Divadlo Spejbla a Hurvínka slaví 80 let: Autor loutek Josef Skupa skončil v gestapáckém vězení, unikl jen díky bombě

Spejbl a Hurvínek, otec a syn. Každý je zástupcem jiné generace, a tak vidí svět „po svém“. Jejich zdatnými spoluhráčkami, nebo protihráčkami, chcete-li, jsou Hurvínkova nejlepší kamarádka Mánička a její „bábinka“, paní Kateřina Hovorková. A nesmíme zapomenout na Žeryka. Bez něj by to nebylo ono.

Helenu Štáchovou, která propůjčila hlas Máničce a Líze Simpsonové, za jejího života stíhala jedna tragédie za druhou. Jaký byl život této fenomenální dabérky a scénáristky?

Josef Skupa měl slabost pro loutky od dětství

Zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka, profesor Josef Skupa (16. ledna 1892 – 8. ledna 1957), byl rodákem ze Strakonic. Byl výtvarně nadaný a měl slabost pro loutky již jako malý. To se potvrdilo pak v roce 1917, kdy se stal výtvarníkem Loutkového divadla českých Feriálních osad. Později se ještě vžil do role dramaturga, režiséra i organizátora, ale to až v revolučním Kašpárkovi.

Slavný výtvarník Adolf Born kritizoval spoluobčany, Masaryka i Žižku. Jeho obdiv si však vysloužily české ženy

Zrod Spejbla a Hurvínka

Josefa Spejbl vznikl v roce 1919 a o rok později se představil publiku, a to díky řezbáři Karlu Noskovi, jenž pracoval dle náčrtu, který mu předložil Josef Skupa. Následujících šest let vystupoval zejména s Kašpárkem, pak se ale stal „otcem“. Ano, na scéně se objevil Hurvínek. Tentokrát byl autorem loutky Gustav Nosek, synovec Karla Noska.

Na jaře roku 1930 Skupa znovu kreslil. Tentokrát na jeho nákresu vznikala podoba Máničky. A nutno dodat, že mu s tím pomáhal i jeho žák Jiří Trnka. K podobné spolupráci došlo také v případě foxteriéra Žeryka. Výroby se opět ujal Gustav Nosek. A nejen to. V dalších letech ho skvěle daboval, tedy naštěkal. Nejvíce proměnami prošla Mánička a až díky hlasu Heleny Štáchové se z ní stala rovnocenná Hurvínkova partnerka.

Malíř i mistr malých rolí Jiří Lír: Po těžké nehodě se podruhé narodil, s rakovinou kostí ale bojovat nešlo

Spejbl a Hurvínek v Praze

Během nacistické okupace byl Skupa v roce 1944 zatčen gestapem a vyslýchán. Divadelní autobus totiž dvakrát posloužil cílům ilegální skupiny. To mu ale nemohli dokázat, a tak mu přišili alespoň poslech zahraničního rádia, za což mu vyměřili pět let v německém vězení. Ven se naštěstí dostal po náletu, když uprchl z hořící budovy.

Josef Skupa si pro nový začátek zvolil hlavní město, kde 12. října 1945 otevřel brány Divadla Spejbla a Hurvínka, a to v Římské ulici na Vinohradech. Od padesátých let začal vedení divadla přenechávat mladším kolegům, zhoršovalo se mu zdraví. Už nezvládal ani namlouvat Hurvínka, tím pověřil, nejprve anonymně, Miloše Kirschnera.

V roce 1953 postihl Skupu infarkt, a to zrovna měli Spejbl s Hurvínkem vystoupit v Bukurešti. Opět musel zaskočit Kirschner. Když se Skupy v nemocnici ptal, jak má cizímu publiku loutky představit, odpověděl mu: „Víš co?! Hraj si to, jak chceš! Oni ti budou stejně hovno rozumět!“ Hurvínek a Spejbl přesto dobyli svět. Doposud navštívili třiatřicet zemí a hovořili čtyřiadvaceti jazyky.

V roce 1956 Skupa veřejně odhalil, jako svého nástupce, Miloše Kirschnera. Zemřel 8. ledna 1957 na následky mozkové mrtvice. Bylo mu čtyřiašedesát let.

V galerii si prohlédněte fotky Josefa Skupy nebo první loutku Máničky, která se změnila nejvíce.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Josef Skupa
Spejbl-hurvínek.cz: Historie Divadla S+H

Galerie Divadlo Spejbla a Hurvínka slaví 80 let: Autor loutek Josef Skupa skončil v gestapáckém vězení, unikl jen díky bombě

+ 3 fotky + 4 fotky