Ota Pavel utíkal od vnitřních démonů k řece Berounce: Jeho život skončil předčasně v Bohnicích

Ota Pavel (2. července 1930 až 31. března 1973) byl prozaik, novinář a sportovní reportér. V knihách se zabýval prožitky z vlastního dětství, do nějž se rád vracel. Mezi jeho významná díla patří Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby či Dukla mezi mrakodrapy.

Režisér Hynek Bočan přišel kvůli zákazu činnosti na tři čtvrtě roku o hlas. Postihla ho stresová dysfonie

Idylické dětství Oty Pavla zničila válka

Otův tatínek Leo se mohl pyšnit titulem „nejúspěšnější prodejce firmy Electrolux“, na nouzi si tak rodina stěžovat nemohla. O víkendech a prázdninách si tak mohli vyjet na letní byt rodiny Karla Proška v přívoze v Luhu pod Branovem. Pro budoucího spisovatele to byl symbol idyly, a tak se tam rád vracel i v dospělosti. Berounka a ryby, na to nedal dopustit.

S příchodem nacistické okupace se nad rodinou začala stahovat mračna. V roce 1943 dostali Otovi bratři, Jiří a Hugo, předvolání do transportu do koncentračního tábora. O rok později je následoval i otec. Takové trauma a psychické vypětí v něm začalo pomalu doutnat, až nakonec vyústilo v „požár“, tedy maniodepresivní psychózu.

Plachý Jaroslav Foglar: Jeho největší láskou bylo skautství, po smrti maminky si nechal všechny její věci

Ota Pavel, jeho démoni a kamarád Arnošt Lustig

První příznaky maniodepresivní psychózy se u Oty Pavla projevily na zimní olympiádě v Innsbrucku v roce 1964, kde byl jakožto sportovní redaktor. Podpálil statek na horách, neboť „toužil po tom, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu“. Následovala hospitalizace na psychiatrii...

Doma si všichni mysleli, že když se nevrátil, asi emigroval. Až po nějaké době zazvonil Arnoštu Lustigovi, který byl jeho kamarád, telefon. Na druhé straně byl Ota Pavel. Přiškrceným hlasem mu řekl, že musí hovořit tiše, protože vedle něj sedí Adolf Hitler a předstírá, že je obyčejný švec. Lustig po chvíli věděl, co se děje, a zorganizoval Pavlův návrat. Od té doby měl se svým kamarádem dohodu. Když to na něho „zase půjde“, odveze ho do Bohnic.

Královna romantických příběhů Rosamunde Pilcher se z lásky nevdávala. Manželství pro ni bylo zaměstnání

Léčila ho řeka a ryby

Ota Pavel se, jak sám říkal, pokusil snad stokrát o sebevraždu, pokaždé si ale vzpomněl na svou oblíbenou Berounku a ryby. To ho drželo při životě. Je tak velmi příhodné, že jeho poslední kniha nesla název Jak jsem potkal ryby. Zemřel na infarkt v Bohnické léčebně, 31. března 1973. Bylo mu pouhých dvaačtyřicet let.

Na film Zlatí úhoři, jenž vnikl na motivy povídek Oty Pavla, se můžete podívat dnes ve 14:35 na ČT 1. Snímky z filmu najdete v galerii.

Zdroje informací:
Dvojka.rozhlas.cz: Ota Pavel. Idylické dětství u Berounky. Jeho duševní zdraví poznamenala válka
Deník.cz: Chtěl se zabít, ale zachránila ho láska k rybám. Ota Pavel měl své démony