapletl se s kolegyní v zaměstnání.
Matka za mnou nepřišla ani do nemocnice. Dokonce jsem ji neviděla dva měsíce. Asi týden po porodu mi nezúčastněně zatelefonovala. „Čau, žiješ? Nebreč. Stávají se horší věci. Mnoho žen má stejný zážitek a nedramatizují to tak jako ty. Tak se seber,“ ukončila hovor matka. Že by mi nabídla nějakou pomoc, o tom nepadlo ani slovo. Smutné na tom celé je, že matka žije pro mou sestru.
Vztah matky a sestry mi mozek nebere
Matka každý den telefonuje sestře. Chodí ji uklízet domů, hlídá vnoučata a zve celou rodinu v neděli na oběd. Mě nepozvala nikdy. Nezávidím sestře vztah s matkou, ale pootratu jsem pochopila, že není v mé moci matku změnit. Matka zkrátka umí milovat jen jedno dítě a tím já nejsem. Prošla jsem si peklem a nehodlám se dál brodit v bahně.
Uvažuji, že vztah s matkou zcela utnu. Se sestrou se dál bavit budu a budu brát na výlety své synovce, ale matku ze svého života vygumuju. Poděkuji jí za svůj život, ale jako dospělá osoba si mohu určit, koho ve svém životě chci a koho ne. A matka, to je pro mě synonymum pro bolest a ignoraci. Víc mě bolí její chování než to, že bych ji ztratila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].